Plzeňský balet zazářil v Praze

Plzeňská Coppélia vydařeně doplnila dramaturgii Národního divadla. Hravý balet vykouzlil úsměvy na tváři dětských i dospělých diváků. Na hostování plzeňského souboru v Národním divadle se řada baletních příznivců přišla podívat se zvědavostí a mnohdy i pochybami. Plný sál třepetající se růžovými mašličkami nejmenších fanynek připomínal atmosféru vánočního Louskáčka, která jen zvyšovala napjaté očekávání.  Hned první obraz ale spolehlivě naladil diváky na pohádkovou vlnu inscenace a Delibesova hudba jakoby se zhmotňovala na jevišti. Sehranost orchestru a sboru dávala zapomenout na jednotlivé složky a radostná venkovská nálada se nakažlivě přenášela do hlediště. Scéna i kostýmy v tradičním duchu nepostrádaly hravost včetně detailu (pohyblivé kulisy v Coppéliově dílně). Jednoduché a čisté variace sólistů i sboru vynikaly lehkostí a věrohodností interpretace, až divák zapomínal sledovat kroky a chtě nechtě se jen unášel poetikou děje.  Rychlé zápletky druhého jednání mohly být pro diváky neznalé libreta trochu složité, třetí akt byl zkrácen jen na závěrečné pas de deux, což sice urychlilo spád děje, působilo však trochu neproporčně ke sborovým scénám úvodního jednání. Choreografie šéfa plzeňského baletu Jiřího Pokorného ale citlivě a především účelně syntetizovala klasické variace s moderními prvky, vzdušné kroky jakoby násobily výraz a charakter hudby.  Svanilda v podání Ivony Jeličové si naprosto získala publikum, nejen svou technikou, ale především perfektním zvládnutím charakteru role, stejně tak komická postava ševce (Richard Ševčík). Nemůžeme ale mluvit o rozdílech mezi výkony sólistů a sboru tak, jak je známe z pražského baletu. Výkony všech byly velmi vyrovnané a profesionální a harmonie všech prvků zaslouží náš obdiv. 
Recenze je psána ze dne 20. 2. 2011.
 
  

Témata článku

Tanec

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: