Třetí listopadový týden se v Divadle Disk nesl ve znamení tance a pantomimy, v komponovaném večeru s názvem Nová generace se opět představili studenti Akademie múzických umění v Praze.
Hned na úvod se mělo publikum možnost na chvíli zasnít a vrátit se do dětských let, a sice skrze jakousi vizuální instalaci evokující dojem krasohledu, která uvozovala začátek abstraktní choreografie Trio pro P.S.A. z autorské dílny Soni Kupcové. Se stejnou rozmanitostí, s jakou se měnily jednotlivé obrazce na plátně, se střídal i charakter hudebního doprovodu (Max Richter). Ačkoli přechody mezi jednotlivými scénami působily poněkud zmatečně a nedostatečně propracovaný light design dané choreografii zbytečně ubíral na kvalitě (což bylo také dáno nedostačujícími technickými podmínkami této studentské scény), bylo patrné, že autorka odvedla kus poctivé práce. Řada invenčních prvků spolu s vhodným výběrem interpretek (Petra Brabcová, Slávka Gajerová, Lenka Reihserová) přispěla k vřelému přijetí ze strany publika.
Stejně tomu bylo i v případě choreografie Solver v podání Moniky Šmídové a Jaroslava Ondruše. Jeho autorka (M. Šmídová) si také zdařile pohrála s možnostmi využití audiovizuální techniky. Ústřední tematikou jejího díla se stal vztah člověk-stroj a pohybově ztvárněné zamyšlení nad tím, jakou roli hraje v dnešním světě. S jednotlivými číslicemi promítanými na jeviště, mezi nimiž se postupně „proplétali“ sami interpreti, mělo publikum možnost setkávat se v rámci celé choreografie, stejně jako s všudypřítomným, místy až obtěžujícím, zvukem psacího stroje. Jen závěr s modře blikajícím světlem byl zbytečně dlouhý. Toto zpracování je však nesporným důkazem toho, že by mladé talenty měly dostávat příležitost častěji.
Triptych tvorby mladých umělců uzavřelo dílo Snesu tě,na jehož realizaci se podíleli Barbora Mišíková, Linda Petáková, Rosalin Hertrich a Mathias Straub. Tématem jejich práce se stalo vejce. Součástí celého vystoupení byl i česko-německý dialog, přičemž o německou část se postarala rodilá mluvčí. Je otázkou, do jaké míry české publikum dokáže docenit leckdy vtipné bonmoty, když není schopno dostatečně vnímat kadenci jednotlivých německých slovíček, natož překládat. To, že pak zdařilé dvojsmysly vyzní do ztracena, je možná trochu na škodu celé inscenaci. Musíme si však uvědomit, že se jedná o práci studentů, kteří pracují ve značně nestandardních podmínkách, o to obdivuhodnější je pak nadšení a zápal, s jakým přistupují ke své práci. Ten těmto mladým dámám dozajista nechyběl, za což jim patří nemalý dík.
Přestože je celý projekt teprve na počátku, podařilo se celému realizačnímu týmu utvrdit diváky v tom, že tato Nová GENerace své talenty dozajista má. Jen propagační materiály včetně programu s příliš stručnými obsahy, respektive záměry autora, by zasloužily větší pozornost a detailnější zpracování.
Z představení 16. listopadu 2011, Divadlo Disk.
Text vznikl v rámci kritického semináře studentů taneční vědy na HAMU.
Stejně tomu bylo i v případě choreografie Solver v podání Moniky Šmídové a Jaroslava Ondruše. Jeho autorka (M. Šmídová) si také zdařile pohrála s možnostmi využití audiovizuální techniky. Ústřední tematikou jejího díla se stal vztah člověk-stroj a pohybově ztvárněné zamyšlení nad tím, jakou roli hraje v dnešním světě. S jednotlivými číslicemi promítanými na jeviště, mezi nimiž se postupně „proplétali“ sami interpreti, mělo publikum možnost setkávat se v rámci celé choreografie, stejně jako s všudypřítomným, místy až obtěžujícím, zvukem psacího stroje. Jen závěr s modře blikajícím světlem byl zbytečně dlouhý. Toto zpracování je však nesporným důkazem toho, že by mladé talenty měly dostávat příležitost častěji.
Triptych tvorby mladých umělců uzavřelo dílo Snesu tě, na jehož realizaci se podíleli Barbora Mišíková, Linda Petáková, Rosalin Hertrich a Mathias Straub. Tématem jejich práce se stalo vejce. Součástí celého vystoupení byl i česko-německý dialog, přičemž o německou část se postarala rodilá mluvčí. Je otázkou, do jaké míry české publikum dokáže docenit leckdy vtipné bonmoty, když není schopno dostatečně vnímat kadenci jednotlivých německých slovíček, natož překládat. To, že pak zdařilé dvojsmysly vyzní do ztracena, je možná trochu na škodu celé inscenaci. Musíme si však uvědomit, že se jedná o práci studentů, kteří pracují ve značně nestandardních podmínkách, o to obdivuhodnější je pak nadšení a zápal, s jakým přistupují ke své práci. Ten těmto mladým dámám dozajista nechyběl, za což jim patří nemalý dík.
Přestože je celý projekt teprve na počátku, podařilo se celému realizačnímu týmu utvrdit diváky v tom, že tato Nová GENerace své talenty dozajista má. Jen propagační materiály včetně programu s příliš stručnými obsahy, respektive záměry autora, by zasloužily větší pozornost a detailnější zpracování.
Z představení 16. listopadu 2011, Divadlo Disk.
Text vznikl v rámci kritického semináře studentů taneční vědy na HAMU.
TANEC PRAHA
Konstrukt vytvářený kolem Tance Praha (TP) je i dle tohoto článku bohužel plný nesprávných informací, o jejichž původu…Co nás naučilo prosincové setkání o dění v Tanci Praha a divadle PONEC?