Alena Pešková se profiluje na velkých literárních předlohách. Nemá problém s vyprávěním i složitěji konstruovanými příběhy, dokáže těžit z individualit tanečníků, s oblibou kombinuje nejrůznější časové a stylové roviny, využívá široké palety divadelních prostředků.
Středověký epos o Tristanovi a Isoldě a jejich fatální lásce vypráví Pešková přehledně. Z košatého příběhu vybírá hlavní dějovou linku a soustředí se na pět hlavních postav – vedle titulní dvojice je to vládce Cornwallu Marke, který vytváří nechtěný třetí vrchol vztahového trojúhelníku, Isoldina přítelkyně Brangäne a Tristanův přítel Melot, kterého choreografka pojímá nejen jako oddaného druha, ale i člověka, který k Tristanovi chová mnohem niternější city. Šikovně tak zdůvodňuje Melotovu motivaci ke zradě.
Hudební aranžmá kombinuje úryvky z Wagnerových oper (nejčastěji z předeher) s původní hudbou Michala Vejskala, s nímž Alena Pešková spolupracuje už poněkolikáté. Propojení dvou zcela odlišných hudebních světů moc nefunguje. Wagnerovy mohutné symfonické plochy si nerozumí s Vejskalovým občasným minimalismem. Zejména v první polovině baletu jsou střihy mezi rozdílnými hudebními přístupy dosti necitlivé; spíše rušivě než funkčně působí nadužívaný zvukový efekt mořského příboje. Ne vždy se rozměrnou plochu Wagnerových skladeb daří naplnit tanečním obsahem a ne vždy burácející Wagner nachází paralelu v dění na scéně. Jindy zase Wagnerova hudba strhává choreografku k přílišnému afektu. O prožívaných emocích hrdinů by v některých místech lépe vypověděla umírněnost a niternější drobnokresba než exaltovaná gesta, přehnaná mimika nebo křik.
Hudební mix jako by odrážel časovou a stylovou neukotvenost celé inscenace, která se pohybuje někde mezi 13. stoletím a současností. Do středověké legendy vstupují ryze současné reálie – Marke se dozvídá o Isoldě z časopisu, Isoldiny rodiče žijí v moderně zařízeném bytě apod. Wagnerův hudební romantismus rezonuje v romanticky rozeklané, často zadýmované scéně Richarda Peška, kterou tvoří skála s jeskyní a velký kamenný či betonový blok. Toto základní scénické rozvržení je neustále konfrontováno s výtvarnými odkazy na současnost, včetně částečně civilních kostýmů Aleše Valáška.
Velký stylový rozptyl je patrný i v choreografii, která se pohybuje mezi baletní klasikou a tancem současné klubové scény. Místy Alena Pešková dobře pohybem charakterizuje jednotlivé postavy (například suitu Markeho proradných rádců); hlavní je ale důraz na výrazné herectví. Především to dává sílu duetům titulní dvojice, byť se zde objevují i zajímavá taneční místa a práce s příznačným motivem (opakované hluboké záklony v emočně vypjatých momentech).
Aleně Peškové se daří – i když prostředky spíše hereckými než tanečními – zachytit proměny jednotlivých postav. Postupně odhaluje skutečný vztah Malota k Tristanovi, dobře charakterizuje věrnost a oddanost Brangäne k Isoldě, přesvědčivě postihuje proměny vztahu Tristana a Isoldy. To vše je umocněno pozoruhodnými výkony tanečníků. Zatím svou největší příležitost zde dostal František Vlček v roli Tristana. V jeho pojetí jde o romanticky rozervanou bytost, která slepě a bez kompromisů následuje svou vášeň. Podobně u Mai Iwamoto se postupně vytrácí racionalita z jejího jednání, aby zcela propadla své lásce. Z počáteční umírněnosti k nekontrolované vášni a žárlivosti roste postava Melota v podání Istvána Vargy. A konečně nepřehlédnutelná je Ayano Nagamori, která jako Brangäne intenzivně prožívá emoční zákruty své přítelkyně Isoldy.
Tristan a Isolda je inscenací diskutabilní hlavně pro svou stylovou rozkolísanost a přepjatost. Za pozornost stojí díky vypravěčskému umu choreografky nebo kvůli výborným a skvěle využitým příležitostem, které dává tanečníkům Jihočeského divadla.
Psáno z premiéry 7. dubna 2022, DK Metropol České Budějovice.
Tristan a Isolda
Libreto, režie a choreografie: Alena Pešková
Hudba: Richard Wagner, Michal Vejskal
Hudební režie: Michal Vejskal
Scéna: Richard Pešek
Kostýmy: Aleš Valášek
Světelný design: Alena Pešková, Richard Pešek
Premiéra: 7. 4. 2022
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 20x
Jana Bohutínská
Děkuji za moc pěkný text a rekapitulaci. Považuji za štěstí, že jsem mohla Děrevo a TNF v Praze zažít. Byla jsem…Odešla statečná Sibiřanka, Irina Andreeva