KoresponDance na zámku s noblesou i humorem

28. 7. 2013 reportáže

Autor Jana Bitterová

Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA. už řadu let hraje významnou roli v oblasti současného tance, zve do České republiky zahraniční, většinou francouzské umělce, organizuje vzdělávací stáže pro pedagogy i choreografy, podporuje vznik nových inscenací a také pořádá festivaly, v posledních letech spojené s názvem KoresponDance. Letos se poprvé tento festival uskutečnil ve Žďáru nad Sázavou, v místě na výsost příjemném, v areálu zámku Kinských. Je obdivuhodné, jaké účasti se akce těšila, v přeplněných hledištích se potkali místní obyvatelé, čestní hosté i řada umělců a dalších návštěvníků z tanečního oboru, kteří si 5. července 2013 ve státní svátek udělali výlet za žďárským svátkem tance. Diváci zplna nadechli atmosféru a prostory zámku v rámci pěvecké procházky, v podání sborů Žďáráček a

FONS a v choreografii Jeana Gaudina. Mladé zpěvačky v letně pestrobarevném pózovaly jako instalace těl na nádvoří a starší kolegové se zpěvem barokních melodií například postupně uzavírali kruh okolo diváků, což vytvářelo působivý akustický efekt. Interpreti se proplétali mezi posluchači, charismatický dirigent někdy dováděl gesta do expresivního pohybu, partitury v přesných momentech padaly na zem, sbory utíkaly nebo také zpívaly za zavřenými vraty. K příležitosti festivalu vznikla efektní i citlivá, vznešená i veselá prohlídka zámku od zdobených sálů až po chladná sklepení. Ve sklepení se odehrálo také další představení, a to sólo Jana Malíka, pod „žárovkou“ Jana Komárka DeRbrouk. Fyzickému sólu ponořenému do šera odkrývajícího pokroucené tělo i silná gesta tanečníka evidentně prospívaly syrové prostory sklepení a intimní blízkost interpreta. Diváci si tak mohli tuto již dříve oceňovanou choreografii na, pod a za stolem náležitě vychutnat (inscenace byla nominována na Cenu Sazky 2008 za interpretaci).

Představení ze zcela jiného soudku se odehrálo v zámeckém sadu, kde si čtveřice performerů pod taktovkou Pierra Nadauda postavila maringotku a provedla svoji hru o jednom divochovi, přivlastňování území, vzpomínkách na cesty i domovinu a rodiče. Líté zápasy, pár tanečních vsuvek a množství hereckých skečů za zvuku tahací harmoniky bylo zalito množstvím vody, která cákala plánovaně, ale i neplánovaně na performery a z nebe na diváky. Publikum stěsnáno pod malým šapitó bylo přimáčknuto na podivné počínání na scéně, jejíž hranice nebyly vůbec ostře vymezeny a o vtipné situace se tak zasluhovali někteří diváci sami. Maringotka zastavila Na půl cesty (což byl i název inscenace) a nechala diváky nahlédnout do bláznivého světa cestujících. Osvěžení na festivalu poskytly Anna Polívková a Halka Třešňáková, které po vzoru pořadů o vaření předvedly obdobnou show v průchodu zámku. Své Gazpacho okořenily španělským temperamentem, respektive spíše jeho parodií, včetně řeči, která ač „echt španělsky“ znějící, byla spíše divadelním jazykem na motivy skutečné španělštiny. Kuchařky s výraznými gesty si „trsly“ krátký taneček na „gazpacho pop music“, rozdaly pár kelímku divadelně připravené polévky a sklidili smích pobavených diváků. Francouzská „krásná gesta“ (skupina Beau Geste) reprezentovala choreografie Dominiqua Boivina pro tanečníka Philippa Priasso a bagr. Stroj pod něžným řízením Guillauma Olmeta byl personifikován a tanečník se mu za doprovodu vážné hudby dvořil, s akrobatickou lehkostí se mu věšel na krk, nechával se vozit na lžíci, ochočoval si ho, a když padal únavou, něžný bagr ho opět pozvedl do výšin. Zábavnou a přitom nepodbízivou performanci na žďáreckém náměstí a zámku si budou místní obyvatelé jistě dlouho pamatovat. Závěr festivalu se po všech „skopičinách“ předchozího pestrého programu (vedle představení doplněného například taneční dílnou pro děti) nesl v duchu skutečně noblesním. V prostoru barokního sálu, kde za svitu svíček mohutné sochy ožívaly ve svých působivých křivkách, rozezněly barokní tóny tři hudebnice Lucie Dušková (flétna), Hana Fleková (viola de gamba) a Monika Knoblochová (cembalo). Andrea Miltnerová při tom zatančila několik barokních entrée a v závěru gesta paží, spirály těla a přesné pózy rozvolnila do jedné současnější choreografie. Festival se stal skutečně příjemným strávením dne státního svátku: kulturním, noblesním a zároveň velmi přívětivým. Organizátorům pod vedením Marie Kinsky patří obdiv a dík za tento počin a těšme se na další ročníky festivalu a další rozkvět tanečně-divadelního dění (nejen) ve Žďáru nad Sázavou. Foto: Marie Svobodová