Umělec v hladovění v dobách C. (Roman Horák, Olga Seehafer). Foto z videa.
Vystoupení nesmí trvat více než 40 dní, pak již pozornost publika ochabuje a posléze umělec upadne zcela v zapomnění. Před svou smrtí ale přiznává, že jeho hladovění nebylo uměním. Hladověl, protože nemohl najít pokrm, který by mu chutnal. Povídka Umělec v hladovění demonstruje absurditu a nemožnost volby, která je obsažena v celém Kafkově díle. Jeho postavy ničí samy sebe ve jménu vyšší moci, kterou jsou ale (ve většině případů) opět jen ony samy.
Na základě tohoto námětu vznikl česko-německý projekt s názvem Umělec v hladovění v dobách C. Původně zamýšlený divadelní projekt se, pod vlivem přetrvávající pandemie koronaviru, přetavil ve filmový poetický dokument. Jeho mezinárodní tvůrčí tým navíc neměl možnost se ani jednou setkat jinak než v online prostoru.
Slavnostní interní premiéra projektu se uskutečnila ve velmi přátelském duchu v rámci zoom-konference. Za účasti několika desítek diváků (tvůrců, členů jejich rodin, podporovatelů Česko-německého fondu, Velvyslanectví Spolkové republiky Německo, Kulturního fondu Hamburg a dalších) byl na kanále YouTube zveřejněn desetiminutový filmový dokument.
Sledujeme v něm dvě postavy procházející se svými městy. V Praze Romana Horáka, zároveň choreografa projektu, a v Hamburku Olgu Seehafer, podepsanou také pod režií. Divákovi je umožněno být na těchto dvou vzdálených místech v ten samý okamžik. Obrazovka je sice rozdělena na dvě části vymezující nepřekročitelnou vzdálenost, ale v některých momentech přece jen obraz splývá v jeden překrývající se celek, a poskytuje tak pocit blízkosti obou tanečníků. Oba (každý sám, ale přesto společně) procházejí poloprázdnými metropolemi a tančí. Po celou dobu zní voice over předčítající lehce transformované části z povídky Umělec v hladovění a slyšíme uhrančivou hudbu Jakoba Fischera. Nikdo však umělce nevidí, publikum zmizelo. V hlavě mi zní zdrcující věta zahajující celý film: „Zájem o tebe v posledních letech značně ochabl.“
Současní umělci „v hladovění“ se od toho z povídky Franze Kafky liší hned v několika aspektech. Dalo by se podotknout, že umělec to má v současné době těžší kvůli pandemické situaci, která nezasahuje jenom jeho samotného, ale i jeho publikum. To, že zájem o tvůrce upadá, není tedy nutně způsobeno nedostatečnou atraktivitou akce samotné, nýbrž nepříznivými okolnostmi. Nyní se ale dostáváme do stejného výchozího bodu jako Kafkův umělec. Fakt, že hladoví, se nemění a příčiny můžeme pro tento moment pominout.
Kafkův hrdina většinou na výběr nemá (anebo je přesvědčen, že nemá). Rozprostře se před ním nevyhnutelnost jeho osudu, kterou bez protestu přijímá. Roman Horák a Olga Seehafer však berou osud do vlastních rukou. I když umělci patrně v současné situaci také nenachází pokrm, který by jim chutnal (divadelní projekt), hledají a zkouší se nasytit něčím jiným (filmovým dokumentem). A kdo ví, třeba při tomto hledání, touze a hlavně vědomém rozhodnutí nezemřít hlady naleznou pokrm lahodnější. Nemají na výběr.
Tato rezonující a nadčasová metafora převedená do filmové podoby by rozhodně neměla zapadnout. Ať už jako svědectví doby, ve které se nacházíme, anebo jako připomínka toho, že přestože okolnosti jsou sebevíc špatné, nikdy nám nebrání činit rozhodnutí. Rozhodnutí vytvořit projekt na dálku a v jiném formátu, nebo poslat po řece zprávu v lahvi.
Psáno z online streamu 31. března 2021. Video je dostupné do 30. dubna.
Ein Hungerkünstler in Zeiten von C. / Umělec v hladovění v dobách C.
Choreografie: Roman Horák
Režie: Olga Seehafer
Režie (Praha): Radek Habada
Hudba: Jakob Fischer
Kamera a editor (Hamburk): Johannes Kreuser
Kamera (Praha): Vojtěch Vančura
Choreografie supervize (Praha): Markéta Jandová
Světová premiéra: 31. 3. 2021, online stream
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 1x
TANEC PRAHA
Konstrukt vytvářený kolem Tance Praha (TP) je i dle tohoto článku bohužel plný nesprávných informací, o jejichž původu…Co nás naučilo prosincové setkání o dění v Tanci Praha a divadle PONEC?