Ohlédnutí za festivalem Korespondance 2012

Ohlédnutí za festivalem Korespondance 2012

Ohlédnutí za festivalem Korespondance 2012

Centrum choreografického rozvoje SE. S. TA neustále aktivně působí na českou taneční scénu a svou orientací ovlivňuje částečně, ale významně, její podobu. Mezinárodní festival současného tance Korespondance 2012 navazuje na systematickou spolupráci se zahraničními umělci, kterou SE. S. TA dlouhodobě organizuje. V letošním roce vykrystalizovala jako osmidenní akce v Praze a Brně. Šlo o více než přehlídka hostujících představení a prezentace děl vzniklých pod vlivem choreografického coachingu, byla zde navíc výrazná ambice vzdělávacího programu a na poli taneční analýzy a kontextu umění a historie. V letošním ročníku se setkala dvě témata: baroko a postmoderna. Ne ve vzájemném ovlivnění (snad jen v performancích Andrey Miltnerové), ale jako historické mezníky vzbuzující otázku, co přinášejí dnešní době. Barokní otázka je zde už delší dobu rozebíraná s jasnými odpověďmi v dílech prezentovaných Beatrice Massin  a Andrey Miltnerové (v rámci festivalu uvedeno v Brně pod názvem Baroko dnes). Naopak téma vlivu postmoderny je diskutováno nově.<s></s> Celý festival otevřela v Divadle Archa konference u kulatého stolu na téma Kultura a společenská odpovědnost, společnost a odpovědnost kultury, jejíž výstupy jsou v tuto chvíli zpracovávány.  Tematicky laděný program pokračoval ve druhé části večera interaktivní přednáškou Postmodern Dance dnes Marthy Moore (současnice Judson Church v období jeho největší slávy). Stejný název nesl i večer v Divadle Alfred ve dvoře. Americká umělkyně spolupracovala s českými tanečníky na vytvoření „events“ v téměř původní stylu ze 70. let. Otázka potřeby této práce však zůstává otevřena. Její prezentace v rámci 26. Celostátní přehlídky scénického tance Tanec, tanec…2012 v Jablonci nad Nisou 28. října 2012 působila vzdělávacím aspektem historického kontextu sice velmi dobře, ale nevýrazně. Vzhledem k tomu, že „boom“ těchto představení máme v živé paměti v naší zemi ze začátku devadesátých let 20. století, je taková performance pro dnešní dobu, při prezentaci v konvenčním prostoru společenského sálu či kukátkovém divadle, nehezky řečeno nudná. Navíc se divák, pravidelně sledující práci tanečníků jako např. Zdenku Brungot Svítekovou, Báru Látalovou, Anku Sedlačkovou nebo Terezu Hradílkovou, nemůže ubránit dojmu, že ani pro ně to není záležitost nijak inovativní. Pravda je ta, že Event pro taneční performery a Event pro netanečníky spojené v jedno, měly v Alfredu ve dvoře poměrně příjemnou délku, takže nuda neměla šanci.
To, že samotný princip této práce v rámci využití site specific má ovšem pořád co říci, ukázala john & jane installation serie n°2.4. Zde se najevo projevil inzerovaný smysl pro humor Marthy Moore, která byla spolu s Felixem Perrotinem autorkou konceptu i hlavní účinkující. Bára Látalová a Zdenka Brungot Svíteková, doplňující oba hlavní aktéry, najednou působily daleko přirozeněji a zároveň jinak než u nich býváme zvyklí, což potěšilo. Dílo útočící na diváckou fantazii a představivost, plné zvratů a improvizačních překvapení, je opravdu částečně tím, co nám postmodernismus v tanci zanechal. V rámci festivalu dále vystoupila v samostatném večeru v Divadle Alfred ve dvoře ještě Andrea Miltnerová (Trilogie pohybu) a Bára Látalová (Margareta vypravuje). Divadlo Archa pak ještě hostilo francouzského choreografa Albana Richarda a jeho Ensemble ve Třech etudách o odloučení. Každý večer Korespondance 2012 probíhala po představení už tradičně obsáhlá diskuze s diváky zaměřující se kromě inspirace samotného představení i na vztah ke kořenům dnešního současného tance.
Korespondance 2012
27. listopadu – 4. prosince 2012
Divadlo Alfred ve dvoře a Divadlo Archa (Praha)
Galerie Wannieck Brno
Pořádala Se. s. ta

Témata článku

Tanec