Dance Gala: Třešinka na dortu k zakončení sezony

Dance Gala: Třešinka na dortu k zakončení sezony

Dance Gala: Třešinka na dortu k zakončení sezony

Slavnostní představení Dance Gala – Filip Barankiewicz se konalo v Národním divadle v budově Státní opery 21. června 2015. V rámci galavečera vystoupili špičkoví tanečníci z proslulého Velkého divadla v Moskvě, Národního finského baletu, Stuttgartského baletu a z baletu Semperoper v Drážďanech spolu s domácími sólisty Národního divadla v Praze. Současný šéf baletu Petr Zuska v úvodu představil Filipa Barankiewicze. Budoucí šéf baletu ND zahájil večer proslovem a představil hosty večera, a to hvězdy evropského baletu, což byl zároveň podtitul večera. Hovořil o tom, co diváky čeká: „Umělci rozvinou taneční nástroje, a přinesou tak esenci krásy lidského těla propojenou s hudbou.“ Snažil se také vyzdvihnout balet jako umění, které vyvolává představy, emoce a především je inspiračním zdrojem. Filip Barankiewicz na závěr pronesl několik vtipných poznámek, které stejně jako celý projev překládal Petr Zuska. Pokud někteří diváci nerozuměli projevu v angličtině, dali zavděk dosti volnému překladu nynějšího šéfa baletu. Po proslovu následoval pestrý program, který byl složen z klasických, neoklasických i moderních děl v podání známých i začínajících choreografů. Pas de deuxLa Sylphide zatančili Anna Osadčenko, první sólistka Stuttgartského baletu, a Denis Veginij, první sólista baletu Semperoper. Zahajovat večer není nikdy jednoduché, také přenést emoce na diváka v pouhé ukázce z celovečerního baletu. Anna Osadčenko působila étericky jako opravdová víla, která se vznáší nad jevištěm, u jejího partnera se však o lehkosti příliš mluvit nedalo, jeho skoky měly nečisté zakončení a typické Bournonvillovo držení paží nebylo přesné. Denis Veginij nebyl v programu uveden a zaskakoval za zraněného Dinua Tamazlacarua ze Státního berlínského baletu, je tedy možné, že měl na nastudování choreografie málo času. Dalším číslem večera bylo Just Solo v podání Mathiase Deneuxe. Choreografie Viktora Konvalinky se vyznačovala v provedení francouzského tanečníka plasticitou tanečního projevu a pomocí určitých pohybových sekvencí a rekvizit zobrazovala člověka utopeného v každodenní rutině. Poté následoval duet Double Evil, v kterém se představili první sólisté Národního finského baletu Eun Ji Ha a Michal Krčmář. Tato neoklasická choreografie Jormy Ela působila velice svěže a neotřele. Výkon finského páru byl po technické stránce dokonalý a těžké neoklasické prvky zvládal s bravurou, inovativní variace kontrastovaly s klasickými kostýmy. Crankovský duet Aus Holbergs Zeiten mistrně provedli první sólisté Stuttgartského baletu Alicia Amatriainová a David Moore. V abstraktním příběhu procítěně zatančili příběh muže a ženy. Osvěžujícím dojmem pak působila skladba Lyrická v choreografii Petra Zusky. Sólisté baletu Národního divadla Zuzana Šimáková a Viktor Konvalinka v doprovodu zklidňujících ukrajinských a východoslovanských balad zapůsobili svou přirozenou interpretací lidové hudby. První část večera uzavřelo sólo Firebreather, které bylo uvedeno ve světové premiéře. První sólista Stuttgartského baletu Daniel Camargo svým vynikajícím vystoupením rozvášnil publikum. Jeho výkon začal zvedáním paží a horní části těla v kuželu světla, jako když bájný fénix povstává z popela. Každý jeho pohyb byl do sebemenší nuance propracován. Tento dojem podpořila jeho atletická postava a celý výstup vyzněl ještě efektněji. Po přestávce jako první vystoupili již známí Eun Ji Ha a Michal Krčmář v adagiu ze Šeherezády. Při pompézní hudbě Rimského-Korsakova se před kulisou paláce zcela ponořili do plynulého adagia, které se vyznačovalo náročnými zvedačkami a promyšlenou choreografií Kennetha Greva. Choreografii Jakoby vytvořil Ondřej Vinklát pro loňské představení Miniatur. Zástupce nastupující generace choreografů ukázal divákům nápad s obrovským zrcadlem, které se vyskytovalo za zády čtyř tanečníků, vytvářelo tak iluzi, že je tanečníků na jevišti osm. Nápadité dílo vystřídal duet s Aliciou Amatriainovou a Jasonem Reillym, prvními sólisty Stuttgartského baletu. V choreografii Mona Lisa od Itzika Galiliho tito tanečníci excelovali, dílo s forsythovskými motivy umožnilo vyniknout jejich nekonečným pohybovým možnostem, zvláště Amatriainové.  Tanečníky z Velkého divadla v Moskvě uvítalo pražské publikum potleskem, Kristina Kretova a Semjon Čudin natěšené obecenstvo nezklamali. Klenot klasického baletu Pas de deux z třetího jednání Labutího jezera zatančili zcela dokonale, skokové sekvence Čudina, coda a fouettés partnerky Kretové vycházely z dokonalosti ruské baletní školy, jejich fantastické výkony diváci náležitě ocenili. Stejným způsobem, avšak ve zcela jiné choreografii, zapůsobil na celé divadlo Daniel Camargo jako floutek v choreografii Les Bourgeois. Taneční opus vystřihl mistrně, z krokových variací přecházel se samozřejmostí do lehce provedených jetés a vysokých revoltad. Slavnostní galavečer dále gradoval ve třetí části, kterou zahájilo Le Grand Pas de Deux a ukázalo, že i klasický balet jde brát s humorem a nadsázkou. Vtipné duo ztvárnili Anna Osadčenko a Jason Reilly. Dokonale zatančené klasické kreace střídaly záměrně nepovedené zvedačky a další nedorozumění. Tanečnice si také občas pletla nohy nebo narážela do svého partnera, možná to bylo silnými dioptrickými brýlemi či nepraktickou kabelkou, která baleríně překážela. Skvělý komický výstup a úžasné taneční výstupy ocenili rozesmátí diváci nadšeným potleskem. Další čísla působila jako třešinky na dortu, ať to již bylo efektní sólo nadaného Davida Moorea v choreografii Mopey, nebo jediné ženské sólo Kristiny Kretové z Velkého divadla v Moskvě, která zazářila v současné klasice Cinque od Maura Bigonzettiho. Duet Diana a Acteon byl výjimečný svým obsazením, spolu s Danielem Camargem tančila sólistka baletu Národního divadla v Praze Alina Nanu. Výkon prvního sólisty vynikl technickou vytříbeností a lehkostí. Alina Nanu mu však nebyla zcela rovnocennou partnerkou. Její výstup byl občas nevyvážený, jejích zaváhání si nešlo nevšimnout. Závěr celého večera korunovala 7. symfonie A dur – 4. věta. V rychlém tempu krásné Beethovenovy skladby zvládli tanečníci baletu ND náročné technické prvky, baletní sbor vytvořil synchronní formace a sólový part zatančili na jedničku Aya Watanabe a Karel Audy. Dance Gala zakončili diváci bouřlivými ovacemi vstoje. Galavečer měl dle slov budoucího šéfa baletu ND v Praze Filipa Barankiewicze ukázat základ toho, kam bude soubor pod jeho vedením směřovat. Klasický, neoklasický i moderní repertoár by chtěl oproti nynějšímu stavu rozšířit, zároveň se chce zaměřit na preciznost provedení klasické baletní techniky a v neposlední řadě změnit organizační strukturu baletu a zvýšit rozmanitost souboru v rámci všech profesionálních aspektů. Uvedené změny v baletním souboru však mají nastat po jeho uvedení do funkce uměleckého šéfa za dva roky, tedy až své žezlo předá současný vládce baletu Petr Zuska. Jak bude konkrétně vypadat repertoár baletu ND za několik let, je zatím ve hvězdách. Jisté však je, že Dance Gala byl nádherný, nezapomenutelný večer, skládal se z barvité mozaiky baletních děl. Můžeme se již těšit na Filipa Barankiewicze ve funkci šéfa baletu ND a na jeho repertoár. Psáno z představení 21. června 2015, Státní opera Praha. 1. část La Sylphide (Pas de deux z 2. jednání
Choreografie: August Bournonville
Hudba: Herman Severin Løvenskiold Just Solo
Choreografie: Viktor Konvalinka
Hudba: Seal Double Evil
Choreografie: Jorma Elo
Hudba: Philip Glass & Vladimir Martynov Aus Holbergs Zeiten
Choreografie: John Cranko
Hudba: Edvard Grieg (Z časů Holbergových, suita ve starém stylu, op. 40) Lyrická
Choreografie: Petr Zuska
Hudba: ukrajinské a východoslovenské balady – Vyšivanka Lada Firebreather
Choreografie: Katarzyna Kozielska
Hudba: Ludovico Einaudi Experience (Starkey Remix)
Světová premiéra: 21. června 2015, Státní opera Praha 2. část Šeherezáda
Choreografie: Kenneth Greve
Hudba: Nikolaj Rimskij-Korsakov (Šeherezáda, op. 35) Jakoby
Choreografie: Ondřej Vinklát
Hudba: Max Richter Mona Lisa
Choreografie: Itzik Galili
Hudba: Thomas Höfs & Itzik Galili Labutí jezero (Pas de deux ze 3. jednání)
Choreografie: Jurij Grigorovič (podle M. Petipy a L. Ivanova)
Hudba: Petr Iljič Čajkovskij Les Bourgeois
Choreografie: Ben Van Cauwenbergh
Hudba: Jacques Brel 3. část
Le Grand Pas de Deux
Choreografie: Christian Spuck
Hudba Music: Gioacchino Rossini (Straka zlodějka) Mopey
Choreografie: Marco Goecke
Hudba: Carl Philipp Emanuel Bach (Koncert a moll pro violoncello, 3. věta) Diana a Acteon (Pas de deux)
Choreografie: Agrippina Vaganova
Hudba: Riccardo Drigo Cinque
Choreografie: Mauro Bigonzetti
Hudba: Antonio Vivaldi
Světla: Carlo Cerri
Kostýmy: Igor Chapurin Finále
Choreografie: Uwe Scholz
Hudba: Ludwig van Beethoven (7. symfonie A dur – 4. věta)
 

Témata článku

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

červen 2019

Po Út St Čt So Ne
27
28
29
30
31
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: