
O to méně povedeným dramaturgickým tahem je věnovat celý večer choreografiím jednoho autora. Příznačný choreografický rukopis se pak zdá být na škodu a vadí i v případě, že je představení nakombinováno z titulů různých hudebních melodií, nálad, chutí a vůní.


Závěrečné Rooster je ódou na mládí. Na mládí Christophera Bruce, které prožíval v době, kdy legendární Rolling Stones hráli hity jako Sympathy for the Devil, Ruby Tuesday a Play with Fire. Právě na tyto a další skladby britské rockenrolové formace se představili tanečníci v rolích napomádovaných elegánů

Jak uvedl Petr Zuska po premiéře Moonshine, zařazením Christophera Bruce na repertoár Baletu ND si splnil svůj sen. Je otázka, zda tento nápad nebyl příliš krátkozrakým. Všeho moc škodí… podobné pohybové sekvence a prvky při prvním „čísle“ zaujmou, při druhém nepřekvapí a při třetím už nudí… Stejně jednotvárně působí i využití písní jako hudebního doprovodu. Christopheru Bruceovi nelze upřít muzikálnost. Avšak zde jako by ho písně nutily svým jednoduchým rytmem a melodií až k slepému následování místo ke vzdornému dialogu, který je místy patrný jedině v Dance at the Crossroads.
V tomto ohledu by pro diváky bylo jistě zajímavější vidět na jevišti pohromadě více tanečních ikon, jakou Christopher Bruce bezesporu je.
Recenze je psána z premiéry představení ze dne 16. listopadu 2011, Nová Scéna ND.
VAŠE HODNOCENÍ
A jak byste představení hodnotili vy?
Hodnoceno 0x
Josef Herman
Milé dámy,papír, net, podcast, blog a cokoli dalšího si vymyslíte, to jsou přece jen média sloužící komunikaci v té…
Přestat se zdržovat nesmysly aneb Co s kritikou v éře nových médií