Ospalí Spettatori v Praze
reportáže
Toto uskupení vykrystalizovalo z absolventů švýcarské školy pohybového divadla Scuola Teatro Dimitri a vzniklo právě na základě tohoto představení roku 2008, které pro ně vytvořil český režisér Petr Štourač (umělecký vedoucí Divadla Continuo) a kterým své studium na škole zakončili. Mělo takový úspěch, že se studenti rozhodli zůstat spolu a vydat se na tourné po Evropě a po cestě sklidili již několik divadelních ocenění.
Nonverbální divadlo, obsahující akrobacii, tanec, pantomimu, klauniádu, hudbu na tradiční i netradiční nástroje a zpěv, začíná již před vstupem divadleního sálu: mezi diváky se v prostoru divadla i mimo něj pohybují individua, se kterými na první pohled není něco v pořádku. Zmateně pobíhají po divadle, obléhají pokladnu, usínají na baru... ale největší problém je, že nemají vstupenku na představení. Když se otevře sál, snaží se všemožně dostat dovnitř, ale uvaděči a uvaděčky jim v tom více méně úspěšně brání. Nakonec všechny „černé pasažéry“ z hlediště vyvedou a show může začít.
Když se rozhrne provizorní opona, na jevišti se neobjeví nikdo jiný než ti, kdo se do hlediště nedostali. I když i oni sedí jako v divadle, zády k nám, a hledí na černou zeď. Tito „Spettatori“ (it. diváci) se mají, na rozdíl od nás, kochat jakousi konstrukcí z trubek přilepenou na zdi. A přijde jim to stejně divné, jako nám. Za chvíli, když trubky opadají ze zdi, jim začne docházet, že to asi není ono. Začínají se ohlížet za sebe a zjistí, že něco zajímavého je přímo za nimi – to něco jsme my, ostatní diváci. Chvíli nehybně sedíme a koukáme jedni na druhé. V hledišti se (již od předsálí) dobře naladění diváci dusí smíchy, ale ti na jevišti evidentně tak nadšení nejsou a začnou jeden po druhém usínat.
Po vtipném pantomimickém úvodu následuje již ten pravý rozjezd. Herci na sebe padají ve spánku a z toho se odvíjí série tanečně-akrobatických výstupů a především komických situací. Ukáže se, že pohybově jsou všichni herci velmi dobře vybaveni, hlavně složitá partneřina zaujme. Někdo na jeviště dotáhne kufr, ze kterého vyloví mnoho roztodivných nástrojů, ze kterých se pokouší vyluzovat zvuky (kříženci konvice s hadicí, formy na bábovku s hadicí, pozoun, kolo, megafon a pod.). Jeden z pohybových duetů vyústí v překvapivou hudební vložku: herečka stojící svému partnerovi na ramenou vyloví zpoza zadní stěny klarinet a začne hrát tesknou melodii, ke které se postupně přidává celý soubor. Jak se ukáže, všech osm herců (pocházejících ze Švýcarska, Francie, Německa a Španělska) také hraje na různé hudební nástroje – během představení se prostřídávají u nástrojů do té míry, až divák ztratí přehled. Hudební doprovod totiž od té chvíle již téměř neutichne (autor hudby je Andreas Strand Renberg a kol.). S příchodem hudby jakoby končí čistě komická část a inscenace dostane lehce tajemný nádech. Na jevišti se od té doby pravidelně objevují papíroví a igelitoví panáci, kteří sice vypadají komicky, ale člověk se nemůže zbavit pocitu, že mají celé to divadlo jaksi ve své moci.
Jeden působivý obraz střídá další, všestranně nadaní performeři vytvářejí nečekané situace a jejich sebejisté a přesvědčivé výkony ať již fyzické, herecké či hudební nezřídka vyvolají zasloužený údiv či výbuch smíchu. Ten způsobuje často výraz herců, jejichž dokonalý údiv či naopak dokonalá netečnost jsou prostě dokonale trefné. Vše poeticky podtrhuje velmi výrazné divadelní líčení (nabílo napudrovaný obličej a výrazně černé oči) a kostýmy připomínající konec předminulého století, které jsou stejně jako scéna dílem Heleny Štouračové. Ale ta pestrost obrazů a scén, z nichž každá má něco do sebe, je v délce asi devadesátiminutového představení bez přestávky možná až přílišná a divák může nakonec začít ztrácet koncentraci. Nekonečný průvod herců hrajících na všechny své nástroje a vycházející ze sálu divadla do přilehlého baru, který by mohl evokovat závěr, se zezadu opět vrací na scénu v jakémsi bludném kruhu. Skutečně poslední scénou je totiž výchozí situace, tedy že Spettatori sedí naproti divákům, tentokrát ovšem s papírovou helmou přes celou hlavu. Když si tuto helmu strhnou, teprve poprvé skutečně prohlédnou. Pokud chtějí být opravdovými diváky, musí si sednout do hlediště mezi nás ostatní. A tak, pohledem na prázdné jeviště, končí tato klauniáda.
Přestože nápad divadla na divadle (či v tomto případě spíše hlediště na jevišti) není žádnou novinkou, švýcarští Spettatori si české diváky svým uměním a poetikou zcela podmanili a sklidili za to dlouhotrvající potlesk. Z představení 6. října 2011 v divadle La Fabrika.
Diskuze
Přidat komentářNEJČTENĚJŠÍ
-
Spitfire Company, Temporary Collective a tYhle: Proč odcházíme z divadla PONEC?
rozhovory -
Patří těhotenství na jeviště? Martina Hajdyla Lacová přináší časově limitovanou taneční performanci Bodies in Progress
zprávy -
PADEnáct – Když teenageři válí
recenze -
In memoriam Zdenky Kratochvílové
osobnosti -
Spitfire Company, Temporary Collective a tYhle opouštějí divadlo PONEC
zprávy
POSLEDNÍ KOMENTÁŘE
před 41 dny
Kata Zagorski
Akému tancu Star Dance službu dělá či nedělá? Súčasnému? Tomu pravému? Umeleckému? No ja len, že tanec nie je nejaký……když kýč tančí
před 43 dny
Filip Staněk
Ahoj Klári,také děkuji za reakci. Reagoval jsem jen na tvrzení, že pořad prokazuje tanci dobrou službu, myslím si…
…když kýč tančí
před 44 dny
Klára Huvarová
Filipe, děkuji Ti za reakci! Jsem ráda, že tě můj příspěvek dovedl k zamyšlení a že o roli StarDance můžeme dál……když kýč tančí
před 45 dny
Bohuslav Tržil
Dovolte mi prosím vyslovit obdiv všem realizátorům v ND Brno.Měl jsem možnost vidět nastudování BAJADÉRY.
VELKÉ DÍKY…
Bajadéra – Krize baletu v roce 2019
před 59 dny
Monika Diatta Rebcová
děkuji panu Prokešovi za doplnění významných údajů.MONIKA
Alvin Ailey – „Snažím se oslavovat úspěchy člověka – krásu hudby, tvarů, formy, barvy, světla, textury.“
před 61 dny
Marketa
Taneční drama ŽELARY se jeví jako jedno z úspěšných představení,které nastudovalo Moravské divadlo Olomouc, aspirantem…Želary jako taneční drama
TANEC PRAHA
Konstrukt vytvářený kolem Tance Praha (TP) je i dle tohoto článku bohužel plný nesprávných informací, o jejichž původu…Co nás naučilo prosincové setkání o dění v Tanci Praha a divadle PONEC?