Roztančená pařížská bohéma
reportáže
Milostná vzplanutí a harlekynády
V epilogu baletu mim Baptiste vzpomíná na svůj příběh ztracené lásky, na setkání s krásnou, nestálou a s muži koketující Garance. Do ní se Baptiste zamiluje, ale jeho přítel Frédérick je tím, kdo ji na čas získává. Garance udržuje zároveň vztah s vypočítavým Lacenairem, ale nakonec žije s bohatým vévodou. Všichni aktéři se pak po letech setkávají. Baptiste s Garance končí v milostném objetí, ale pouze na chvíli, aby nakonec zůstal opuštěný. Do tohoto příběhu jsou zasazovány dobové pantomimické harlekynády (např. Harlekýn v Africe), ve kterých vystupuje Baptiste jako Pierrot, vysoký a štíhlý ve volném bílém kostýmu, černou čapkou a rudými ústy. Vidíme tu divadlo na divadle, svět iluze a skutečného světa splývají v divadelní realitě – o přestávce postavy z baletu postávají mezi diváky ve vstupním foyer Opery Garnier a sledují Karla Paquetta alias Lemaitra v roli Othella ve scéně, kdy uškrtí Desdemonu.
Ona důsledná provázanost divadla a skutečnosti však vnáší do baletu více tanečních výstupů, aniž by naznačovala zřetelnější významotvorné aspekty. Proto se zdá trochu zmatečný začátek druhého jednání, když na scéně sledujeme naaranžovanou jevištní zkoušku, kterou vede José Martinéz osobně. Následná taneční entrées jsou pak příležitostí pro tanečníky Pařížské opery prokazující svůj um v neoklasických variacích. Tato scéna jako z „jiného světa“ zásadně vybočuje z předchozího děje a dobové atmosféry prvního aktu, zbytečně tříští děj – tanečnice jsou oblečeny do balerín, které jsou sešité z různě nastřižených látek se vzorem filmové pásky.
Baletu by prospěla promyšlenější režie. Martinéz sice dokáže bohatě strukturovat taneční party, ale přechody jednotlivých obrazů někdy váznou, vytrácí se posloupnost dění. Jinak se mu daří najít výrazný pohybový ekvivalent pro každou postavu – výborně je vystižen úlisný Lacenaire, jehož skvěle zatančil Benjamin Pech. Milimetrově odstíněný výraz přinesl Mathieu Ganio jako Pierrot – detailní snímání kamery ukázalo výrazové kvality tohoto tanečníka, jenž si dokázal stejně bravurně poradit jak s pantomimou, tak s tanečními pasážemi. Francouzskou noblesou svůj výkon obdařila Isabelle Ciaravola v roli Garance. Její křehká fyziognomie ozvláštňovala její způsob pohybového vyjadřování, prosycené plynulostí, měkkostí a naprostou jistotou provedení. Technicky bezchybný výkon se u ní pojil s vnitřním napětím a prožitkem – famózní jsou její developpés ukončená propnutím nártu ve výjimečném vytočení.
Martinéz vystavěl řadu nápaditých sólových sekvencí, duetů a sborů; ve své choreografii stavěl na klasické taneční technice, kterou mistrovsky ovládá, vnáší do ní nové tvary, kvality a snaží se ji využívat ve prospěch vykreslení povah jednotlivých postav. Atmosféru baletu pak dokreslují kostýmy, které navrhla Étoile baletu Agnēs Letestu, variabilní scéna pochází z dílny Ezia Toffolutiho.
Experimenty a tradice
Pařížská opera se v rámci projektu Balet v kině představila v baletu Les Enfants du paradis bohužel naposledy. Bylo nesmírně poučné a zajímavé sledovat po jednu divadelní sezónu souběžně dva špičkové soubory – vedle souboru Ballet de l‘Opéra National de Paris se pravidelně také prezentoval balet Velkého divadla z Moskvy. V uvedených projekcích Francouzi více experimentovali, Rusové dávali přednost tradici. Přenosy z Paříže ukázaly úskalí, které přinášejí nové verze klasických titulů i zcela nové projekty – Pařížská opera často sází na choreografickou invenci svých Étoiles. Její hvězdy jsou úžasné, jsou to profesionálové znalí tanečního řemesla, jejich inscenace jsou výtvarně nápadité, zajímavé a často nelze napoprvé pojmout všechny inscenační rafinovanosti, s nimiž si Francouzi tak rádi pohrávají. Přenosy baletů z Moskvy zase odhalily nesporné hodnoty tradice – dobře uchopené a pochopené.
První sezóna filmových přenosů skončila a zanechala za sebou výjimečné zážitky – filmová kamera dala možnost nahlédnou do zákulisí divadel a zachytila taneční výkony v jedinečném detailu. Projekt Balet v kině dal možnost srovnání ruské a francouzské baletní školy, představil hvězdy obou souborů – mohli jsme se kochat jejich excelentními výkony a krásou baletního umění těch nejvyšších kvalit. Foto archiv Pařížské opery
Diskuze
Přidat komentářNEJČTENĚJŠÍ
-
Co nás naučilo prosincové setkání o dění v Tanci Praha a divadle PONEC?
úhel pohledu -
Spitfire Company, Temporary Collective a tYhle: Proč odcházíme z divadla PONEC?
rozhovory -
Patří těhotenství na jeviště? Martina Hajdyla Lacová přináší časově limitovanou taneční performanci Bodies in Progress
zprávy -
PADEnáct – Když teenageři válí
recenze -
In memoriam Zdenky Kratochvílové
osobnosti
POSLEDNÍ KOMENTÁŘE
před 40 dny
Kata Zagorski
Akému tancu Star Dance službu dělá či nedělá? Súčasnému? Tomu pravému? Umeleckému? No ja len, že tanec nie je nejaký……když kýč tančí
před 42 dny
Filip Staněk
Ahoj Klári,také děkuji za reakci. Reagoval jsem jen na tvrzení, že pořad prokazuje tanci dobrou službu, myslím si…
…když kýč tančí
před 43 dny
Klára Huvarová
Filipe, děkuji Ti za reakci! Jsem ráda, že tě můj příspěvek dovedl k zamyšlení a že o roli StarDance můžeme dál……když kýč tančí
před 44 dny
Bohuslav Tržil
Dovolte mi prosím vyslovit obdiv všem realizátorům v ND Brno.Měl jsem možnost vidět nastudování BAJADÉRY.
VELKÉ DÍKY…
Bajadéra – Krize baletu v roce 2019
před 58 dny
Monika Diatta Rebcová
děkuji panu Prokešovi za doplnění významných údajů.MONIKA
Alvin Ailey – „Snažím se oslavovat úspěchy člověka – krásu hudby, tvarů, formy, barvy, světla, textury.“
před 60 dny
Marketa
Taneční drama ŽELARY se jeví jako jedno z úspěšných představení,které nastudovalo Moravské divadlo Olomouc, aspirantem…Želary jako taneční drama
TANEC PRAHA
Konstrukt vytvářený kolem Tance Praha (TP) je i dle tohoto článku bohužel plný nesprávných informací, o jejichž původu…Co nás naučilo prosincové setkání o dění v Tanci Praha a divadle PONEC?