Zahájení festivalu Bratislava v pohybe
V pátek 29. září byl zahájen již 15. ročník festivalu současného tance Bratislava v pohybe, který potrvá až do 9. října. Toto kulaté jubileum slaví festival ještě pestřejším výběrem umělců a bohatým doprovodným programem, který zahrnuje workshopy, výstavy i diskuse s odborníky.A zdá se, že si nemůže stěžovat na nedostatek diváků, na první večer se mnoho zájemců ani nedostalo a museli zůstat před těžkými dveřmi divadelního sálu. Festival otevřela svou premiérou slovenská skupina Bubla & Benito Dance Company. Jejich divadelně-taneční představení Krv a Kráľ se odehrálo v netypických prostorech bývalé továrny Cvernovka, kde se nyní nachází alternativní scéna/galéria a ateliéry. Syrovost tohoto holého prostoru umocňovalo pojetí hlediště i jeviště: diváci seděli mezi sloupky na nízkých dřevěných bednách pokrytých kartonem a tanečníci byli (či mohli být) všude okolo.
Představení sestávalo ze dvou sól, dvou příběhů na téma egoismu a egocentrismu z pohledu ženy a muže. Každý z nich vnímá, prožívá a reaguje na egoismus zcela odlišně.
Krv je příběh o ženě, která se jednou za rok svléká z kůže, protože se potřebuje očistit od uplnynulých dvanácti měsíců. Ona „kůže“ je znázorněna jakousi chlupatou variantou barokních šatů, se kterými si tanečnice pohrává, halí se do nich, předvádí se před diváky. Křehké ženské stvoření střídá barokní či klasické pózy s převrácenými pozicemi na rukou, její pohyb částečně vychází z improvizace. Egoismus v ženském podání je o kráse, ale také o proměně. K životu ovšem potřebuje ještě jednu věc – muže. Ten je zde právě původcem či vykonavatelem změny na ženě, způsobuje jí radost i bolest. A na jevišti se zjevuje mužů dokonce jedenáct. Žena, která již spíše připomíná zvířátko, je vítá s dychtivostí a touhou, ta se ale vzápětí mění v utrpení ,jelikož muži mají v rukou nože a přišli ženu zbavit její staré kůže. V divokém víru tance mužů s noži, který je zřejmě nejefektnější částí celé choreografie, tuto svou povinnost vykonají. Když je po všem, na scéně zůstává na hromádce zhroucena žena pouze v tenké vrstvičce „pavučinky“, která obepíná její tělo. Bez kůže je docela jako nahá a to tam je i její sebevědomí. Schovává se před dotěrnými pohledy, sotva stojí na nohou, natož aby vytvářela pózy. Nakonec uniká ze scény, zahalena do zbytků staré kůže, pod níž skrývá krvavé rány, aby znovu nabyla minulou jistotu a mohla čelit světu s hlavou vztyčenou.
Největší touha muže je touha po moci. Moci ovládat druhé, dobývat a sklízet ovace. O tom je Kráľ, mužské sólo na téma egoismu. Či spíše duet pro muže a panáka, který hraje v choreografii důležitou roli – jinak by přece nebylo koho ovládat! Ještě před začátkem svého tance si Vladislav Šoltys obratně pohraje s publikem a přiměje je k otočení čelem vzad, kde na ně čeká překvapení v podobě druhé scény. Té dominuje dlouhý stůl pokrytý rudým ubrusem. Styl choreografie, scény i pohybového slovníku se v porovnání s Krví zcela mění. Tanec je energický, vyjadřuje sílu a touhu vše kontrolovat. Tančí nejen na druhé scéně, ale všude okolo publika a dokonce probíhá i přímo mezi diváky. Střídají se momenty světla a tmy a příběh se před námi odehrává jakoby na fotografických snímcích. Sebestředný muž nejprve přichází celý v černém, poráží svého konkurenta-nafukovacího panáka, nasazuje si královskou korunu a hermelín a zasedá ke královské hostině. Všude kolem zní potlesk a jásot davu, což ho naplňuje neskrývanou pýchou. Statické momenty střídají energické taneční sekvence, kde dává interpret vyniknout svým kvalitám. I v tomto sóle se pracuje s improvizací a to především v interakci s publikem – které se, nutno dodat, zdatně zapojuje do hry.Ani král ovšem nezůstane na koni až dokonce. Korunu mu přebere panák a on musí prchnout, snad do jiného království, kde budou snášet jeho tyranie. Obě choreografie trefně vystihly charakterový rys, který si vytyčily. Opravdu přiléhavé metafory a jejich znázornění, které u každého pohlaví choreografové pojali zcela jinak (co se týče kostýmu, scény, pohybu i hudby) a přitom bylo znát, že pochází od stejných tvůrců. Představení je plné zvratů a divácky překvapivých a zajímavých scén, takže bylo trochu škoda, že autoři v programu prozradili trochu více, než bylo nutné. Velice dobře pracovali s prostorem, který měli k dispozici a který byl velmi netypický. Nápad otočit diváky čelem vzad, stejně jako použití celého prostoru sálu a práce se světly, která prosvítala dveřmi i z druhé místnosti, byly velice originální a oživily představení vždy v tu pravou chvíli.
Zahájení festivalu současného tance tedy v Bratislavě úspěšně proběhlo v lehce alternativním duchu a ukázalo divákům, kam všude se může tanec dostat a přitom vypadat, jakože tam patří odjakživa. Můžeme se těšit, co přijde dál. Krv a Kráľ
Koncept: Renáta Bubniaková, Vladislav Šoltys
Tvorba a interpretace: Renáta Bubniaková, Magdaléna Čaprdová, Vladislav Šoltys
Matej Bohuš, Michal Jurkáček, Peter Hajdúšik, Matej Oravec, Daniel Raček, Stanislav Stanek, Milan Šimek, Ján Šutka, Ondrej Zachar
Text a tvořivá spolupráce: Vlado Segula
Hudba: Juraj Haško
Scéna, design, světla: Ján Ptačin
Kostýmy: Martin Kotúček Z představení 29. září 2011 v bratislavské Galérii Cvernovka.
VAŠE HODNOCENÍ
A jak byste představení hodnotili vy?
Hodnoceno 0x
TANEC PRAHA
Konstrukt vytvářený kolem Tance Praha (TP) je i dle tohoto článku bohužel plný nesprávných informací, o jejichž původu…Co nás naučilo prosincové setkání o dění v Tanci Praha a divadle PONEC?