Jak se žilo tanečním kritikům v době pandemie?

Jak se žilo tanečním kritikům v době pandemie?

Autor Kristina Soukupová

Během dvouhodinového webináře měli přihlášení účastníci na Zoomu i diváci živého vysílání možnost sledovat diskuzi tanečních kritiků, kteří téma otevřeli sdílením vlastních pocitů a myšlenek, do kterých byli uvrženi, když začala platit pandemická opatření a divadla byla uzavřena. Situaci shrnul Sanjoy Roy, dlouholetý kritik britského listu The Guardian, který mimo jiné poznamenal, že v uplynulém roce příliš mnoho recenzí nenapsal. Po boomu online přenosů tanečních představení, který po uzavření divadel následoval, se cítil trochu jako začátečník. Mnoho přenosů tanečních představení nebylo původně určených pro obrazovku, a přesto byli mnozí taneční kritici postavení před úkol je reflektovat skrze toto médium. Marisa Hayes zdůraznila rozdíl mezi pojmy „screendance“, jemuž se jako samostatné formě sama věnuje například v International Journal of Screendance, a „screened dance“, tedy záznamu tanečních představení. Tyto záznamy jsou nepochybně velmi důležité pro archivy či pro studenty, avšak staví před kritika tance různé překážky. Je to třeba nedostatek koncentrace při sledování online přenosů či proměna fyzického prožitku, který je na živém představení odlišný, jak uvedl Josef Bartoš, šéfredaktor Tanečních aktualit. „Bylo pro mě těžké nebýt jako ve smyčce a nereprodukovat stále ten samý text. Trvalo mi dlouho, než jsem nalezla místo, kde jsem se mohla soustředit,“ zmínila norská kritička, kurátorka a redaktorka Anette Therese Pettersen.

Některá omezení se ale mohou postupně změnit ve výhody. Během pandemie se rozvinulo mnoho nových experimentů ve formátu představení – Hild Borchgrevink a Anette Therese Pettersen zmínily představení po telefonu, ve formě dopisů nebo jako „dance walks“. Nemožnost cestovat do jiných států se navíc proměnila v pozitivum tím, že díky online prostoru se diváci mohli dostat třeba na zahraniční festival, kam by se v „normálním životě“ nepodívali.

Všichni diskutující se shodli na tom, že čas pandemie je donutil přemýšlet více o různých aspektech sledování tance a pohybu obecně. Zamýšleli se také nad tím, jak celá pandemie ovlivní diváky, kritiky a celkově taneční scénu. Demokratizace, větší přístupnost umění, ale také třeba víc hybridních festivalů, které budou nabízet nejen živá představení, ale i online přenosy. Nyní se do divadel zase začíná vracet život, avšak divácký prožitek je jiný než před pandemií. Diváctvo svázané opatřeními je nuceno vnímat hlavně umění, na které přišlo, avšak sociální aspekt pokulhává. Návštěva divadla přece vždy byla hlavně společenskou akcí.

Účastníci webináře – taneční kritici, umělci i veřejnost zajímající se o tanec – vyplňovali krátký dotazník, ze kterého vzešly další zajímavé postřehy. Většina z dotazovaných si nemyslí, že by čas korony zásadním způsobem ovlivnil jejich způsob přemýšlení a psaní o tanci. Všem ale tato zvláštní doba přinesla nové výzvy i podněty.

Na začátku července na toto téma navazuje mezinárodní seminář psaní o tanci, který Taneční aktuality pořádají opět ve spolupráci s Performing Arts Hub Norway. Vybraní účastníci online workshopu si během čtyř dní vyzkouší psaní o tanci v angličtině, dozvědí se více o taneční kritice od renomovaných osobností, se kterými budou i diskutovat nad vytvořenými texty. Více o akci naleznete zde.

Videozáznam z celé debaty inspirativních osobností je k dispozici zde.

Psáno z online diskuze 15. června 2021.