Absolventský koncert Duncan Centre
reportáže
Klára Tvrdoňová, hlavní osoba choreografie, si hrála se svými hosty, určovala jim místa, prala se s nimi o ně, na chvíli se stala pouhým pozorovatelem. A když se jí podařilo je všechny usadit k jednomu stolu, zazpívala jim svým zvonivým hlasem píseň od Janis Japlin. Svěží dílko s nečekaným koncem. Druhá choreografie Jaroslavy Pabišové ve vteřině proměnila náladu v sále. Choreografie In Memoriam byla mystickým obrazem tajemného kruhu, v jehož středu se nacházelo ohnisko, které vyvolávalo úzkost a neklid. Interpretka s pocitem úzkosti a bolesti pracovala po celou dobu, její výraz a prožitek umocňoval výchozí motiv – tělo od hrudníku v předklonu, dlouhé těžké vlasy padají k zemi a směřují ke středu v kruhu. Jaroslava tak předvedla interpretačně i kompozičně velmi dobrou choreografii. Další velice povedenou choreografii Zpátky k vlkům představila Anna Marie Formánková Hraje diskotéková hudba a začíná módní přehlídka. Obleček z módního časopisu, výrazné líčení, vilné pohyby, žena kariéristka… Tělo této ženy však dle konzumní společnosti není dokonalé a potřebuje plastickou chirurgii či liposukci. Interpretka si začíná červenou rtěnkou označovat různá místa, která potřebují medicínský zásah. A najednou je pomalovaná úplně celá. Je vyčerpaná a unavená a život jí začíná dávat bolestné facky. Jakoby se začala probouzet ze své přetvářky a pociťovat svoji přirozenost, mateřský pud, souznění s přírodou… Tanečnice vkusně propojila hudbu s tancem a zanechala v divácích náměty k přemýšlení. Adéla Petáková také asi ve své choreografii Well.com zpracovala téma komerčního a konzumního světa. Jakési neznalé a ze základu hodné a hledající osůbky se vylíhly do rychlého světa, kde si hraje každý sám na svém písku a nepůjčuje si hračky. Těchto pět společně dýchajících osob v tomto světě nemůže přežít. Jsou hozeni do vody a učí se v ní přežít… Stávají se z nich konkurenti a lovci odměn. Motiv je podpořen videoprojekcí. Pět tanečníků a tanečnic se této úlohy zhostilo zodpovědně, pohyb nebyl artikulován do prázdna a všichni pracovali se stejnou motivací. Následovalo poeticko-výtvarné dílko Lucie Plaché Amor Vacuí. Využívalo světel a pohybu, který si vystačil s minimálním prostorem – směřoval ke a od kruhu v centru jeviště. Autorka však smysl své práce odkryla až v úplném závěru. Veškerá jednání byla objasněna ve chvíli, kdy se ze tmy vynořila obrazová díla, která byla zakomponována v prostoru (Duha beze slov, Světlo ve tmě, Moře v poušti a Krabička s utrženým srdcem) a která se stala inspirací. Choroegrafie to byla bezpochyby zajímavá, avšak něco jí chybělo: větší koncentrace autorky, nebo možná námět dotažený do konce. Vyzněla spíše jako velmi zdařilá etuda s nepochopeným koncem i motivem. 1 + 1 + 1 = 3? Jednoduchá matematika v choreografii Dity Táborské. Jsme tři, ale každý zvlášť. Velice povedená choreografie, která nepotřebovala žádných rekvizit, zajímavostí a experimentů. Všechno obsáhla čistým a krásným pohybem. Tři tanečníci, kteří chtějí někoho ovlivňovat, udávat směr, ale zároveň nebýt nikým ovlivněni. To se ale nedaří, neboť každý ovlivňuje někoho a individualita se stírá. Z cyklického kruhu nelze vystoupit a svět se točí a točí a vliv každého se předává z jednoho na druhého. Dita Táborská představila takřka profesionální choreografii. Jediný mužský absolvent Radim Klásek vystoupil se sólovou choreografií Uroboros. Toto dílko bylo vystavěno na tíze lidí a věcí, kteří udusávají potenciály přírody, rytmu, který byl udržován dupáním interpreta, dechu, který s každou ubíhající minutou byl důležitější, a dynamice, která se zvyšovala i snižovala podle potřeby. To, že je Radim vyspělý tanečník, na něj prozrazovala jeho interpretační práce v některých choreografiích jeho spolužaček. Zde však exceloval nejvíce. Hlína je živý organismus, když se hýbe, tak se postupně sesouvá – stejně tak jako Radimova páteř; když se do ní obuje vítr, převaluje se a přesunuje na různá místa… Poutník jde sám a všude je udusaná hlína. Představení, kterému se nedá téměř nic vytknout. Poslední choreografie s názvem Přesuny 492, h 1968, km 179 380 snad ohromila nejvíce. Martina Lukešová přinesla využití trojrozměrnosti v tanci. Na zadní stěně jeviště běžela videoprojekce – fotografie budov a památek z různých měst světa, interpretka oblečena do bílé kombinézy tak vytvořila i ze sebe prostor, kam se dalo promítat. Výchozím pohybem zvolila nohy nahoře na zdi, různě se přetáčela a zastavovala se prakticky na hrudních obratlech nebo hrudním koši. Pohybovala se mrštně po plátně nohama neustále vzhůru a šlapala tak jakoby opravdově po všech možných budovách světa. Nevím, zda to byla hra náhody, nebo to bylo vše do detailu připravené, každopádně inovační, plastické, pohybově výborně zvládnuté a pro diváka krásné a nečekané překvapení na závěr. Martině Lukešové se jako jediné podařilo vytvořit ukončenou a ucelenou choreografii. Většina předchozích vyznívala spíše jako dobrý začátek k nějaké velké choreografii. Večer v Duncan Centre patřící absolventům se nad míru vydařil a současná taneční scéna se může těšit na nové tanečníky schopné vytvořit zajímavá a kvalitní představení. Psáno z představení 21. dubna 2009.
Diskuze
Přidat komentářNEJČTENĚJŠÍ
-
Co nás naučilo prosincové setkání o dění v Tanci Praha a divadle PONEC?
úhel pohledu -
Spitfire Company, Temporary Collective a tYhle: Proč odcházíme z divadla PONEC?
rozhovory -
Patří těhotenství na jeviště? Martina Hajdyla Lacová přináší časově limitovanou taneční performanci Bodies in Progress
zprávy -
PADEnáct – Když teenageři válí
recenze -
In memoriam Zdenky Kratochvílové
osobnosti
POSLEDNÍ KOMENTÁŘE
před 41 dny
Kata Zagorski
Akému tancu Star Dance službu dělá či nedělá? Súčasnému? Tomu pravému? Umeleckému? No ja len, že tanec nie je nejaký……když kýč tančí
před 43 dny
Filip Staněk
Ahoj Klári,také děkuji za reakci. Reagoval jsem jen na tvrzení, že pořad prokazuje tanci dobrou službu, myslím si…
…když kýč tančí
před 44 dny
Klára Huvarová
Filipe, děkuji Ti za reakci! Jsem ráda, že tě můj příspěvek dovedl k zamyšlení a že o roli StarDance můžeme dál……když kýč tančí
před 45 dny
Bohuslav Tržil
Dovolte mi prosím vyslovit obdiv všem realizátorům v ND Brno.Měl jsem možnost vidět nastudování BAJADÉRY.
VELKÉ DÍKY…
Bajadéra – Krize baletu v roce 2019
před 59 dny
Monika Diatta Rebcová
děkuji panu Prokešovi za doplnění významných údajů.MONIKA
Alvin Ailey – „Snažím se oslavovat úspěchy člověka – krásu hudby, tvarů, formy, barvy, světla, textury.“
před 61 dny
Marketa
Taneční drama ŽELARY se jeví jako jedno z úspěšných představení,které nastudovalo Moravské divadlo Olomouc, aspirantem…Želary jako taneční drama
TANEC PRAHA
Konstrukt vytvářený kolem Tance Praha (TP) je i dle tohoto článku bohužel plný nesprávných informací, o jejichž původu…Co nás naučilo prosincové setkání o dění v Tanci Praha a divadle PONEC?