Co se událo v pedagogice dětského tance aneb V květnu děti tančily a odborníci diskutovali v Kutné Hoře i Praze

Co se událo v pedagogice dětského tance aneb V květnu děti tančily a odborníci diskutovali v Kutné Hoře i Praze

Co se událo v pedagogice dětského tance aneb V květnu děti tančily a odborníci diskutovali v Kutné Hoře i Praze

Celostátní konference: Umělecké vzdělávání - Další vzdělávání pedagogických pracovníků Dne 25. května 2013 se v Kutné Hoře konala konference s názvem Umělecké vzdělávání - Další vzdělávání pedagogických pracovníků (DVPP) jako nástroj zvyšování odborné kvalifikace pedagoga v České republice. Byla součástí Celostátní přehlídky dětských skupin scénického tance Kutná Hora 2013 a aby kontextu nebylo málo, tato přehlídka zase byla zasazena do rámce Týdne uměleckého vzdělávání a amatérské tvorby. V Tylově divadle města stříbrných dolů se sešli taneční pedagogové, ředitelé ZUŠ, zástupci vysoké školy, taneční konzervatoře i nezávislé vzdělávací instituce. Dopolední program konference sestával z příspěvků pěti přednášejících. Téma tak široké, jaké představuje vzdělávání tanečních pedagogů, je nemožné za jedno dopoledne zcela obsáhnout. Nicméně příspěvky poskytly několik různých, důležitých a odborných pohledů na danou problematiku, a tak vybraný vzorek informací osvětlil mnohé a zároveň byl podnětným základem pro odpolední diskuzi. Jako první představila Helena Plitzová akce uskutečňované pro pedagogy Národním institutem pro další vzdělávání, jehož je ředitelkou. Konkrétně k tanečním pedagogům zmínila osmihodinové semináře pro vzdělávání učitelů Taneční a pohybové výchovy v základních školách, neboť možnost zařazení tohoto předmětu do škol je stále ještě poměrně čerstvou problematikou (od roku 2010) a požadavky na kvalifikaci vyučujících ještě nejsou zcela ujasněné. Národní institut dále poskytuje podporu dalšího vzdělávání pro učitele základních uměleckých škol formou konzultací, konferencí a seminářů. Poté představila prof. Ivanka Kubicová pilotní projekt Taneční a pohybová výchova dětí ve věku 5 – 12 let v systému Dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků na pražské HAMU, jehož je odborným garantem (na HAMU jinak probíhá denní bakalářské studium pedagogiky tance, které je však zaměřeno na výuku starších dětí). První cyklus tohoto vzdělávacího projektu je nyní ve svém druhém ročníku a studenty jsou absolventi jiných VŠ anebo absolventi středních škol s dlouhodobou pedagogickou praxí v tanci. Tento program má formu kombinovaného studia, rozsah bakalářského programu a jeho studenti jsou hodnoceni běžným vysokoškolským systémem kreditů (ECTS). Nicméně to, jestli budou mít absolventi možnost obdržet běžný bakalářský diplom ještě čeká na schválení vyšších instancí. Všichni v to pevně věří, aby poté mohlo být na Taneční katedře HAMU otevřeno běžné kombinované studium (zřejmě od školního roku 2014/2015). Prozatím mají absolventi pilotního programu jistý závěrečný certifikát, jež dokládá vzdělání rozsahu bakalářského studia, což by měli jejich zaměstnavatelé respektovat. Jak však poznamenal přítomný ředitel liberecké ZUŠ, je tento fakt v případě absolventů středních škol problematický, protože jeho respekt k vzdělání v programu nezáleží pouze na něm osobně, ale na předpisech. A podle nich by k 1. září 2014 měli mít všichni pedagogové vysokoškolské vzdělání. Tohoto plánovaného předpokladu se mnozí lidé z praxe obávají, na což se v diskuzích opakovaně naráželo. Po informacích o vysokoškolském studiu představil Martin Kolda jednu z možností vzdělávání tanečních pedagogů na půdě střední školy, konkrétně na konzervatoři Taneční centrum Praha. Zastupoval tak Vlastu a Antonína Schneiderovi, kteří stojí ve vedení školy. Taneční centrum Praha nabízí program dalšího vzdělávání pedagogů tance, kteří vyučují děti od školního věku. Program má formu blokových seminářů a pro úspěšné absolventy nabízí možnost vstoupit do 5. ročníku osmileté taneční konzervatoře, aby tak mohli s individuálním učebním plánem získat absolutorium. Uchazeče přijímá na základě doporučení zaměstnavatele (např. ředitele ZUŠ).  Další možnost vzdělávání nabízí například nezávislé sdružení Check Point Art, o.p.s. Představila ho pedagožka tance a jeho zakladatelka Veronika Rinowski. Jedním z důvodů založení v roce 2012 bylo vytvoření podmínek pro nezávislé umělce a lektory k tomu, aby mohli kontinuálně rozvíjet svoji pedagogickou činnost a měli za zády dostatečnou organizačně-právní podporu. Sdružení proto pracuje na ose lektor – koordinátor – instituce, z nichž každý má svoji přesně danou funkci v programu nabízených workshopů akreditovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Jedním z velkých plusů fungování sdružení je snaha poskytnout možnost dalšího vzdělávání pro všechny sociální skupiny a především ve všech regionech České republiky, takže vzdělávací programy nejsou centralizované do velkých měst. Lektoři pod zaštítěním Check Point Art naopak dojíždějí za skupinami účastníků, kterými jsou převážně pedagogové ZUŠ. Prozatím sdružení poskytuje nejvíce programů v tanečním oboru a dále v oboru hudby a divadla, je však otevřeno další mezioborové spolupráci. Problematikou různých možností dalšího vzdělávání a především faktem rozmanitosti skutečného vzdělání tanečních pedagogů v České republice se zabývá také Zuzana Smugalová, jedna z iniciátorek vzniku Asociace pedagogů taneční a pohybové výchovy, kterou přestavila v poslední prezentaci dopolední konference. Příspěvek a rozsáhlá diskuze, která na něj odpoledne navázala, se zabýval především faktem, že v České republice je živnost tanečního pedagoga volná, to znamená, že není vázaná na jakoukoliv odbornou kvalifikaci a může ji získat „kdokoliv s občanským průkazem“. Na jedné straně se tedy mezi pedagogy ZUŠ řeší již zmiňovaný problém, jak dostát požadavku vysokoškolského vzdělávaní, který má být v roce 2014 platný. Na druhou stranu tu je tato skutečnost, že pokud lektor tance působí v soukromém sektoru, jeho kvalifikace není vůbec nikým kontrolována a požadována. Proto je snahou Asociace pedagogů taneční a pohybové výchovy, aby živnost tanečních pedagogů byla vázána na státní zkoušku, tak jako tomu bylo za 1. republiky. V diskuzi se pak přirozeně nastolila otázka, zda je idea prvorepublikového systému státní zkoušky v dnešní době, která nabízí mnohé další formy vzdělání a certifikací tanečních pedagogů (jak ukázaly předchozí příspěvky), ještě platná. Idea iniciátorek Asociace je, aby tato zkouška nebyla závislá na žádné vysoké škole (jako možnost se tedy nabízí Národní institut pro další vzdělávání). Měla by především prověřit znalosti z oboru anatomie, fyziologie s důrazem na dětské tělo, z vývojové psychologie a dále by obsahovala  praktickou zkoušku. Nezávislá komise by měla sama navštívit hodinu pedagoga a zhodnotit, je-li způsobilý k vyučování děti nehledě na taneční techniku, kterou se zabývá. To, jak a v rámci jakých škol či kurzů se na tuto zkoušku pedagog připraví, by bylo jeho zodpovědností. Jak však z diskuze vyplynulo, prvním krokem na změnu živnosti tanečního pedagoga na živnost vázanou bude zřejmě předefinování povolání Pedagoga taneční a pohybové výchovy (pro děti) v rámci Národní soustavy povolání. Naskytlo se tak možné téma pro další konferenci. V odpolední diskuzi se pak ještě otevřela již několikrát položená a různě zodpovězená otázka definice scénického tance. Účastníci se usnesli, že definice Bohumíry Cveklové z roku 2006[1] je stále platná. Padl ještě návrh na jednodušší popis scénického tance jako „paralely profesionálního současného tance v amatérském prostředí“. Tato dedukce se zdá být velmi logickou, naráží však na neexistující jasnou definici samotného současného tance. Inu, současnost se neustále stává minulostí a zachytit to, co se právě děje, do statických definic, není snadný úkol. Zřejmě tak lépe než slova vystihlo scénický tanec, respektive jeho „podhoubí“ v dětském tanci, shlédnutí některých vystoupení celostátní přehlídky. Jejich upřímnost, pohybové kvality a viditelné obdivuhodné pedagogické vedení dětí byly tím nejlepším důkazem o jedinečnosti „hnutí scénického tance“ (toto spojení taktéž zaznělo v diskuzi) a skutečným uměleckým zážitkem. Takže po konferenci s projevy a diskuzemi značně (někdy až zbytečně) intenzivními, účastník odjížděl z Kutné Hory nakonec pln nejen starosti, ale hlavně radosti z tance. Dětský tanec v Divadle Ponec Nepřímo se na kutnohorskou celostátní konferenci navázalo také v Praze, neboť byl zahájen festival Tanec dětem (prolog Tance Praha). V rámci festivalu proběhly v divadle Ponec mimo jiné prezentace některých základních škol, ve kterých se vyučuje Taneční a pohybová výchova (ZŠ V Zahrádkách, ZŠ Havlíčkovo náměstí). Děti se staly součástí interaktivní inscenace Barbory Látalové Karneval zvířat. Ocitly se mezi tanečnicemi-ptáky či chrobáky a samy okusily pohybové kvality čtyř elementů (voda, kámen, vzduch, země). Celé představení bylo zasazeno do výrazného výtvarného řešení, světelného designu a promítání videoartu, což bylo pro děti nejen zážitkem, ale také ukazatelem orientace v prostoru jeviště. Netradiční představení doprovázela až experimentálně znějící hudba Pavla Rinowského na motivy suity Camille Saint-Saënse. 30. května 2013 se po představení Karneval zvířat sešli pedagogové v diskuzi k projektu Taneční a pohybové výchovy moderované Jiřím Lösslem a za přítomnosti Dany Nekardové, koordinátorky programu Tanec dětem, s jejíž péčí se tato oblast vyvíjí v přímém kontaktu s profesionálním současným tancem. Diskutující probrali možnosti vyučování Taneční a pohybové výchovy na základních školách a stejně jako v Kutné Hoře se otevřela otázka vzdělání pedagogů vyučující tento předmět. Z debaty vyplynulo několik modelů, jak Taneční a pohybovou výchovu do ZŠ zařadit. Buď ji vyučuje umělec, který je zaštítěn jinou strukturou než pouze ZŠ (např. Tancem Praha) a výuce je samozřejmě přítomen i třídní učitel anebo má pedagog Taneční a pohybové výchovy přímo úvazek v ZŠ (na což většinou nemají školy kapacitu). Vzdělání pedagogů základních škol (např. tělocvikářů) pro Taneční a pohybovou výchovu je, až na výjimky, nesrovnatelné se zkušenostmi vyučujících externistů z tanečního oboru. Můžeme se radovat z možnosti tohoto doplňkového předmětu, rozvíjet ji a doufat, že mnoho dětí bude moci zažívat „stav tance“ a učit se z něj. I když strukturální okolnosti jsou složité a v České republice nejisté, květnové dění je jedním z důkazů, že osobností, které stojí o to předávat či sdílet tanec s dětmi, je dost.
[1] Scénický tanec je obor amatérského tanečního umění, který se konstituoval postupně od šedesátých let jako svébytný obor v oblasti původně vymezené pojmem ,nefolklorní tanec´.
Svým obsahem a formami navazuje scénický tanec v tomto pojetí dílem na tradice českého novodobého tance, dílem čerpá ze světových moderních a soudobých tanečních směrů a jsou i soubory a skupiny, jejichž tvorbu lze v tomto směru považovat za osobitě autorskou. Výrazně se profiluje oblast autorského pojetí a experimentálního a tanečního a pohybového divadla, které hledá syntézu divadelních prostředků.
Inspirační zdroje souborů a skupin scénického tance lze vysledovat v člověku samotném a v životě kolem něj, v současném světě, v lidských vztazích, ale i v přírodě a především v hudbě. Tento zdroj je velmi rozmanitý: Od nonartificiální hudby české, evropské i jiných kontinentů, hudby českých i světových klasiků, přes moderní a soudobou vážnou hudbu, populární žánry, jazz a další směry, po písňovou tvorbu českých i světových autorů. Scénický tanec využívá ve svých kompozicích slovo, zvuky a pohyb v tichu.
(Cveklová, Bohumíra: Co je to scénický tanec. Pam pam – občasník scénického tance 2006, roč. 1, č. 2, s.1.)

Témata článku

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

srpen 2019

Po Út St Čt So Ne
29
30
31
1 2 3 4
5 6 7 8
9
10 11
12 13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
1
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: