Když se loučí primabalerína

Když se loučí primabalerína

Když se loučí primabalerína

Brněnské Národní divadlo slavnostně zahájilo divadelní sezonu 2014/2015 netradičně. Na slavnostním večeru nazvaném Révérence Janě Přibylové se se svou osmadvacetiletou kariérou loučila tato mimořádná tanečnice, jejíž celý profesní život (s výjimkou jediného roku, kdy byla v angažmá baletního souboru Státní opery v Hannoveru) je spjat s brněnským baletem. Jana Přibylová (rozená Kosíková), absolventka Taneční konzervatoře hl. m. Prahy, získala hned po absolutoriu angažmá v NDB a plných 25 sezon tady působila jako sólistka. Drobná, křehká, s velkýma očima, tmavými vlasy, neuvěřitelnou oduševnělostí a výsostnou taneční technikou byla předurčena pro role jak křehkých a lyrických hrdinek, tak i rolí dramatických. Nebudu zde vypisovat množství úloh, které prožila na jevišti. Bylo jich mnoho a byly krásné. Tančila snad ve všech stěžejních rolích tzv. klasického repertoáru, současně však vynikala i v titulech neoklasických a moderních. Zaslouží se zde však zmínit její profesionální ocenění, která dokazují její výjimečnost – Prémii Českého literárního fondu 1993 (za titulní roli Natalie), Cenu Thálie 1999 (za roli Odetty/Odilie), šestinásobnou nominaci na cenu Thálie. Je držitelkou ceny Philip Morris Ballet Flower Award pro nejlepšího umělce v oboru klasického baletu v ČR za rok 1996 za roli Kitri. Vedení baletu NDB připravilo Janě Přibylové skutečně nezapomenutelný večer na rozloučenou. Vytvořilo pro ni jakousi „skládačku“ jednotlivých tanečních vstupů, na jejíž dramaturgii se z větší části podílela ona sama. Večerem provázel velmi příjemně a lidsky současný šéf baletu NDB Mário Radačovský. A tak jsme mohli být svědky malých tanečních skvostů, které tato tanečnice zvládla naplnit lehkostí, dramatičností, citem pro detail a nádhernou samozřejmostí v tanečních duetech s Michalem Štípou jako Frygie ze známého Spartaka či Julie z baletu Romeo a Julie. S hudbou Johanna Strausse Na krásném modrém Dunaji přišli primabaleríně vzdát hold její kolegové, s nimiž během své kariéry tančila – valčík si s ní zatančil i manžel Petr Přibyl, a dokonce v choreografii Mária Radačovského oslavenkyni „zatančilo“ publikum. Postupně na jeviště přicházeli na Janu zavzpomínat její choreografové i šéfové a hovořili o ní jako o velké ikoně tanečního umění, jako o člověku s velkým srdcem, nesmírně pracovitém, s velkou pravdivostí, vůlí a silou, která se skrývá v této křehké bytosti. Závěr programu patřil Umírající labuti, esenci taneční imprese. Večer ukončila Révérence, kterou vytvořil šéf baletu Mário Radačovský pro Janu a Michala Pimka jako nádherný duet s hudbou Fréderica Chopina. Po představení všichni, kteří chtěli, mohli stvrdit svůj obdiv k této tanečnici gratulací přímo na jevišti. Dokonce i publikum se mohlo s Janou Přibylovou setkat na následující autogramiádě. Vážená paní Jano, díky moc za vše, čím jste obohatila náš život, a předávejte své zkušenosti dál v roli pedagoga a baletního mistra. Psáno z představení 14. září 2014, ND Brno – Janáčkovo divadlo.  Révérence Janě Přibylové Spartakus
Choreografie: Jiří Kyselák  Louskáček
Choreografie: Fernand Nault  Romeo a Julie
Choreografie: Zdeněk Prokeš  Na krásném modrém Dunaji
Choreografie: Mário Radačovský  Rendez-vous
Choreografie: Mário Radačovský  Umírající labuť
Choreografie: Michail Fokin  Révérence
Choreografie: Mário Radačovský

Témata článku

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

srpen 2019

Po Út St Čt So Ne
29
30
31
1 2 3 4
5 6 7 8
9
10 11
12 13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
1
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: