L'AMOUR: Experiment (studenti Ateliéru klaunské scénické a filmové tvorby DIFA JAMU).
Video vytvářené přímo při představení oživuje objekty na scéně formou videomappingu a propojuje je s pohybem performera a živou hudbou. Vzniknou tak situace, které mezi zúčastněnými (ať hudebníky, performery, nebo diváky) překonají hierarchii a pevnou skladbu. To pramení z jejich přístupu k tvorbě, celá inscenace je tvořena přístupem zvaným devised theatre.
Úvod představení se odehrává ve foyer divadla, kde hudebníci polévají vodou ze sklenic performera a pomalu přecházejí do divadelního sálu; hudebníci usedají ke sklenicím a ke klavíru a doprovázejí pohyb tanečníka stojícího na zpoza osvětleném obdélníku (zaslechneme i zvuky vody). Tanečník posléze vysvleče své mokré šaty a zůstává nahý až do okamžiku, kdy mu jiný performer podá svoje oblečení.
V průběhu úvodu se do sálu postupně dostávají další tanečníci se svým charakteristickým pohybem a později se dorozumívají zrychlujícími se specifickými pohyby rukou a prstů; komunikace je přerušena dlouhou tyčí na rameni nahého, které všichni uhýbají, nahý upadl, tyč přebírají další jakoukoli částí těla, postupně se tyč dostává do prostoru zrychlením i házením. Náhle performeři přecházejí do kopulačních pohybů na různých částech svých těl s nepřítomným výrazem ve tváři a po dlouhé době vyvrcholí tím, že všichni říkají: „Miluji tě.“ Nahotu přebírá jiný performer, kterému je darována bílá plachta pro skrytí pocitu trapnosti. Pohybový výzkum pokračuje pády a vzájemným chytáním a znovu narovnáním, jež vyvrcholí určitým typem rituálního tance a jeho náhlým zastavením, kdy jedna tanečnice před každým dalším zúčastněným dělá různé zrychlující se pohyby a její zvuk je snímán mikrofonem. Vše končí sjednoceným pohybem a pohledem všech interpretů do diváků.
Celé představení je doprovázeno alternativní živou hudbou, kdy se na tradiční nástroje, jako například klavír, hraje nezvyklým způsobem na struny, přelévá se voda, preluduje se na sklenice.
Součástí vizuální stránky performance je videomapping promítaný na svislých pásech různé délky hustě zavěšených v horní části jevištního prostoru, v rozličných fázích i na podlaze a celém jevišti, přičemž dokresluje celý průběh představení, někdy je i výchozím bodem pro změnu situace.
Celý proces zkoušení s výsledným představením je přínosný především pro studenty, kteří se i autorsky podíleli na inscenaci: otevírají se jim tak nové možnosti a obzory v jejich budoucím profesionálním životě.
Psáno z hlavní zkoušky 14. května 2015, Divadlo na Orlí, Hudebně-dramatická laboratoř JAMU.
L’Amour: Experiment
Autorský projekt studentů Hudební a Divadelní fakulty JAMU a jejich hostů
Performeři a spoluautoři: Tereza Jurová, Ekaterina Plechková, Jazmína Piktorová, Tereza Sikorová, Viktor Černický, Vojtěch Hříbek, Tomáš Janypka a Martin Šalanda
Režie a choreografie: Marika Smreková j. h. a Jaro Viňarský j. h.
Dramaturgie: Jakub Liška
Scéna a kostýmy: Jana Tkáčová a Stanislav Cibulka
Videodesign: Lukáš Dřevjaný j. h.
Hudba: Petra Machková a Jan Neugebauer j. h.
Světelný design: Jakub Kubíček j. h.
Pedagogická supervize: Pierre Nadaud
Lighting design konzultant: Vladimír Burian j. h.
Premiéra: 15. května 2015
TANEC PRAHA
Konstrukt vytvářený kolem Tance Praha (TP) je i dle tohoto článku bohužel plný nesprávných informací, o jejichž původu…Co nás naučilo prosincové setkání o dění v Tanci Praha a divadle PONEC?