Envoi: Proklínání

Pokud jste se rozhodli jít v pátek třináctého do divadla, a ještě k tomu do Alfreda, jistě jste nečekali všední zážitek. „Proklínání“ skupiny Envoi s podtitulem „syntetické očistné drama“ by mohlo sice napovědět originální představení, ale asi málokdo z diváků tehdy tušil, s jakými pocity bude odcházet domů. Šero. Tři hlasy, tři pomalu po zemi se sunoucí postavy. Jednotlivé tóny pronikají mizivými částečkami světla. Nekonečnost pohybu provokuje smysly. Nekompromisní úvod vás nechá vyčkávat a „vydusit“. Každopádně je zde ponechán dostatek času, aby se každý z vás při nepatrných pohybech a nekonkrétních zvucích přenesl do svého nitra, otevřel jej a konfrontoval s účinkujícími. Diváci dostávají jasný signál: buď přijmou nabízené, odevzdají se do rukou jeviště a pak zůstanou připraveni na cokoliv, nebo se rychle rozhodnou odejít. Přijmete-li, pak získáte možnost nahlédnout do neotřelého pojetí života jeviště a jeho smyslu.
Žádné technické efekty nejsou divákům utajené. Vše je součástí jeviště, obnaženého, usilujícího o přímý dialog s divákem. Tohle není žádná hra, ale debata dospělých, tápání po neexistující pravdě.
Vibrace ztělesněných zvuků a křičících pohybů přechází ve vyváženou porci absurdity a reality, syrovosti a dojemnosti. Komedie je tragédií. Hledání smyslu slov je hledáním smyslu člověka. Řeč jako nejvyšší lidský atribut je však jen malou částí jeho promluvy. Mlýnem koloběhu našeho života jsou pády a strachy a zároveň nekonečná síla jim odolávat. Nelze uniknout. Jen se smát a plakat. Některé věci se nedají vyjádřit slovy, některé se musí vidět. Chcete-li zažít trochu jiné divadlo hodné 21. století, zaběhněte si na hodinku do Alfreda. Tam jeviště mluví řečí, která proniká do morku kostí. Stačí poslouchat.

Témata článku

Tanec

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: