Imaginace s francouzským šarmem

Francouzský soubor Compagnie Philippe Genty je nepřehlédnutelným fenoménem současného nonverbálního divadla. Soubor funguje již od roku 1968, kdy ho Philippe Genty založil a vstoupil do divadelních sfér jako umělec, v jehož tvorbě se prolínají pantomima, tanec, hra s loutkami. Ve svých projektech úzce spolupracuje s Mary Underwood, s níž dotváří svět dokonalé snové iluze. Imaginaci okořeněnou francouzským šarmem jsme mohli v jediném večeru obdivovat na Nové scéně ND, kde soubor hostoval s představením Nehybní cestovatelé – Voyageurs immobiles. Genty rád pracuje s různými materiály, s nimiž obzvláštňuje své vize. V Nehybných cestovatelích pracuje s igelitem a papírem. Tyto látky jsou nepostradatelnou rekvizitou, do níž se účinkující zabalují či vybalují; z papíru vznikají loutky a v některých momentech se špička velkého papírového archu letmo dotýká dlaně aktérů a pluje vzduchem jako socha. Gentyho interpreti jsou herci, mimy, tanečníky a zpěváky v jedné osobě. Provázejí nás neklidnými, surrealisticky laděnými sny, jimiž chvílemi probleskuje tak těžko uchopitelná lehkost bytí. Skupina osmi cestovatelů vylézá z velké krabice, vytahuje z ní papírové nohy, ruce a hlavu; performeři se jako kukly vymotávají z balicího papíru a vydávají se na cestu. Genty pomalu rozehrává svou zdánlivě absurdní hru, která je v podstatě podobenstvím o životě – o jeho vzniku a konci. Velká krabice se stává lodí pohupující se na rozbouřeném moři z igelitů – v jedné chvíli se hlavy herců objevují s miniaturními těly, jsou natěsněni v malých krabicích a vypadají jako nemluvňata, která se  rozmarně poštuchují a budí úsměv. Poutníci ztroskotávají na poušti a scéna je postupně zaplavena množstvím malých panenek. Vylézají ze zdánlivě nemožných míst – z hlav aktérů, vypadávají zpod sukně jednoho z chlapíků. Všichni směřují k oáze, kterou představuje zmenšená maketa mrakodrapů – naši cestovatelé podléhají iluzi velkoměsta, jeho stresu, shonu a napětí – vše nakonec končí pod vrstvou žhavé lávy představované červeně nasvíceným ingelitem. Spolu se změnou světla se mění výtvarný vjem – vnímáme velké vlnění ledového oceánu, z něhož se vynořuje anděl s červenou květinou. Nastává chvíle ticha, katarze a věčnosti… Usmívající anděl klidně dohlíží na nahá těla zabalovaná do igelitových pytlů a zanořující se do vzbouřených vln. Genty zachycuje kontrasty našeho bytí a prchlivé okamžiky jeho pomíjivosti – zatavuje je do poeticky laděných obrazů, z nichž vystupují i nemilosrdné pravdy obnažující lidské slabosti, posedlosti a marnosti. Genty nás nechává vstupovat do svých snů – jsou krásné a kruté zároveň. Fascinující je lehkost a hravost, se kterou Genty vytváří dokonalou iluzi – vstupuje do niterného světa fantazie a tak „lehkomyslně“ si pohrává se spoustou nápadů. Působivá je scéna, kdy se loutka papírového poletujícího démona vznáší nad pouští a snaží se vše kolem sebe požrat ­ vyvolává asociaci vnitřního nepokoje, zla a nenávisti. V závěru se opět dostáváme do pouště, kde cestovatelé zanechávají obtisky svých těl v papíru, jehož šustění pak doprovází jejich tango. Vše je odváto, pouť skončila a můžeme se znovu vydat na další cestu. Můžeme se na ni vydat i sami – vždyť ve snech jsme vlastně nehybnými cestovateli… Psáno z představení 27. února 2011. Voyageurs immobiles / Nehybní cestovatelé: Režie: Philippe Genty, Mary Underwood. Hudba: Henry Torgue, Serge Houppin. Světelná režie: Gilles Martiniēre. Nová scéna ND.

Témata článku

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

srpen 2019

Po Út St Čt So Ne
29
30
31
1 2 3 4
5 6 7 8
9
10 11
12 13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
1
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: