Taneční centrum Praha podruhé

Taneční centrum Praha podruhé

Taneční centrum Praha podruhé

Po absolventském představení ve Stavovském divadle následovalo 13. června závěrečné představení všech studentů Tanečního centra Praha, tentokrát na Nové scéně s názvem Pas de TCP. Během večera se nám představili studenti konzervatoře od přípravky po sedmý ročník a též školní taneční soubory Baby Balet Praha a Balet Praha Junior. Bohužel jejich tváře zůstaly pro diváka z venku anonymní, jelikož v programu nebyla uvedená žádná jména. To je škoda zvláště v případě sól či duetů, kdy by člověk rád věděl, čí talent to obdivuje. Vězte tedy, že studentka K6 tančící variaci z Marné opatrnosti velmi dobře točí piruety na špičkách a studenti K6 a K7 předvedli ve svých sólech velice pěkné výkony. Z programu jsme též nevyčetli, které jsou to ty tři ředitelem avizované premiéry večera. Díky informačnímu letáku publikovanému na stránkách TCP se ovšem tento nedostatek dá napravit: jsou to totiž ochutnávky projektů připravovaných školními soubory na příští sezónu – Ebony Concerto Pavla Šmoka a Zlatá brána na počest Libuše Hynkové. Zmíněný leták též informuje o dalším projektu vznikajícím za spolupráce se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK, ovšem úryvek z Vivaldiho Čtvero ročních období se ani tentokrát na jeviště nedostal (z pohledu diváka trochu zklamání, které vzniklo čtením materiálu publikovaného měsíc a půl před představením).
Co se týče zhlédnutého představení konkrétně, dramaturgie se držela osvědčeného vzoru: v úvodu se nám představilo několik sól a duetů klasického repertoáru (dívky povětšinou na špičkách), následovala modernější klasika, trocha lidového tance a jazzu. Z osmnácti kusů, které jsme zhlédli v první polovině večera, bychom mohli vyzdvihnout například duet Only a Memory, na kterém spolupracoval s Petrou Padriánovou i Jarek Cemerek, letošní Tanečník roku. Zasněný duet, spojující současný tanec s klasickou špičkovou technikou, byl velice sugestivní a dal tanečníkům šestého a sedmého ročníku příležitost k vyjádření hlubších emocí, což se jim docela dařilo. Zajímavým kusem byla choreografie Kdo z koho, vytvořená zřejmě samotnými studenty konzervatoře, kteří si ji i zatančili. Aleš Krátký, Adéla Khalegová, Barbora Čermáková a David Sklenička roztančili příběh o věčném souboji a prolínání dobra a zla, které byly symbolizovány černou a bílou. Souboj naznačovaly i výrazné kontrasty v hudbě (jež byly velmi násilné, ovšem účel splňovaly). Pro někoho možná příliš polopatické, ovšem ne pro tak mladé interprety/choreografy. Bylo to pohybově celkem zajímavé dílo zatančené s chutí. Vrcholem první půlky večera byla jazzová choreografie Evy Plockové Vlak na Kolín, pohybově i výrazově velmi povedená.
Druhá polovina představení špičkové střevíce již úplně vypustila a soustředila se na repertoár moderního, jazzového a současného tance. Hned jako první číslo byl uveden Underground, choreografie Belgičana Samuela Delvaux na hudbu Gorana Bregoviče. Je pravda, že toto temperamentní dílo nebylo premiérou, ovšem jeho síla a též kvalita studentských výkonů by jej spíše řadila ke konci programu. Druhé na programu bylo Ebony Concerto, očekávaná premiéra Baby Baletu. Šmokova choreografie na Stravinského hudbu byla sice chvílemi až akrobatická a rytmicky náročná, ovšem mladí tanečníci to bez problémů zvládli a dodali tomu i tolik důležitý výraz a smysl pro humor, čímž se jim podařilo Novou scénu rozesmát. Po všech stránkách se tato choreografie a provedení stává nejpříjemnějším překvapením večera. Vrcholem měla být ovšem Zlatá brána, projekt na počest skladatele Václava Trojana a choreografky lidových tanců Libuše Hynkové. Stylizace lidových tanců jako vyvrcholení večera, to je počin přinejmenším odvážný (pokud se tedy nejedná o soubor Lúčnica). Choreografové Linda Schneiderová a Viktor Svidró se nesnažili o doslovnou reprodukci lidových tanců či o jakousi autenticitu, ve skutečnosti šlo spíše o to zachytit atmosféru lidových písní, vyjádřit jejich tématiku či nálady. A přestože Balet Praha Junior není Lúčnica a z předvedeného úryvku zřejmě divákům nejvíc utkvěly dvě figuríny Smrtky, které byly vhozeny do řeky, projekt na poctu českého lidového tance a jeho předávání mladým generacím si zaslouží ocenění. Ať už vzhledem k dlouholeté tradici Československého souboru písní a tanců a dalších ansámblů, či vzhledem k české lidové písni jako takové. Její náboj je totiž stále silný a má tudíž potenciál něco dát i tak mladým lidem, jako jsou studenti konzervatoře TCP. Sezóna 2010/2011 je tedy téměř za námi a studenti se mohou pomalu začít těšit na prázdniny. A budou to prázdniny vskutku zasloužené. Jubilejní 50. sezóna založení Vysokoškolského uměleckého souboru, od kterého se TCP odvozuje, byla velice náročná a plná ambiciózních projektů. Oba školní soubory, ve kterých tančí mnoho studentů konzervatoře, za rok odtančily obdivuhodných 84 představení v České republice i v zahraničí a podílely se na několika tanečních festivalech (například od 21. do 25. června se budou účastnit festivalu Dance Open-Air Lichtenštějn). Ale jak už to v tanečním umění bývá, prázdniny nejsou úplně odpočinkové: žáky čeká letní taneční workshop a příprava na další pestrou sezónu.

Témata článku

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

srpen 2019

Po Út St Čt So Ne
29
30
31
1 2 3 4
5 6 7 8
9
10 11
12 13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
1
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: