TRANSMISE TRANSMISE. Foto: Maxine Vajt.
Návštěvníci si mohli ve dnech 29. září až 1. října prohlédnout monumentální areálový komplex, v němž se nachází Nadace Automatické mlýny, moderní Gočárova galerie, ale také městská galerie GAMPA s inovativním vzdělávacím centrem Sféra. Mimo komentované prohlídky a umělecké procházky mlýnského cihlového areálu si mohli příchozí vybrat z bohatého třídenního programu, od koncertů přes divadelní vstupy až po taneční performance.
Když se chodí po mlýnech
Páteční odpoledne zahájil slavnostní akt otevření v platanovém háji na prostranství před bývalou sýpkou. S úderem čtvrté hodiny připochodovalo mezi obecenstvo osm performerů z CreWcollective, kteří následně ve čtyřech vstupech předváděli performanci nazvanou TRANSMISE TRANSMISE. Byli oděni kompletně do červené, včetně obarvených vlasů a rukou. V těch nesli ocelové tyče téže barvy. Jakmile se umělci zastavili uprostřed aleje, namířili tyčemi jako meči či mušketami směrem vzhůru na budovu bývalého sila, v níž na terase doprovodili happening hudebníci z Filharmonické společnosti Konečný cíl Drancy (FSKC Drancy) fanfárou z opery Libuše. Vedle hudebníků stály významné osobnosti spojené s uskutečněním obnovy mlýnů a spolu s nimi i moderátor Jiří Havelka, který je postupně žádal o pár slov k této významné události.
„Když jsem ten objekt viděl, jakmile jsme navštívili prohlídku při koupi, tak jsem se do něj okamžitě zamiloval, a proto jsem se rozhodl, že se zúčastním výběrového řízení, a poté jsme se díky nejvyšší nabídnuté ceně stali vlastníky Automatických mlýnů,“ přiblížil návštěvníkům architekt Lukáš Smetana, hlavní strůjce celého projektu rekonstrukce.
Po úvodních slovech performance pokračovala. Nyní jsme mohli zpozorovat dvě členky CreWcollective Elišku Brtnickou a Alžbětu Tichou ve výšinách na horním okraji terasy bývalého sila přímo nad řečníky. Akrobatky postupně slaňovaly po budově, nakračovaly směrem dolů, každá po svém laně, střídaly úrovně. Jakmile se dostaly do poloviny, otáčivými pohyby se synchronizovaly. Tato část proběhla opět s doprovodem živě hrané fanfáry. Jakmile se umělkyně dostaly na terasu, prolétlo nad námi letadlo s vlajícím nápisem Ostrov leží mezi pohledem dovnitř a ven, který zdobí i jedno z oken budov Automatických mlýnů.
Osm performerů se mezitím přesunulo do kruhu pod krytý můstek propojující ve výšinách budovy Gočárovy galerie, kde se znovu objevilo lano a seshora dolů po něm šplhala Stéphanie N’Duhirahe. Odsud nás umělci provedli dále až na okraj piazzetty. Na konci moderování další části, líčící obnovu areálu, náhle Jiří Havelka velmi silně zařval, což byl smluvený pokyn k započetí třetího a závěrečného úseku.
Performeři jeden po druhém s křikem vybíhali do středu piazzetty, až utvořili diagonálu, z níž se opět přibližovali k sobě do kruhu s ocelovými pruty mířícími vzhůru. Tentokrát nad nimi však nebylo lano spuštěné, nýbrž natažené mezi dvěma budovami. Po nataženém laně si krok za krokem vykračoval Michal Pírek. Performeři na piazzettě se propojili držením prutů a v pohybu se proplétali různými směry a pulzovali až ke schodům budovy, kde bývaly sklady obilné mouky. Na tomto místě tyče zohýbali tlakem svého těla, pomocí rukou a nohou do rozmanitých tvarů. Tímto byla TRANSMISE TRANSMISE zakončena.
Vlny z frustrace
V sobotu do pardubických mlýnů zavítali tanečníci spolupracující s německou choreografkou Ceren Oran. Její projekt The Urge Grows měl premiéru v Plzni v červnu minulého roku. Ta proběhla v kooperaci performerů z Česka, Slovenska a Německa a po ní se umělci znovu oddělili a vydali se na turné ve svých zemích (recenze premiéry dostupná zde).
Piazzetta Automatických mlýnů nabízí možnost sledování performance z různých úhlů, publikum může jednoduše stát kolem nebo si sednout na židli před „mlýnskou“ kavárnou, sedět se dá ale také na schodech jedné z budov či představení pozorovat z výšky různé úrovně, a to z jedné ze tří stran na terasách budov. Proto jsem si tentokrát vybrala sledovat The Urge, mezinárodní outdoorovou performanci, seshora, abych měla dobrý přehled o celé scéně a nic mi neuniklo.
Šest performerů začínalo na okrajích čtvercového prostoru, ohraničeného z různých stran kabely. Jeden po druhém se nejdříve střídali na improvizovaném jevišti, až se všichni sladili v jednotné taneční variaci. Pohyby performerů připomínaly mořské vlny, rozevláté, bezstarostné, plující různými směry. Představení zpřítomňovalo cestu z frustrace k dialogu, snahu najít společnou komunikaci, zde vyjádřenou tancem. Doprovázela je při tom částečně reprodukovaná a částečně živě hraná hudba ve složení saxofonistky a trumpetisty.
Závěrečné štěstí
Nedělní dopoledne patřilo mimo jiné tanečnici s pseudonymem Collective Waves a její performativní intervenci Jsem šťastná i bez sebe. Sólová performance se odehrála opět na piazzettě, tentokrát bez ohraničení scény, takže příchozí mohli volně procházet, někteří si ani nevšimli, že zasahují do tanečního prostoru.
Performerka se pohybovala v rámci hudebních sekvencí podle nástroje nazvaného TIME IS NOT ON YOUR SIDE, který vytvořil Jan Dudešek. Nástroj se skládá z kovové desky, struny a krátké tyče, princip hraní pak spočívá v práci s gravitací a vibracemi, tempo se tedy neustále zrychluje, jak dopadá tyč na strunu z čím dál menší vzdálenosti. Tento hudební doprovod bezpochyby přidával inscenaci na originalitě.
Umělkyně odbíhala od nástroje, který představoval styčný bod, k němuž se vždy vracela. Odtud pak pendlovala v půlkruzích, které s každou další cestou prodlužovala. Pohyby vycházely ze středu těla, doprovázené výraznou mimikou. Svůj výstup neomezovala na předem určený prostor, pohybovala se i mezi okolo stojícími diváky, kteří se tak stávali pasivními účastníky předváděného.
Během tří dnů akrobaté, hudebníci a tanečníci oživili monumentální historický prostor, jehož obnovu výstižně zhodnotil Jiří Havelka: „Podařilo se něco nevídaného, zachránit památku a přeměnit ji v živou oblast, která propojuje funkce architektonické, umělecké, kulturní, edukativní, galerijní. Málokdy se podaří taková symbióza a synergie mnoha různých institucí a samospráv i soukromníků. Je to opravdu jedinečné.“
Psáno z Grand Opening Automatických mlýnů 29. září – 1. října 2023 v Pardubicích.
TRANSMISE TRANSMISE
Zahajovací site-specific performance pro Grand Opening Automatických mlýnů v Pardubicích
Koncept a režie: Jan Bárta, Jana Novorytová
Kostýmy: Lucia Račková
Performeři: Eliška Brtnická, Alžběta Tichá, Stéphanie N’Duhirahe, Jaroslav Ondruš, Andrej Štepita, Radim Klásek, Šimon Klus, Klára Ešnerová, Eva Urbanová, Hana Turečková, Mish Rais
Hudba: FSKC Drancy – Veronika Švábová, Tomáš Procházka, Jan Jirucha, Marcel Bárta, Václav Kalivoda, Michal Wróblewski, Vojtěch Procházka, Honza Chalupa, Václav Šrámek, Martin Jůzl, Miroslav Nováček
Premiéra: 29. 9. 2023
The Urge
Mezinárodní tvůrčí tým projektu:
Koncept, umělecké vedení a choreografie: Ceren Oran
Choreografická spolupráce: Maayan Reiter, Rotem Weismann
Nastudování: Jin Lee
Produkce a dramaturgie: Karolína Hejnová
Tančí: Klára Ešnerová, Tomáš Pražák, Jana Ryšlavá, Matúš Szegho, Andrej Štepita, Lukáš Záhorák
Hudba: Hüseyin Evirgen (elektronika), Marcela Kučová (CZ)
Vznik projektu: Ceren Oran & Moving Borders, MOVE Ostrava a Tanečno
Rezidence: Moving Station, Divadlo na cucky
Premiéra: 25. 6. 2022
Jsem šťastná i bez sebe
Collective Waves
Premiéra: 29. 9. 2023
TANEC PRAHA
Konstrukt vytvářený kolem Tance Praha (TP) je i dle tohoto článku bohužel plný nesprávných informací, o jejichž původu…Co nás naučilo prosincové setkání o dění v Tanci Praha a divadle PONEC?