Panelová diskuse. Foto: Zora Breczková.
Co jsou klíčové kompetence? Jak jim rozumíme? A rozumíme jim vůbec? To byly hlavní otázky, kterým se věnoval kolektiv asi třiceti diskutujících z celé České republiky. Velkou devízou skupiny bylo, že se tu setkali ti, jež stáli u zrodu textů nyní platného RVP ZUV, tak pedagogové, kteří k dokumentu přicházejí třebas úplně poprvé, stejně jako ředitelé či zástupci ředitelů ZUŠ či ZŠ, kterým osud tanečního oboru není lhostejný.
Jak souvisí „ručička a nožička“ na tanečním sále s textem RVP?
Poselstvím z diskuse by mohlo být „Nebojte se RVP!“. Jeho text je obecný. Na první pohled může ve vztahu ke konkrétní taneční praxi působit příliš teoreticky. Ovšem povaha textu RVP jako „rámce“ či „programu“ vyžaduje, aby byl do značné míry univerzální. RVP nabízí vzdělávací obsah a požadované výstupy oboru. Konkrétní aplikace metod, technik, přístupů v TO už patří do úrovně školních vzdělávacích programů, které si škola a pedagog už utváří sami, podle svých podmínek, svých zkušeností, svých představ a vizí. Představme si RVP skutečně jako rám obrazu s širokou paletou možností, technik a barev, které může „malíř“, tj. pedagog a škola, použít k výslednému autorskému dílu.
Jak zní tři klíčové kompetence pro ZUŠ?
Současné znění RVP ZUV charakterizuje 3 klíčové kompetence pro základní umělecké vzdělávání, jež jsou společné pro všechny umělecké obory:
- Kompetence k umělecké komunikaci, kterou lze chápat jako ovládnutí tanečního „řemesla“.
- Kompetence osobnostně sociální, kterou lze chápat jako umění sebevyjádření a sebereflexe, spolupráce a odpovědnost v kolektivu.
- Kompetence kulturní, kterou lze chápat jako pěstování vztahu k umění a kultuře vůbec, vztah ke svému místu, předávání zkušeností a dovedností dále.
Tyto tři kompetence tvoří dynamický celek, uvnitř kterého se každý pedagog tanečního oboru se svou výukou nachází: někteří se zaměřují výhradně na individuální ovládnutí technik a interpretaci uměleckého díla, jiní zase pozorněji pracují s tanečním souborem jako kolektivem, jsou vnímavější k celkovému osobnostnímu vývoji dětí. Do různé míry také pedagogové pracují s kontextem, který tanec obklopuje, velmi různý může být přístup ke zpracování tématiky, z níž pak vyrůstají taneční choreografie. Ve světě klíčových kompetencí to znamená, že se některý pedagog nachází „uprostřed“, jiný se ocitá blíže k některému konci tohoto spektra:
Kompetence se samozřejmě navzájem prostupují. Také se může přirozeně stát, že na různých stupních ZUŠ, v souvislosti s psychologickým vývojem žáků, s přihlédnutím k dynamice kolektivu, průběhu školního roku atd. se může naše spektrum činnosti proměňovat (tj. je třeba se samozřejmě vzdělávat v tanci, ale někdy je potřeba žáky více „socializovat“, jindy zase „nadchnout“ pro téma a více si povídat, ukazovat atd.).
Důležité je, aby RVP správně „nasměroval“ ty, jež třebas k tanečnímu oboru neměli důvěru nebo o něm mají mnohdy i zkreslené představy. Zároveň ale musí dávat svobodu těm ředitelům a kvalitním pedagogům, kteří v tanečním oboru působí.
K čemu tedy je RVP ZUV pro taneční praxi? Je to rámec, kterým můžeme v obecnějším kontextu taneční obor pojmenovat a obhájit. Na otázku „Proč děláte na tanečním sále zrovna tohle?“ můžeme odpovědět, „protože chci, aby se dítě rozvíjelo v téhle či oné oblasti, utvářelo si hodnoty, znalo kontext...“ Je nesmírně důležité, aby vedení škol prokomunikovalo se svými pedagogy, co RVP vlastně znamená, že mnozí z učitelů tento rámec výtečně naplňují, jenom o tom třebas sami ani nevědí. A co lze udělat v prostředí konkrétní školy pro to, aby se jak její vedení, tak pedagogové, ale především děti cítili v tomto rámci bezpečně a svobodně? Zkrátka, nebát se RVP.
Psáno z diskuze v rámci Celostátní konference TO ZUŠ: Výchova a vzdělání v tanci, 8. října 2021, HAMU.
Video z dopolední části konference k vidění zde.
TANEC PRAHA
Konstrukt vytvářený kolem Tance Praha (TP) je i dle tohoto článku bohužel plný nesprávných informací, o jejichž původu…Co nás naučilo prosincové setkání o dění v Tanci Praha a divadle PONEC?