30 let Divadla Continuo – Co je úkolem umění a co úkolem umělce?

Please Leave a Message. Foto: Michal Hančovský.

Autor Kateřina Korychová

U příležitosti oslavy této dlouholeté tvůrčí cesty uspořádal jeho umělecký tým na konci září festival s názvem 30 let Divadla Continuo, který se uskutečnil v Praze v divadle Archa, Ponec a prostoru X10. Program v sobě zahrnoval mnoho vrstev. Od divadelních představení ze současného repertoáru (Monstrum  and Here I Am Blind, Please Leave a Message, Hic Sunt Dracones a Poledne) přes koncert českých i zahraničních hudebníků, kteří spolupracovali na tvorbě Divadla Continuo (mezi nimi například Ridina Ahmedová, Longital nebo Čankišou), až po křest publikace Institutu umění – Divadelního ústavu s názvem Divadlo a svoboda, věnující se fenoménu české alternativní polistopadové scény. Návštěvníci měli možnost zhlédnout také výstavu desítek fotografií, která představila tvorbu souboru od jeho počátků až po současnost. Za pomyslný vrchol festivalu osobně považuji dvě velmi inspirativní konference o propojení divadla (potažmo celé kultury) a politiky.

Na prvním konferenčním setkání vystoupila výrazná osobnost světového divadla, Roberta Carreri, herečka souboru Odin Teatret. V diskuzi se zakladatelem a uměleckým šéfem souboru Pavlem Štouračem se kromě vzpomínání na začátky Divadla Continuo a jejich vzájemné spolupráce dostali k tématu smyslu divadla a jejich vlastním motivacím ho dělat. Tato základní, ale zároveň klíčová otázka se rozvinula v dlouhou debatu. Oba zúčastnění se v ní dostali až k samé podstatě své divadelní tvorby, kterou pojmenovali svým posláním – posláním ve smyslu činnosti, která je naplňuje, dává jim smysl, ale zároveň prostupuje i do jejich osobních životů, které ovlivňuje.

„Co je úkolem umění a co je úkolem umělce? Dávat zprávu o světě. Dávat zprávu o té části reality, kterou možná v tom spěchu všedního života nevnímáme. Všímat si skrytých vrstev, dávat věci do nových souvislostí. Ukazovat, provokovat, lomcovat se zažitými modely, které můžeme označit jako staré,“ přiblížil svůj tvůrčí proces Pavel Štourač.

Mým cílem zde není parafrázovat všechny teze, které při diskuzi zazněly. Tato část mi ale přijde klíčová k pochopení principů tvorby Divadla Continuo. Jeho úspěšnost tkví, podle mého názoru, nejen v excelentních výkonech všech performerů, v promyšlených hudebních a výtvarných koncepcích, ale právě v jejich nasazení vrhat se do nepříjemných témat, která nepatří mezi zaručené kasovní trháky. Do své tvorby přináší Continuo principy pradávných rituálů vlastních například Grotowskému, Schechnerovi či Kantorovi, na které soubor navazuje.

Druhé konferenční setkání s tématem Divadlo a politika se zúčastnili potomci účastníků protestů ze srpna 1968 na Rudém náměstí – Jaroslav Gorbaněvský a Sarah Fajnbergová, dále pak Adam Hradilek z Ústavu pro studium totalitních režimů a Pavel Štourač za Divadlo Continuo. Moderátorka Michaela Stoilova se svými otázkami dostala k témuž tématu, tedy roli a významu umění, ale zarámovala ho trochu jiným kontextem – událostmi v Rusku v srpnu 1968 a současnou situací na Ukrajině. Emotivní diskuze o dědictví účastníků demonstrace na Rudém náměstí, jejich statečnosti, ale i krize víry v dobré konce v souvislosti se současnými událostmi v Rusku, se stala velmi silným „prologem“ k závěrečnému dílu Poledne. Dokumentární performance vypráví příběh Natalie Gorbaněvské, která byla režimem vězněna v psychiatrické léčebně, jako trest za účast na demonstraci proti okupaci Československa.

Mrazivost tohoto příběhu tkví v jeho podstatě a blízkosti, které byly znásobeny vystoupením jejího syna Jaroslava Gorbaněvského. Ten na konci přečetl dopis adresovaný Miloši Zemanovi, který v roce 2014 vyznamenal Natalii Gorbaněvskou in memoriam státním vyznamenáním. Krátce potom vyzval Gorbaněvský Zemana k apelaci na Rusko, aby propustilo své politické vězně. Zeman následně zpochybnil existenci politických vězňů v Rusku a čtený dopis byl reakcí na tento skandální výrok.

Divadlu Continuo nelze přát nic jiného než mnoho štěstí do dalších let působení. Uskupení, které bude ukazovat, provokovat a lomcovat s nefunkčními společenskými strukturami, v současné době potřebujeme víc než kdy dřív.

Psáno z festivalu 30 let Divadla Continuo, 19. – 22. září 2022.