Taneční skupina VerTeDance však suterénu bývalých lázní pražských Elektrických podniků na Vltavské pomohla stát se prostorem pro jejich novou premiéru site-specific projektu Naučená bezmocnost. V rámci festivalu 4 + 4 dny v pohybu oživila po několik večerů tento fascinující a zároveň tísnivý interiér v působivém díle inspirovaném atmosférou komunistických lágrů z padesátých let minulého století. Výjimečným a do velké míry osvobozujícím prvkem tzv. site-specific projektů je jejich schopnost smazat divadelní iluzi a distanci mezi performerem a divákem.
VerTeDance nově a site-specificky
Lázně. Místo, kam se uchylujeme za dosažením příjemných pocitů, prožitím odpočinku a relaxace. Pokud ovšem přidáme charakteristiku „bývalé lázně“, představa idylična se začíná kazit. Lázně ponechané v dezolátním stavu, syrový prostor, o nějž se nikdo nestará a který za léta nečinnosti zchátral natolik, že mu již asi není pomoci.
Inzerce
Sestupujeme ve skupině do podzemí, kde se na nás usmívá sedm tanečníků opřených o zeď. Obecenstvo se může volně pohybovat, dívat se z kteréhokoli úhlu, avšak není jednoduché se osmělit a zapomenout na konvenci „jeviště–hlediště“, když se účinkující postupně rozlévají po celém členitém prostoru, aby rozvíjeli mikropříběhy v malých místnostech se zasouvacími dveřmi. Pokud chceme něco vidět, musíme je následovat, nakouknout do jejich světa a být do něj vtaženi. Počáteční atmosféra je příjemná, páry se ze svých komůrek vydávají do chodby, kde se oddávají společenskému tanci – pánové jsou elegantní a dámy „chic“ v krásných šatech typických pro padesátá léta. Je však jasné, že 
idyla nebude věčná, i prostor to naznačuje, oprýskané rohy, zničené kachlíčky a všudypřítomná prázdnota začínají pomalu převládat. Když pak následujeme tanečníky do další místnosti plné fascinujících zákoutí, je už jasné, že tanečky skončily. Atmosféra houstne, na povrch vyplývají frustrace, vnitřní běsy a vztahy mezi obyvateli nehostinného prostoru. Zaplétají se do diváků a i pro ně jako pro účinkující musí být výzvou nemít přesně určený prostor oddělený čtvrtou stěnou. Někdo je dominantnější a z někoho se logicky musí stát obětní beránek. Černého Petra si tahá Veronika Kotlíková, které ostatní dávají hodně zabrat. Nepříjemné pocity umocňuje práce se světlem a zvukem – je vidět, že tvůrci opravdu s prostorem pracovali a obydleli ho. S hlavními performery – Veronikou Kotlíkovou, Terezou Ondrovou, Martinou Hajdyla Lacovou, Karolínou Hejnovou, Robertem Nižníkem, Jarem Ondrušem a Petrem Opavským – spolupracují i další více či méně ukrytí aktéři, již prohlubují propracovanost představení. Náš pobyt v „lázních“ cyklicky uzavírá scéna podobající se té počáteční, avšak zasazená do jiné části labyrintu a s odlišným vyzněním. Rádi se pak necháme vyvést pryč z deprimujícího p
rostoru, který se však stal domovem pro nevšední představení. VerTeDance opět bodují! Psáno z představení 19. října 2013, Orco – Bubenská 1. Naučená bezmocnost
Hudba: Rafal Deťkos
Choreografie: Veronika Kotlíková, Tereza Ondrová
Pohybová spolupráce: Lali Ayguade Farro
Režie: Jiří Havelka
Performeři: Veronika Kotlíková, Tereza Ondrová, Martina Hajdyla Lacová, Karolína Hejnová, Robert Nižník, Jaro Ondruš, Petr Opavský, Katarína Ďuricová, Lucia Kašiarová, Jiří Havelka, Lali Ayguade Farro, Rafal Deťkos, Adriana Černá, Tomáš Žižka a studenti
Produkce: VerTeDance, o. s., a festival 4 + 4 dny v pohybu Premiéra: 17. 10. 2013