Ohlédnutí za galavečerem Mezinárodních týdnů tance 2013

Ohlédnutí za galavečerem Mezinárodních týdnů tance 2013

Ohlédnutí za galavečerem Mezinárodních týdnů tance 2013

Dne 6. ledna proběhlo v Divadle ABC Gala představení, která tvořilo hlavní program 27. ročníku festivalu Mezinárodní týdny tance. Jedná se o nejstarší taneční festival v Česku, který se zaměřuje na současný tanec. Navazuje na tradici pravidelných seminářů a představení Tanečního centra Praha Univerzity Karlovy, které spolupracovalo v 80. letech se zahraničními umělci a pedagogy. Součástí festivalu byla také výstava fotografií Martina Macouna, kterou si mohli diváci prohlédnout ve foyer Divadla ABC. Na slavnostním představení mělo možnost pražské publikum vidět představení 8 choreografií od 8 zahraničních a tuzemských autorů. Kromě absolventů Tanečního centra Praha se během večera představili tanečníci z Národního divadla v Praze, sólisté baletu Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, členové baletního souboru Jihočeského divadla v Českých Budějovicích, Divadla J. K. Tyla v Plzni a Pražského komorního baletu. Večer otevřela choreografie Lux Aeterna v podání Sandalfon Dance Company. Nezávislá taneční skupina vznikla v roce 2012 a je tvořena dvěma členy Nikol Šneiderovou a Šimonem Kubáněm. Tato dvojice se ujala role interpretů i choreografů prvního vystoupení. Lux Aeterna znamená věčné světlo, v symbolické rovině vyjadřuje přítomnost Krista. Z patnáctiminutové choreografie však nevyplynulo, jaké poslání chtěli tanečníci svým dílem předat divákům. Z počátku působil duet expresivně, ale postupně ztrácel tempo a motivy se opakovaly. Myslím, že choreografii uškodila její přílišná délka. Následovala přibližně třináctiminutová mozaika v podání členů souboru Národního divadla moravskoslezského. Koláž se skládala z částí inscenací Zázrak v tichu a Padající andělé s hudebním doprovodem Franze Liszta a Armanda Amara. První ukázka nesoucí název Sen lásky v choreografii Erica Trottiera představovala zajímavý fragment z celovečerního baletu. Kromě dvou tanečníků vyjadřujících v něžném duetu souznění snové lásky v ukázce vystupoval také šéf baletu NDM Igor Vejsada, který v dirigentském fraku ztvárňoval skladatele Liszta. Další choreografie Black Gold a Vallée da la Solitude byly ukázkami z Padajících andělů. Tento balet je unikátní zejména tím, že v něm vystupují vězni ostravské věznice Heřmanice, kteří tančí, hrají a zpívají, ovšem ti samozřejmě na gala přijet nemohli. Choreografie Philippa Talarda byla založena na emocionalitě a existencionalitě. Několik tanečnic a tanečníků dynamicky vyjadřovalo kontrast ženského a mužského principu. Zážitek z choreografií by však byl intenzivnější, kdyby ukázky obsahovaly světelný design, projekce a kulisy, které jsou součástí těchto baletů na jejich domácí scéně. Poslední choreografii před přestávkou prezentoval Pražský komorní balet. Dílo Hádej kolik je hvězd od Hany Turečkové představovalo lyrický duet, který volně vychází z knihy Jacka Londona Tulák po hvězdách. Příběh o svobodě a síle ducha tanečníci vyjádřili přesnými pohyby a pomocí partnerské souhry, která se odehrávala v záplavě hvězd pokrývajících jeviště. V druhé polovině večera se představili členové baletu Divadla J. K. Tyla v Plzni v duetu Nech mě jít, jehož autorem je mladý choreograf a tanečník Richard Ševčík, který v minulém roce vytvořil pro plzeňský baletní soubor celovečerní dílo Sen noci svatojánské. Krátký duet Nech mě jít znázorňoval nefunkční vztah dvou partnerů, v kterém se vytrácí partnerská souhra a nezbývá než rozchod dvojice, jenž je vyjádřen odchodem jednoho z nich z jeviště. Po tomto nevýrazném duetu nastal vrchol večera, choreografie I´m Waiting od Zuzany Šimákové. Pas de deux zatančili tanečníci z pražského Národního divadla Radka Příhodová a Adam Zvonař. Jejich výstup se vyznačoval profesionalitou a kvalitním uměleckým vyjádřením. Demisólistka ND podtrhla svůj výkon úžasnými fyzickými dispozicemi a elegantním pohybovým vyjádřením. Gala představení uzavřela choreografie Zero Gravity šéfa baletu Jihočeského divadla Attily Egerháziho. Dílo vypovídalo o lidské touze naučit se létat, tanečníci se snažili překonat gravitaci tím, že tančili jako o život a zároveň lehce, jako by se ani nedotýkali země. Choreografii podpořilo obří hnízdo, které se vznášelo nad jevištěm. Interpreti se ho snažili dotknout a být tak svobodnými. Gala představení představovalo „koktejl“ současného tance v podání jak mladých, tak zkušených tanečníků. Některé choreografie byly působivé, ale některým interpretům se myšlenku díla nepodařilo vyjádřit. Uznání patří organizátorům, kterými jsou sami studenti Tanečního centra Praha a každoročně se jim podaří vytvořit gala večer. Vzhledem k letošní skladbě představení byl vhodný komorní prostor Divadla ABC, který nahradil po předchozích ročnících Stavovské divadlo. Psáno z představení 6. ledna 2013 v Divadle ABC Foto: Martin Macoun

Témata článku

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

srpen 2019

Po Út St Čt So Ne
29
30
31
1 2 3 4
5 6 7 8
9
10 11
12 13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
1
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: