Vizcaíno oslňoval zdvihem káči zdola ze země do dlaně, nadhozením a jejím pohybem po provázku jako po mostě a dalšími triky, některými dokonce roztáčenými poslepu s kýblem na hlavě. Odedávna, od dětství je obecně prokazatelná fascinace rotací, hypnotizující energií samohybu, a zde tomu nebylo jinak. Hlavní hrdina byl zosobněním mistra v roztáčení káč různé velikosti, čímž navazoval i na tradici her z Baleárských ostrovů. Odkaz své domoviny Mallorcy připomněl i folklórním tancem. V POI se spojovala cirkusová vytrvalost, hluboké zanícení dotknout se doslova nadpřirozeného skrze souznění s materiálem.
Šli, až si uvědomili nesmyslnost války
Cirque Trottola je bez pochyby za více než dvacet let své existence legendou mezi novocirkusovými jmény. I v České republice hostoval opakovaně. A inscenací Strano opět neztrácí nic ze své poetiky a artistického umu. Dvojice Titoune a Bonaventure Gacon zazářila jako obvykle a spolu s nimi všichni jejich blízcí kolegové. Představení vrhlo diváka do napjatého světa válek, kde si bouře klestila cestu nebem a zdrchaní vojáčci hledali útočiště na nekonečné cestě zkázy. Nekonala se však scénicky ponurá sonda do ohniska ozbrojených konfliktů, ale díky mnoha symbolikou skrytým odkazům a přiznanému klaunství se odhalovala perspektiva až tragikomická – v neštěstí, ale lidské houževnatosti se rodil výsměch všem diktátorům, odmítavý postoj vůči zlu.
V šapitó se postupně ocitly čtyři postavičky v otrhaných cárech i náznacích uniformy a s výrazným líčením. První vběhla zvenku, druhá se probudila na vyvýšené plošině a iniciovala „zjevení“ varhanních píšťal a tím i varhanistky, čtvrtá se jakoby náhle ocitla uprostřed tohoto podivuhodného dění. Triptych artistů se za klasického, svým způsobem monumentálního hudebního doprovodu Barbary Cornet vydal na cestu a manéž pak jejich konáním představovala krajinu s lesy i příkopy...
V první části se strasti a výzvy „válečného tažení“ promítly do akrobacie hand to hand. Souhra partnerů i při velmi náročných akrobatických prvcích nechávala vzniknout obrazům s nostalgií v podtextu a nádechem adrenalinu v závěsu. Lehkost provedení v dialogu s hutným varhanním a později klavírním „koncertem“ se prolínala celým představením. Zatímco Titoune Gacon excelovala coby flyer a aerialistka, Bonaventure Gacon si pro svou pouť vybral i chůzi v meziprostoru, a to na kovových stupačkách, které s každým krokem kotvil háky na jejich vrchním konci za opěrný systém stanu. Proměna úhlů pohledů, metaforicky i doslova, se bohatě variovala. Do arény například vstoupil gigantický voják, ztvárněný dvojstojem akrobatů zahalených do ohromného pláště, z něhož vykukovala pouze drobná hlava Titoune Gacon.
A později to byla právě Titoune, která před sebou tlačila klavírek a na zádech nesla židličku namísto batohu, kdo vnesl do prostoru miniatury, jež kontrastovaly všemu masivnímu, a to i klavírnímu křídlu, na němž pro změnu do centra dění sklouzl Bonaventure Gacon. Každý detail zde hrál důležitou roli. Vše do sebe zapadalo jako dokonale sestavený stroj k plynulé jízdě s rytmickými akcenty v podobě triků, ale i funkčních přechodů mezi scénami včetně technických příprav.
Vzdušná akrobacie na dvou pohyblivých hrazdách patřila spolu s rotujícím žebříkem k nejnáročnějším a nejobdivuhodnějším, byť u Trottoly to platí i u „maličkostí“ typu netradičně stavěné trojstoje a výdrže v něm bez držení partnerových nohou, nebo dvojstoj nejen na ramenou, ale i na hlavě...
Výsostná podívaná prodchla šapitó nejen virtuozitou fyzického výraziva, ale především autentickým lidstvím.
Ostatně, pozoruhodná byla i pečlivost při zavěšování kabátků na háčky. Klesající a stoupající trapézy, jež byly ovládány i jištěny kolegy, dovolovaly akrobatce přehmatávat mezi nimi, přeskakovat, sklápět se, protáčet, zachytávat se rukama i nohama, viset hlavou dolů i na nich stát. Působila neskutečně křehce, i přestože vynakládala velké úsilí. Společné finále akrobaté situovali na otočný žebřík. Naskakovali na objekt, jenž adekvátně reagoval na váhovou zátěž a protáčel se kolem své osy či balancováním na něm se pozastavoval. Šlo o cirkusově i vizuálně impozantní završení příběhu klaunů, kteří seznali, jak zbytečná jsou strastiplná putování, vedou-li je mocenské pohnutky. Výsostná podívaná prodchla šapitó nejen virtuozitou fyzického výraziva, ale především autentickým lidstvím.
Panoptika
Cirkus Los Animales Fantásticos, cyklus pěti bajek, byl situován na Loď Tajemství. Pásmo humorných výstupů v opravdu velkorysé výpravě dle návrhu scény a loutek Matěje Formana a Jitky Barnetové vzniklo ve spolupráci Divadla bratří Formanů a Loutek bez hranic. Hlavní slovo patřilo liščímu principálovi (Lukáš Bouzek), kterému skvěle nahrávala jak Dora Bouzková, tak hudebníci Kieren Alexander a Jaroslav Čermín Noga coby tučňák, králík nebo tři slepičí kolegyně a další zvířecí hrdinové. Ti vznikali vrstvením kostýmů a hlavovými maskami, v nichž performeři dokázali zkušeně manipulovat i s loutkami. Živá hudba a dobře vypointované gagy dovolovaly růst nepředvídatelným událostem v duchu slovutného pohádkového cirkusu, a především tak bavit dětské publikum.
Belgický Cirkus Ronaldo svým varietním programem Swing také vytvořil divácky vřelé prostředí. Komorní cirkus v rytmu swingu ctil tradiční programové řazení artistických výstupů, jako například žonglování s kužely, kouzelnické triky, provazochodectví či hrazdu nebo klasické roztáčení talířů. Poutavější pasáže vznikaly při komických mezihrách, které obvykle patřily snaživému platonicky zamilovanému pikolíkovi s duší Harlekýna a roztržité slečně, jež zas pokoušela kdejakou příležitost zachránit uvadající program a blýsknout se. Devizou programu byl neustálý kontakt s divákem, prolínání akrobatických kousků s živým zpěvem a magií. Byl to zábavný večer plný třpytek, rozbitých talířů, hořících bot, rychlých převleků i pohotových performerů.
Dramaturgie Areny letos umně vyvážila tradičnější podobu cirkusu s jeho současnou tváří. Vsadila na renomovaná jména a jistou kvalitu, a přesto dokázala zohlednit různorodý divácký vkus i zavděčit se náročnější festivalové komunitě. Pozváním Guillema Vizcaína s jeho představením POI a Cirque Trottola se svým pátým titulem Strano se dokonce dotkla pomyslné „povinně doporučené cirkusové četby“, onoho hovorově s anglicismem řečeno – aspoň jednou „must see“.
Psáno z festivalu Arena, který se konal od 5. do 19.6.2025 v prostoru bývalého fotbalového hřiště Erpet na pražském Smíchově a na Lodi Tajemství.
POI
Autor, režie a perfromance: Guillem Vizcaíno
Externí spolupráce: Tomeu Amer, Biel Jorda a Roberto Magro
Světelný design: Jaume Miralles
Zvuk a osvětlení: Jaume Miralles
Scénografie a výroba káč: Guillem Vizcaíno
Spolupráce na konstrukci: Andy Hughes and Gregorio Vizcaíno
Hudba: Jaume Compte
Kostýmy: Artesanias Greca
Fotografie: Mai Ibargüen, M. Eugenia Canyelles, Pau Caracuel
Video: Pau Caracuel
Produkce: Cintia de Luis, Cia D’es Tro
Strano
Titoune a Bonaventure Gacon: Tato umělecká dvojice stojí za vznikem Cirkusu Trottola. Jsou nejen tvůrci, ale také zkušení umělci a režiséři, kteří vdechují představení život.
Barbara Cornet: Talentovaná hudebnice, jejíž originální hudební doprovod vytváří nezapomenutelnou atmosféru celého představení.
Samuel Legal, Jean-Sébastien Bach, César Franck, Mauricio Kagel, Charles-Marie Widor: Tvůrci jedinečného hudebního světa.
Pierre Le Gouallec, Baptiste Heintz a Sébastien Brun: Zkušený technický tým, který zajišťuje bezchybný průběh představení od světelných efektů přes zvuk až po scénografii.
Fotografie: Fanchon Bilbille
Produkce: Cirque Trottola
Cirkus Los Animales Fantásticos
Scéna a loutky: Matěj Forman, Jitka Barnetová
Hudba: Kieren Alexander, Jaroslav Čermín Noga
Vymysleli, hrají a zpívají: Dora Bouzková, Lukáš Bouzek, Kieren Alexander, Jaroslav Čermín Noga
Swing
Vystupující: Nanosh Ronaldo, Corneel Didier, Laure Osselin, Kimi Hartmann, Rozálie Havelková
Technická podpora: Nanosh Ronaldo, Niko Herremans
Trenéři/Koučové: Danny Ronaldo, Jo De Rijck
Produkce: Annelies Mylemans
Hudební design: Tony Decap
Hudební aranžmá: Floris De Smet
Kostýmy: Dotje Demuynck
Produkční podpora: Erik Van den Broeke, Carmine and Diede, Karel Creemers, Flor Huybens,
Lize Blauw, David Ronaldo, Ben De Ceuster, Abc Construct, Brecht Martens, Nele Paelinck, Seppe Verbist
