Hra se židlemi i nákupním vozíkem
Spletli jste si někdy sen se skutečností? Tato otázka mi vyvstala při sledování prvního veřejného uvedení představení Narušení Cirkusu TeTy v divadelním osvětlení. Původně jde o úvodní repliku ze stejnojmenného filmu s hvězdným obsazením režiséra Jamese Mangolda, jenž skrze klientky psychiatrického sanatoria sleduje pozměněné vnímání reality. Duet Pavly Rožníčkové a Veroniky Smolkové sice příbuznost s filmem přímo nenaznačoval ani se okatě nevztahoval k slavnému divadelnímu kusu Šašek a královna, a přesto asociativně generoval tyto a mnohé další souvislosti. Absurdní rámec, ale také vnitřní (ne)logika obrazů dovolovaly neusilovat o jednoznačnou srozumitelnost, ale naopak nechat se vést a sledovat řetězení akcí. Židle zde byly oporou i důvodem ke konfliktu, k provokaci i uplatnění autority a jen jedna jediná visela v meziprostoru. Kovová konstrukce umožňovala inovativní vzdušné variace, které ve světlem probarveném mlžném oparu vytvářely „snově“ nadreálné okamžiky estetického blaha. Narušení jako by s úctou k absurditě brnkalo na strunu naivity a hravosti, která je a byla TeTám vlastní od tvůrčích začátků před deseti lety.
Sen ve smyslu přání a touhy a na základě inspirace Havlovou básní Vpřed proměnil plzeňský Žongléros Ansámbl v pohybové představení s cirkusovými čísly o konzumním způsobu života. Kvintet performerů, původně především sportovců a lektorů, se pod supervizí Markéty Vacovské a Romana Černíka svou celovečerní inscenací opravdu vpřed posunul. Divadelně konzistentní dílo vedle fyzické dramaturgie pevně držely dva zásadní pilíře – světelná kompozice Jana Huga Hejzlara a živě mixovaná autorská hudba Emy Brabcové. Akce startovala soutěživost, provokace nebo tlak na výkon. Zatímco pro Narušení se typickým objektem stala židle, v představení Vpřed se významotvorně pracovalo s nákupním vozíkem. Plzeňané na jevišti rozprostřeli spotřební svět a jako by na ploše obrovské deskové hry dobývali jednotlivá patra nákupního šílenství. K tomu vedle tanečních sekvencí využívali artistické dovednosti, především pozemní akrobacii, silové a gymnastické prvky. Uvedení Žongléros Ansámbl na Letné příjemně rozčeřilo programový pragocentrismus, ostatně každý závan z regionů je příslibem dalšího rozvoje a provrstvení nového cirkusu do obecného kulturního povědomí.
Vzdušná akrobacie a žonglování
Hotel Laputa byl dalším letenským projektem inspirovaným snem, a to legendou o bájném ostrově v oblacích. AirGym Art Company tentokrát pod režijním vedením Ondřeje Holby a za spolupráce hostujících artistů vystavěla imaginární svět à la klasický kabaret. A bylo to právě vzdušné varieté, v němž se mohla skupina okolo Tomáše Pintéra plně rozvinout v závěsné akrobacii, aniž by výsledek podlamovaly nenaplněné divadelní nároky. Ryze cirkusová show prezentovala vysokou úroveň v „leteckých“ disciplínách. Tandem Pintér–Bartoňová navíc opět naznačil vysoké akrobatické ambice, tentokrát v duetu na hrazdě. Pavlína Podzimková experimentovala s visem a třemi pivními sudy, Martina Illichová pro změnu se šálou a obručí hula hoop. S AirGym Art Company jsme se sice nevydali po stopách Jonathana Swifta a jeho Gulliverových cest, kde se zmínka o zámku v oblacích objevila vůbec poprvé, ani jsme se nepřiblížili k sentimentálně akčnímu animovanému filmu Laputa: Zámek v oblacích režiséra Hajao Mijazakiho, ale už sám název připravil naši fantazii na pohled vzhůru. A s jistotou létat – esteticky procházet vzduchem – to AirGym opravdu umí.
Tak jako Hotel Laputa byl komponovaným pořadem s převažující závěsnou akrobacií a poskytl pohled na diverzitu přístupů k aerialistice, Žonglérská galashow vyzvala k účasti představitele různých forem manipulace s objekty. Tradiční základ položili Bratři v tricku (Adam Jarchovský a Václav Jelínek), jejich již klasické kužely a vzájemně štiplavý humor. Bez nadsázky kouzelník s diabolem a zkušený žonglér Kašpar Klepal se jimi dokonce nechal vyhecovat k balancování na vysoké jednokolce. Další z hostů publikum ohromil zdánlivou jednoduchostí, a to udržením kruhu na čele kolmo k zemi. Německá žonglérka Kathrin Wagner dokázala pozvednout svoje číslo na atraktivní způsob komunikace s publikem. Opět diametrálně rozdílný přístup, etudu s kužely, vyšperkovanou vztahy, příběhem a akrobacií vnesli plzeňští Žongléros Ansámbl. S vyspělou technologií, kašírovanou scénografií a kostýmy jako ze sci-fi počítačové hry přišla skupina Aliatrix, která se koncentruje na světelné show. Vrchol večera patřil Filipovi Zahradnickému, jenž svým kreativním postojem k manipulaci objektů vrací žonglování lesk tradičního cirkusu a vnáší punk do technicistních postupů toho současného.
Program Letní Letné od svého vzniku umně kombinuje novinky i důležitá setkání s legendami. Nezapomíná na pantomimu, na klauny s bohatou historií, na umělce, bez nichž by se další generace pohybového kumštu patrně formovaly jinak. Uskupení jako Bilbo Compagnie nebo jména Martin Sochor, Václav Strasser anebo přímo Ctibor Turba byla a jsou s nonverbální scénou spjata, chce se napsat „odnepaměti“. Tato síň vzpomínek však není galerií zastaveného času, ale jak ukázalo letos uvedené představení Čekání na… Tondy Novotného a Zoji Mikotové, stále se vyvíjející (a nikoliv historicky patetickou) linkou. Jevištní ztichlá krajina se stolem a dvěma židlemi ožívala s gestickou střídmostí a přesvědčivě střízlivou mimikou. Žádný nostalgický balast, ale pepřem nadívaný sentiment vedený groteskním rukopisem a smyslem pro nadsázku. Pantomimické etudy držely úsporné výrazivo, a přesto byla v podtextu cítit energie a napětí, jako když přitahujete uzdu plnokrevníkovi. Čekání na… nabídlo absurdní setkání divákům, kteří nejenže zatoužili po zpomalení uprostřed vřavy, ale i po sestupu do útrob mimu a k obyčejnému člověku v ryzím slova smyslu.
Osmnáctá Letní Letná se po pandemických restrikcích znovu postavila na nohy. Doufejme, že přízvisko Light z roku 2020 už zůstane ve škatulce zkušeností a festival znovu poroste a bude nabízet tu nejširší možnou škálu umění i zábavy.
Vpřed
Režie: Žongléros Ansámbl
Účinkovali: Jan Brand, Jiří Hlaváč, Jiří Misař, Lucie Misařová, Martina Vaněčková
Hudba: Ema Brabcová
Light design: Jan Hugo Hejzlar
Kostýmní design: Lucie Bartošová
Pohybová supervize: Markéta Vacovská
Divadelní supervize: Roman Černík
Festival Letní Letná, pražská premiéra 15.8.2021
Zoja Mikotová & Tonda Novotný: Čekání na…
Hrají: Zoja Mikotová & Tonda Novotný
Festival Letní Letná, pražská premiéra 19.8.2021
Žonglérská galashow
Účinkující: Adam Jarchovský, Václav Jelínek, Kašpar Klepal, Žongléros Ansámbl, Kathrin Wagner, Aliatrix, Filip Zahradnický.
Festival Letní Letná, 23. 8. 2021
AirGym Art Company: Hotel Laputa
Režie: Ondřej Holba
Námět a scénář: Jaroslav Dolejší a Bára Bartoňová
Light design: Vojtěch Brtnický
Technika a rigging: Tomáš Pintér
Akrobaté: Bára Bartoňová, Martina Illichová, Adéla Míšková, Pavlína Podzimková, Jaroslav Dolejší, Tomáš Pintér, Tomáš Pražák
Festival Letní Letná, pražská premiéra 25.8.2021
Cirkus TeTy: Narušení
Režie a dramaturgie: Ondřej Holba
Hrají: Pavla Rožníčková, Veronika Smolková
Pohybová supervize: Cécile da Costa
Akrobatická supervize: Stéphanie N'Duhirahe
Light design: Jiří (Pírko) Šmirk
Kostýmy: Daniela Klimešová
Hudební motiv: Roman Zabelov
Výroba židle: Prokop Vondruška.
Festival Letní Letná, pražská „indoor“ premiéra 29.8.2021
Kata Zagorski
Neprávem? Tak to som sa chvíľu snažila zistiť, či právem alebo neprávem, aj či bola právem alebo neprávem vrátená späť,…Padesátka tanečníků burcuje bratislavskou scénu v nové inscenaci Bolero