Medaile pro Sašu Machova – Vzpomínka s datem 3. 7. 2013
Házím do schránky dopis s gratulací Jirkovi Blažkovi. Už má chlapec 90 let a za rok to čeká také Mirka Kůru. Poslední mohykáni baletu Machovovy éry. Oba mají na co vzpomínat a my s nimi. Jdu na tramvaj a jedu na Ministerstvo kultury, kde jejich a také našemu choreografovi Sašovi Machovovi bude udělena cena Artis Bohemiae Amicis in memoriam – malá náplast na jeho dlouho opomíjený kumšt.
Za čtrnáct dní, 16. 7., by bylo Machovovi 110 let. Velká škoda, že neexistují z té doby filmové záznamy, že nezůstalo nic než pár fotografií. Milovníci baletu by si na nich i po těch dlouhých letech určitě smlsli. Inscenace a choreografie Saši Machova byly svěží, bohaté, nápadité a v pravém slova smyslu umělecké. Jeho režijní schopnosti byly mimořádné, ctil hudbu stejně jako příběh, měl cit pro herecký detail. Darmo se neučil u E. F. Buriana a v Osvobozeném divadle.
Svým tanečníkům šil role přímo na tělo. Dovedl z typu tanečníka, byť byl třeba i technicky slabší, vykřesat strhující emoce a výraz. Každý interpret v jeho baletu byl tenkrát výjimečný a taková byla i jeho představení. Obecenstvo to dávalo také právem najevo. Můžeme-li s nadsázkou říci, že Augustin Berger byl „tatíček“ českého baletu, byl pak Saša Machov velkým odrazovým můstkem pro československý balet vůbec.
Chyběly mu dva roky do Abrahámovin, když odešel, uštván politickou nepřízní. Jeho návrat do vlasti po skončení války, v anglické uniformě příslušníka západní zahraniční armády, nevěstil jeho budoucnosti nic dobrého. Zároveň se závistí předurčil tak jeho osud krátkou kariéru a nakonec i jeho dobrovolný odchod ze života.
Jeho éra v baletu ND byla krátká, ale intenzívní a významná. Dnes mi ocenění Saši Machova udělalo velkou radost. Kdo si počká, ten se dočká, a tak jsem se dočkal alespoň já, když ne Machov sám.
Kata Zagorski
Akému tancu Star Dance službu dělá či nedělá? Súčasnému? Tomu pravému? Umeleckému? No ja len, že tanec nie je nejaký……když kýč tančí