Balet Extra #3 v Jihočeském divadle bavil a inspiroval

Speciální taneční večer vytvořený tanečníky baletu Jihočeského divadla v Českých Budějovicích prokázal, že mladí tanečníci chtějí nejen tančit, ale i tvořit, a že v sobě mají v tomto směru velký potenciál. „Již v minulosti jsme zde takovýto večer uvedli a vzniklo při té příležitosti několik zajímavých choreografií, které jsme později uváděli při různých příležitostech,“ píše v programu umělecký šéf baletu Lukáš Slavický. „Osobně si myslím, že je velmi důležité dát tanečníkům prostor a tím rozvíjet jejich kreativitu,“ vysvětluje dále svůj záměr.

The otherday it rained hard the ground soft (István Varga, Eleonora Romano). Foto: Ben Jícha.

The otherday it rained hard the ground soft (István Varga, Eleonora Romano). Foto: Ben Jícha.

Je vidět, že své tanečníky dobře zná. Protože i nyní představili početnému publiku nápadité a originální výstupy. Příležitosti se chopili Zdeněk Mládek, Tereza Szentpéteryová, Rosa Maria Pace, Sebastiano Mazzia, Sotirios Panagoulias a Lorenzo Rufo. Připravili sedm originálních výstupů dotýkajících se odlišných témat. Všichni se představili nejen jako autoři choreografií, ale i návrhů kostýmů a nasvícení scény. Až na jednu výjimku se tančilo na nahrávky, které měly žádoucí kvalitu. Nejoriginálněji vyzněly hned úvodní choreografie.

Příběh amatérské zpěvačky Florence Foster Jenkins se stal inspirací pro Sebastiana Mazziu a jeho choreografii Tančila jsem. „Neměly by láska a vášeň být těmi vlastnostmi, pro které by si nás společnost měla vážit?“ táže se autor v charakteristice svého kusu. Celek byl v tomto směru i v pochopení jeho hlavní myšlenky velmi sdělný a nápaditě koncipovaný. Na nahrávku z filmového zpracování příběhu Božská Florence s Meryl Streep tančila roli této amatérské pěvkyně Ayano Nagamori. Árie Královny noci z Mozartovy Kouzelné flétny v pěveckém podání Meryl Streep, ještě podstatně přehánějící nedostatky originálu, má svou velmi zdařilou taneční podobu. Jednotlivými tanečními prvky a hereckými akcenty ztvárnila Ayano Nagamori s velmi přesvědčivým výrazem podstatu Florencina zpěvu a přístupu k životu. Florence F. Jenkins a její vnitřní síla a oddanost zpěvu (v textu v programu se ale o ní nic nepíše, což je škoda) dostává v tomto baletním vyjádření, jehož vyústění podpoří sbor tanečníků v rolích Florencina publika, obecnější charakter a dotýká se nás všech.

Zcela originální, vtipná a po všech směrech profesionální byla choreografie Terezy Szentpéteryové Podle Tebe. Staví zprvu proti sobě, pak vedle sebe a na konec spolu dohromady hudebníka a tanečníka. Jak moc je hudební doprovod pro tanečníka svazující či osvobozující, to je výchozí myšlenka této nápadité hříčky. V naprosté shodě v ní vystoupili na jevišti tanečník Zdeněk Mládek a sóloklarinetista Symfonického orchestru Českého rozhlasu Lukáš Dittrich. Zážitek z jejich vystoupení byl mimořádný. Mladý hudebník hrál zpaměti přímo na jevišti části skladeb G. Gershwina, C. M. von Webera, B. Smetany, P. Skoumala, Ch. Corey a vlastní kompozice. Zdeněk Mládek skvěle reagoval na hudební sekvence, hudba na jeho pohyby – někdy jako by byl tanečník klarinetistou přímo ovládán a nemohl se z tónů vymanit. Tento báječný synchron obou byl i skvěle jevištně zrežírován, oba muži působili zcela uvolněně, bezprostředně, byli ve svém světě a přitom s diváky. Kdo chtěl, bavil se, kdo chtěl, mohl hledat hlubší podtexty – co všechno nás ovládá, jak moc chceme, abychom byli ovládáni, a kdy se podvolujeme s radostí a pochopením. 

Podle Tebe (Zdeněk Mládek, Lukáš Dittrich). Foto: Ben Jícha.

Tereza Szentpéteryová vytvořila i choreografii Man´s World, vystoupení zcela jiného charakteru. Inspirovala ji k němu ikonická skladba Jamese Browna o mužském světě. Její taneční podobu řešenou zdařile nejen pohybově, ale i scénicky (plastické nasvícení dalo jevišti specifický charakter), ztvárnili István Varga, Paolo Terranova a Sebastiano Mazzia. Stejně jako u choreografie Podle Tebe zvolila Szentpéteryová správnou délku vystoupení odpovídající tématu.

Umělecká díla malířů 19. století Pierra Augusta Coty a Williama-Adolpha Bouguereaua byla východiskem pro The other day it rained hard the ground soft v choreografii Lorenza Rufa. Hudební koláž tvořily: Malibu: Commas, Aamourocean: United In Flames, Jordi Savall: Les Regrets. Tato choreografie pracovala jak se sborovými čísly, tak se sólovými výstupy, které se prolínaly a vytvářely kompaktní celek. Ve zdařilé souhře tančili Ayano Nagamori, Rosa Maria Pace, Eleonora Romano, Paolo Terranova, Sebastiano Mazzia, István Varga a Sotirios Panagoulias. Obrazy malířů ale nejsou černobílé ani šedé, jako byla scéna a tmavé odění, v němž byly hůře postihnutelné rozdíly mezi muži a ženami. Vlastní smysl choreografie nebyl zcela zřetelný.

Svou živelností strhlo ryze taneční číslo Rosy Marii Pace Mujer. Originálně kombinovalo flamenco a současný tanec. Hlavním mottem byla ženská krása a síla, které ztvárnila Ayano Nagamori vskutku výtečně. Energie, temperament, šarm a vášeň – to vše obsahoval její tanec, do nějž se logicky krátce zapojil Zdeněk Mládek. I hudba byla výborně vybraná – sólová akustická kytara a díla Marcina Petrzalka a Isaaca Albenize. Celek měl žádoucí vývoj, rozvíjel se a gradoval. Měl v sobě lyriku i dravost a díky těmto kontrastům patřičné napětí.

Autor následující Fragmental Sotirios Panagoulias pracoval s Concertem in B minor Antonia Vivaldiho. Tanec měl znázornit světlo jako zdroj energie, života a krásy. Alkisti Angelatou, Rosa Maria Pace, Eleonora Romano, Shino Fujii, Mai Iwamoto, Paolo Terranova, Lorenzo Rufo a Sotirios Panagoulias byli oděni v unifikovaných trikotových kostýmech, které rozdíly mezi muži a ženami setřely zcela. Zajímavé byly obrazce a kombinace sólových výstupů se sborovými čísly. Ale vyústění a pointa celého záměru nebyly dostatečně zřejmé. Především však monotónní sestavení zvukové nahrávky zapříčinilo, že celek působil málo emotivně, rozhodně by mu prospěl větší důraz na kontrasty a vývojovou linku. To ale jistě nebude pro Sotiriose Panagouliase v příští choreografii problém, protože i v této prokázal, že originální nápady má.

Mujer (Ayano Nagamori). Foto: Ben Jícha.Monotónnost hudby se podepsala na závěrečném čísle Zdeňka Mládka. Několikaminutová nahrávka minimalistické skladby Philipa Glasse působila velmi jednotvárně. V choreografii Angel Dust mělo zřejmě neustálé opakování několika totožných motivů podpořit představu našeho tápání při hledání pravdy o životě a jeho aspektech. Tedy – existují andělé, chrání nás, nebo ne, a jak to tedy celé vlastně je…? I když choreografie byla zajímavá a čitelná a celková koncepce a idea originální, hudba, která jde odnikud nikam, nepodtrhovala ústřední myšlenku a nedala jí vyniknout. Zde by sdělnosti jistě prospěla i o něco větší diferenciace kostýmů.  

Součástí večera byly i dva výstupy z baletů Lea Délibese – variaci z baletu Sylvia tančila Shino Fujii a Svanildu z Coppélie Mai Iwamoto. Iniciativa přitom přišla přímo od samotných tanečnic, které požádaly o zařazení těchto variací na program večera. Klasika se k současným choreografiím nejen hodila, ale výborně je doplňovala. Bezprostřednost a křehkost obou klasických variací přirozeně oslovovala publikum. A díky nim byl večer uceleným výletem do světa tance.

Celý program tak podal komplexní obraz baletu Jihočeského divadla, jeho kreativity, úrovně a přístupu k baletnímu umění. Všichni tanečníci si zaslouží velké uznání. Choreografové proto, že šli s kůží na trh, a účinkující za provedení všech čísel.

Večer potvrdil nejen chuť vytvářet nové choreografie, ale i chuť mladých tančit klasické baletní tituly. Bezděčně tak prokázal, že obé jde ruku v ruce a nelze je od sebe oddělovat. Že současný tanec je symbiózou různých oblastí a typů. A že jeho existence a rozvoj na této symbióze přímo závisí. Škoda, že Balet Extra #3 vznikl jen pro jeden jediný večer. Jistě by stálo za to jej zopakovat. A při té příležitosti uvést k anglickým názvům choreografií i jejich české překlady, které v jinak dobře připraveném programu chyběly.

 

Psáno z představení 5. února 2020, Jihočeské divadlo.

 

Balet Extra #3
Tančila jsem
Choreografie, kostýmy, světla: Sebastiano Mazzia
Hudba: W. A. Mozart, Queen of the night (Meryl Streep), Ernest Charles: When I have sung my songs to you
Tančí: Ayano Nagamori, Eleonora Romano, Shino Fujii, Paolo Terranova, Sotirios Panagoulias

Podle Tebe
Choreografie, kostýmy, světla: Tereza Szentpéteryová
Hudba: G. Gershwin, C. M. Weber, B. Smetana, P. Skoumal, Ch. Corea, L. Dittrich
Tančí: Zdeněk Mládek
Hudební doprovod: Lukáš Dittrich

Man´s world
Choreografie, kostýmy, světla: Tereza Szentpéteryová
Hudba: James Brown, Man´s world
Tančí: István Varga, Paolo Terranova, Sebastiano Mazzia

Sylvia – sólová variace
Tančí: Shino Fujii

The other day it rained hard the ground soft
Choreografie, kostýmy, světla: Lorenzo Rufo
Hudba: Malibu: Commas, Aamourocean: United In Flames, Jordi Savall: Les Regrets
Tančí: Ayano Nagamori, Rosa Maria Pace, Eleonora Romano, Paolo Terranova, Sebastiano Mazzia, István Varga, Sotirios Panagoulias

Coppélia – sólová variace Svanildy
Tančí: Mai Iwamoto

Mujer
Hudba: Marcin Petrzalek, Asturias (Isaac Albeniz) – sólo akustická kytara
Tančí: Ayano Nagamori, Zdeněk Mládek

Fragmental
Choreografie, kostýmy, světla: Sotirios Panagoulias
Hudba: A. Vivaldi: Concerto in B minor RC: 580
Hrají: Vinh Pham, Kristi Gjezi, Eleonore Daemon, George Tudorache
Tančí: Alkisti Angelatou, Rosa Maria Pace, Eleonora Romano, Shino Fujii, Mai Iwamoto, Paolo Terranova, Lorenzo Rufo, Sotirios Panagoulias

Angel Dust
Choreografie, kostýmy, světla: Zdeněk Mládek
Asistentka choreografa: Ayano Nagamori
Hudba: Philip Glass, album: Oeuvres Majeures, skladba: Metamorphosis: Two
Tančí: Sebastiano Mazzia, Ayano Nagamori, Rosa Maria Pace, Paolo Terranova, István Varga

 

Premiéra: 5. 2. 2020


Fotogalerie

Angel Dust (Ayano Nagamori, Rosa Maria Pace, Paolo Terranova, István Varga, Sebastiano Mazzia). Foto: Ben Jícha.

Angel Dust (Ayano Nagamori, Rosa Maria Pace, Paolo Terranova, István Varga, Sebastiano Mazzia). Foto: Ben Jícha.

Copellia (Mai Iwamoto). Foto: Ben Jícha.

Copellia (Mai Iwamoto). Foto: Ben Jícha.

Fragmental (Lorenzo Rufo, Rosa Maria Pace). Foto: Ben Jícha.

Fragmental (Lorenzo Rufo, Rosa Maria Pace). Foto: Ben Jícha.

Fragmental (Paolo Terranova). Foto: Ben Jícha.

Fragmental (Paolo Terranova). Foto: Ben Jícha.

Tančila jsem (Ayano Nagamori, Shino Fujii, Eleonora Romano, Mai Iwamoto, Paolo Terranova, Sotirios Panagoulias). Foto: Ben Jícha.

Tančila jsem (Ayano Nagamori, Shino Fujii, Eleonora Romano, Mai Iwamoto, Paolo Terranova, Sotirios Panagoulias). Foto: Ben Jícha.

Témata článku

Balet Extra 3

Balet Jihočeského divadla

Jihočeské divadlo

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

listopad 2020

Po Út St Čt So Ne
26
27
28
29
30
31
1
2 3 4 5
6
7
8
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23 24
25
26
27
28
29
30 1
2
3
4
5
6
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: