Ateliér fyzického divadla JAMU, Chaos srdce, (Jasmína Piktorová, Vojtěch Černický, Tomáš Janypka). Foto: Radim Hromádko.
Shakespeare (téměř) beze slov
Čerství absolventi JAMU předvedli během úterního večera v rámci Mime Festu autorsky pojatou variaci na Shakespearova Romea a Julii pod názvem Chaos srdce. Hlavním nástrojem jim ale nebyl hlas, nýbrž vlastní tělo. Bláznivé pobíhání po jevišti a kartonové cedule připevněné na barevných kostýmech či jen tak volně visící kolem krků se staly jejich hlavním prostředkem ke hře.
V inscenaci není jediná Shakespearova postava pevně určena. Jeviště připomínalo školní družinu, kde si děti hrají na cokoli, co jim jejich fantazie nabídne. Pohyby malých klaunů, proskakujících mezi kupou krabic a houpajících se na laně, byly doprovázeny rytmem bubnů, na které hrál Pavel Fajt. Ten svým až podezřele obyčejným zjevem mezi podivnými skřítky vyčníval. Mezitím Romeo si chvíli hrál na Hamleta a Páter připomínal rozvášněného fotbalového fanouška. Po projevech lásky a něhy se však slehla zem. Příběh dvou milenců inscenátoři pojali jako šílenou klaunerii nabitou groteskností a romantický vztah dvojice ponechali stranou.
Indické pohybové divadlo
Na začiatok vás privíta aróma voňavých tyčiniek, ktoré postupne diváka začne sťahovať zemitosťou a vzdušnosťou, dvoma výraznými elementmi z inscenácie Nidravathwam.
Celý príbeh sa atmosférou drží pri zemi. Výrazná práca pohľadov interpretky Nimmy Raphel zhmotňuje jej energiu. Príbeh Nidravathwam vychádza zo staroindickej Rámájany. Herečka počas rozprávania vystrieda niekoľko charakterov, ktoré sa v príbehu vyskytujú – z nich najvýraznejšími sú Bdelosť a Spánok.
Inscenácia ponúka možnosť vidieť prístup prepojenia formy mimického európskeho divadla s indickými tradičnými formami divadla, kde miestami dochádza k narušeniu klasickej indickej formy. Konkrétne napríklad tým, keď herečka vystúpi z príbehu a zakričí v civilnom jednaní na osvetľovača, nech jej rozsvieti svetlo. I keď vyzerá, že je celá hra vystavená dostatočne naratívne, pre Európana sa môže ľahko stať, že sa v príbehu stratí vzhľadom k nedostatku informácií o samotnej Rámájane. Inscenácia je však výrazná v tom, že zachováva odkaz z minulosti pre budúcnosť.
Terapie Rudého Bastarda
Světlo se pomalu rozsvěcí, za zvuku Come together… right now! se na horizontu objevuje bílá tvář Erica Davise a na scénu vstupuje jeho buffon v rudém vycpaném kostýmu. Od prvního pohledu až do samého konce si drží pevný kontakt s publikem. Paroduje, uráží, svádí a využívá každého impulzu z hlediště. Bleskově střídá emoce a každý velmi brzy pochopí, že je lepší dělat, co po něm buffon chce. Provokuje, útočí, porušuje pravidla a vše prokládá rychlými úsměvy, kombinovanými s ďábelským výrazem v očích, pro antiklauna nejtypičtější výraz.
V druhé části se po „selhání“ světel atmosféra náhle mění. Red Bastard odkládá lehké provokativní hrátky a rozehrává mnohem důmyslnější a hlavně osobnější hru. Pomocí manipulace a citového vydírání dohání diváky k vyslovení i těch nejtajnějších přání, tužeb a problémů. Ty nejzajímavější z nich nechává zapsat na tabuli, bleskově je analyzuje a vybízí k jejich okamžitému řešení. Jedna z divaček dokonce posílá textovou zprávu ve snaze problém vyřešit. Inscenace tím získává přesah daleko za rámec běžné divadelní produkce a začíná se podobat spíše psychoterapeutické seanci. Eric Davis nakonec vše vrací do ironické roviny a jako protiváhu k předešlým doznáním se také obnažuje, tentokrát ale už ne metaforicky.
Psáno z festivalu Mime Fest 13. a 14. září 2016, Polička.
Chaos srdce
Koncept: Ateliér fyzického divadla JAMU
Režie: Daniel Gulko
Hudba: Pavel Fajt
Kostýmy a scénografie: Stanislav Cibulka
Light design: Vladimír Burian, Tomáš Příkrý a Václav Ryšavý
Pedagogické vedení a koordinace projektu: Pierre Nadaud
Premiéra: 11. října 2015
Nidravathwam
Koncept a režie: Nimmy Raphel
Supervize: Veenapani Chawla
Light design: Vinay Kumar
Hudba: Arvind Rane a Anoop Davis
Red Bastard
Koncept: Eric Davis
pierrot_le_fou
Romane, moc díky za tu první reakci. Cením si na ní zejména toho, že se pokouší otevřít prostor k rozmluvě o věci jako…Pokus o introspekci, který v performanci Pěny ztrácí směr