Mime Fest v Poličce – Poezie řečí těla
Festival pantomimy a nonverbálního divadla ve čtvrtek 15. září 2016 pokračoval klasikou i použitím nových médií. Atmosféra byla opravdu vřelá, workshopů se nakonec zúčastnilo přes 50 lidí a mezi těmi, kdo se celý den potili v tanečních sálech při různých disciplínách nebo před naplněným hledištěm, byli i tací, kteří se potili po večerech u svých notebooků a psali reflexe z viděného. Přinášíme vám druhou dávku výstupů ze semináře kritického psaní v Poličce.
Sólo (Radim Vizváry). Foto: Radim Hromádko.
Inzerce
Sólo pro mima
Radim Vizváry během své autorské inscenace Sólo sehrává jednu etudu za druhou. Podstatou celého projektu je zachycení klíčových momentů Vizváryho tvorby. Postupně odlupuje pomyslné slupky v podobě jednotlivých příběhů, každý s odlišným technickým provedením a se zcela odlišnou náladou.
Jedna etuda se ale svou atmosférou od ostatních liší. Na potemnělém jevišti, za zvuku houslí se ve stínu modrého světla vynoří postava v tmavém smokingu a bílé košili. Je to muzikant a zdá se lehce zranitelný. Podivné spojení mezi drásavým utrpením smutného klauna a čistotou jeho pohybů navozuje tajemnou atmosféru.
Svůj výstup zahajuje pantomimickou hrou na housle. Po této předehře se pouští do zobrazení klíčových momentů života. Zrození a smrt či přítomnost neviditelného dítěte, které roste divákům přímo před očima. Kouzlo, které přitahuje k něžné postavě na jevišti, tkví v nevinně poddaném (možná osobním) příběhu, jehož přesný smysl je obtížné přesně rozkódovat. Celá etuda se ocitá na hranici mezi pantomimou a poezií, ale nabízí tajemství, dojemnou nevinnost a účinný kontrast mezi lehkostí gest a vážností tématu.
Prehliadku štýlovo rozličných etúd odštartovala príprava míma na vyrozprávanie prvého príbehu. Líčenie a obliekanie (ktoré sa odohráva priamo na javisku) bolo sprevádzané šansónom Edith Piaf, ktorý navodil atmosféru klasického príbehu Pierota. Nasleduje ďalšia zmena líčenia a prezlečenia. Voľný biely kostým Pierota vymení mím za tmavý oblek s elegantným cylindrom. Samotné premeny míma medzi jednotlivými časťami vo svojom živom tempe evokujú obraz denného zhonu. Jednotlivé príbehy sú usporiadane, aby diváka udržali v príbehu a zároveň mu dali možnosť si medzi jednotlivými časťami predstavení oddýchnuť. Vizváry využíva paletu emócií a strieda melancholický príbeh s groteskou či klaunériou. Je si vedomý kontrastu a rýchlych a neočakávaných zmien, aby si inscenácia udržala rytmus, ktorý diváka neprestane baviť.
Digitální graffiti s tancem
Festival navštívila mimo jiné maďarská skupina Bandart s inscenacemi Dancing Graffiti a You-Topia, krátkými kusy kombinujícími nová média s tancem. Dancing Graffiti nabízí letmý náhled na technologii živé digitální malby (projektované na bílé pozadí jeviště) ve spojení s tancem performerky Katalin Lengyel v průběhu několika jednoduchých situací jako tlačení nákupního vozíku, let supermana nebo schovávání před deštěm. You-Topia jde o kousek dál a kromě živé malby výtvarník pomocí senzorů převádí své ruce do trojrozměrného obrazu v projekci a vytváří jakousi digitální loutku. Celkově však práce Bandartu – a to jak v představeních, tak na festivalovém workshopu pro studenty – mohla spíše informovat a inspirovat mladé umělce k využití nových médií než zaujmout svým málo propracovaným příběhem.
Psáno z festivalu Mime Fest 15. září 2016, Polička.
Sólo
Koncept a režie: Radim Vizváry
Výprava: Josef Hugo Čačko
Light design: Karlos Šimek a Hugo Hejzlar
Premiéra: 17. dubna 2016
Dancing Graffiti & You-Topia
Koncept: Bandart
Choreografie: Katalin Lengyel
Programování, živá malba a hudba: Szabolcs Tóth-Zs & Döme Beatbox, Airtist a Bandart
Asistent hudby: Guy Wales
Dramaturgie: Eleanor Randle
Kostýmy: Liz Young & Fufavi
Premiéra: 1. června 2013 & 4. listopadu 2014