Podzimní ochutnávka současného tance se na konci října v Brně uskutečnila již pošestnácté. Veřejností lehce opomíjený festival Natřikrát přitom přináší každý rok do moravské metropole současné taneční trendy, často doprovázené autentickým zvukovým doprovodem a někdy k jejich představení využívá i netradiční prostory. Primární pro dramaturgii festivalu je zaměření na experimentální díla současných evropských tanečníků, více než na velká jména se soustředí na hledání různorodých cest tanečního i pohybového vyjádření. První z večerů patřil trojici tanečníků ze Slovenska, kteří na tanečních prknech nejsou nováčci a jejich vzájemné potkávání se na jevištích je inspirovalo k vzniku představení pod hlavičkou Neskorý zber. Tedy slovenské umělecké platformy otevřené spolupráci a výzkumu napříč uměleckými žánry a médii. Média mají i v představení inspirovaném hnutím Bauhaus své důležité místo. Taneční improvizaci Moniky Čertezniové, Anny Sedlačkové a Daniela Ryčela doplňoval svým improvizovaným vizuálním setem Martin Piterka. Konkrétní podoba představení je tedy vždy originálem, který působí kompaktně a přirozeně až do té míry, že divák těžko věří, že se jedná o improvizaci. Vizuální podoba představení orientovaná na zpřítomnění obrazové dokumentace o samotném hnutí vypovídá hlavně o jeho představiteli Oskaru Schlemmerovi – právě jeho tvorba se stala hlavním zdrojem pro vznik performance O jako Schlemmer. Obrázky byly prostupovány a nahrazovány geometrickými proudy světla, ty někdy doprovázely pohyb tanečníků, dotvářely scénu a zdůraznily atmosféru. Kromě autentické avantgardní hudby tanec doplňovala i přímá řeč interpretů, což působilo velice přirozeně. Na vlnách uvolněné atmosféry nás postupně jednotlivě a nakonec i společně tanečníci přesunuli o desítky let dozadu a přímo v sále pak znovu ožil duch avantgardní doby, která stále přitahuje pozornost a má co nabídnout. Architektonické hnutí představené v prvním festivalovém večeru nám připomnělo počátky moderní architektury, na což, do jisté míry, navázal festival i ve svém druhém večeru, kdy diváky zavedl nedaleko brněnského hlavního nádraží do netradičního prostoru bývalého skladu Českých drah, nazvaného Malá Amerika. Zde se publiku představila česká tanečnice, v současnosti však působící v Nizozemsku, Kateřina Dietzová. Ve svých dvou sólech zaujala především minimalistickou prací s prostorem, tělem i rekvizitami a ojedinělým přístupem k hudbě, která je s tancem neodmyslitelně spjata. Drobná tanečnice procházela chladným skladištěm svou skleněnou procházku – Glazed walks, při níž předvedla dokonalou práci s rekvizitou. Nasvícený prázdný prostor doplnily čisté linie pohybů, v nichž byl patrný prvotní impulz a jeho následování. Překážka se pomalu stávala východiskem a rekvizita se měnila v jevištní dekoraci či neznámou masku s neprostupným prázdným výrazem. Otevřené sólo v sobě neslo balancování mezi plánováním a představami, jak by věci měly být, na straně jedné a neustále se proměňujícími a unikajícími významy a obrazy na straně druhé. Další představení byl ve své podstatě duet Kateřiny a jejího hlasu, nahraného před diváky a pouštěného ve smyčkách. Zvukové smyčky tanečnice neúnavně rozvíjela nepatrnými variacemi jednoho způsobu skákání. Její taneční úvaha na téma sdílených struktur ANALOG – verze HC, kladení důrazu na opakování jediné jednotky a čistotu vyjádření připomínala díla výtvarného minimalismu. Na závěr pak byla struktura narušena hledáním pravých „slov“, jež diváky vytrhla z ukolébavky refrénu. Svůj jedinečný přístup k improvizaci v sólových výstupech a dialogu s hudbou projevila Kateřina Dietzová i při vedení třídenního workshopu taneční improvizace. Ten byl určen jak pro tanečníky, tak i hudebníky pod vedením Petra Vrby. Koncept workshopu byl specifický právě spojením tanečníka s hudebníkem v improvizaci. Vyústěním třídenní práce bylo poslední představení festivalu Setkáme se!. V něm účastníci workshopu improvizovali přímo před diváky. Zařadili se tak do projektu Kateřiny Dietzové, jenž je uskutečňován v obměňujících se sestavách performerů napříč různými městy a místy. Poslední večer festivalu se mohli příznivci současného tance sejít v malém sále kina Art a sledovat projekci tanečních filmů s teoretickým úvodem Lucie Sendlerové. Součástí doprovodného programu byla i výstava fotografií s taneční tematikou vytvořených Petrem Kačírkem a vystoupení taneční skupiny Filigrán v Bezbariérovém divadla Barka. Psáno z festivalu Natřikrát 22.–31. října 2014, Malá Amerika, kino Art a Bezbariérové divadlo Barka Brno. Festival Natřikrát
22.–31. října 2014 O jako Schlemmer (Reloaded)
Koncept a režie: Monika Čertezni
Video, kamera a editing: Martin Piterka
Hudba: Martin Burlas
Foto: Miloš Lacika
Premiéra: 7. 11. 2013, Bratislava Glazed walks
ANALOG – verze HC
Choreografie: Kateřina Dietzová
  Workshop – Improvizace na jevišti: Setkáme se!
Choreografie: Kateřina Dietzová a účastníci workshopu
Hudba: Petr Vrba Info: http://www.natrikrat.cz/festival-natrikrat.html