Taneční site-specific projekt v Ostravě aneb Když se galerie stane jevištěm
Co vznikne, spojí-li se moderní výtvarné umění a tanec? Odpověď na tuto otázku mohli příznivci (nejen) současného tance nalézt v neděli 16. února 2014 v ostravské Galerii výtvarného umění. Probíhal zde totiž site-specific projekt, jehož vedení se ujala světově uznávaná tanečnice a choreografka Nataša Novotná, která v současné době v Ostravě často pobývá a intenzivně pracuje především s baletním souborem Národního divadla moravskoslezského (je např. autorkou choreografie baletu Škrtič na hudbu Bohuslava Martinů – tato inscenace je momentálně na repertoáru baletu NDM jako součást komponovaného večera s názvem Návraty domů).
Tématem projektu byla pohybová improvizace založená na reakcích tanečníků na umělecká díla představená v ostravské galerii v rámci výstavy Začátek století. Celá performance tak vlastně vznikla za poměrně krátkou dobu (přípravná část projektu – sobotní workshop – trvala dohromady čtyři hodiny) a během ní došlo k rychlému přerodu prvních dojmů a nápadů v ucelenější choreografie propojující těla tanečníků s prostorem, výtvarnými předměty i diváky. Nataša Novotná pracovala s tanečníky individuálně a pomáhala jim v tvůrčím procesu. Jako inspirativní osobnost jim také nabídla nové možnosti vyjádření a improvizace. Nakonec tedy vzniklo osm choreografií pro deset tanečníků – mezi nimi demisólisté baletu NDM Markéta Pospíšilová, Brígida Nevesová, Lucie Skálová, Filip Staněk či Po-Ju Lin a členové souboru Zuzana Majvelderová, Isabelle Ayersová, Barbora Šulcová, Patrick Ulman a Giordano Bozza.
V neděli pak návštěvníci galerie mohli zhlédnout konečnou podobu choreografií celkem čtyřikrát, podle stejného scénáře se totiž opakovaly dvakrát v dopoledních a dvakrát v odpoledních hodinách. Tance u jednotlivých výtvarných objektů probíhaly souběžně a diváci si mohli sami vybrat, kterým z nich začnou a jak dlouho mu budou věnovat pozornost. A stejně jako je rozmanité současné umění, které není svázáno přesně danými limity či zásadami, byly mnohotvárné i taneční styly, jež interpreti použili pro svá „minipředstavení“ – od klasického baletu na špičkách, přes minimalistický tanec, floorwork, kontaktní improvizaci, akrobacii až po electric-boogie. Taneční pasáže střídaly zcela civilní pohyby (jako např. přezouvání špiček, chůze), ale i mluvené slovo.
Tento originální způsob, jak přivést tanec do netypického prostředí, jak spojit nespojitelné a rozšířit hranice uměleckého vnímání i vyjádření, se setkal s pozitivním ohlasem nejenom u diváků, ale i u tanečníků. A i přesto, že v některých okamžicích choreografie nefungovaly úplně dokonale a nepřilákaly tolik lidí, kolik by si jistě zasloužily, byl tento site-specific projekt jedním z nejoriginálnějších počinů sezony.
Beseda ve Fiducii
Nataša Novotná si pro Ostravu přichystala také besedu o práci choreografa, spojenou s rozborem děl Jiřího Kyliána. Toto setkání se konalo v úterý 18. února v příjemném komorním prostoru klubu Fiducia. Známá tanečnice a choreografka nejdříve v rychlosti přiblížila vývoj tance jako takového (od počátků baletu na dvoře Ludvíka XIV. až po moderní taneční směry 20. století), aby se i lidé zcela nezasažení tancem mohli seznámit s touto uměleckou formou. Poté se pozornost soustředila na jednoho z našich nejslavnějších choreografů, Jiřího Kyliána. Ten je pro Natašu Novotnou, jak sama zmínila, velkým vzorem a inspirací, a proto se ráda rozhovořila nejen o jeho životě, ale také o jeho stylu práce, přístupu k tanečníkům, inspiračních zdrojích a jeho práci v souboru Nederlands Dans Theater (tento soubor je doslova Mekkou světového současného tance a Nataša Novotná byla jeho členkou v letech 1997–2006). Bližší představu o Kyliánově tvorbě si mohli účastníci besedy udělat díky videoukázkám z několika jeho inscenací (např. Sinfonietta, Bella Figura, 27’52’’), Nataša Novotná pak komentovala choreografie a případné zvláštnosti jednotlivých kusů.
Beseda byla velmi dobře připravená, směřovala od nejobecnějšího k nejkonkrétnějšímu a postupně posluchače seznamovala s komplexním prostředím choreografické tvorby. Nenásilnou a srozumitelnou formou, a především skrze vlastní zkušenosti Nataša Novotná nastínila radosti i strasti choreografa, skutečnosti, které mohou ovlivnit jeho práci, přerod tanečníka v choreografa, ale i náročný, ale zároveň vzrušující život člena prvotřídního světového tanečního souboru.
Pokud něco nebylo řečeno či vysvětleno, měli posluchači prostor pro otázky. Ačkoli obecenstvo nebylo nejpočetnější, rozvinula se živá diskuse a dotazů na nejrůznější témata se objevilo mnoho (došlo i na pohyb ve sportu a „choreografii“ fotbalových zápasů). To jen dokazovalo, že zájem o současný tanec, jeho vývoj a aktuální situaci na světové (ale i domácí) scéně rozhodně neustává. Původně plánovaná hodinová beseda se díky debatě protáhla, ale příjemná uvolněná atmosféra se jen těžko opouštěla. Na závěr můžeme snad jen vyslovit přání, aby se takových akcí v Ostravě mohlo uskutečnit více a aby si našly své návštěvníky.
Psáno z představení 16. února 2014 v Galerii výtvarného umění v Ostravě a z besedy 18. února 2014 v ostravském klubu Fiducia.
Site-specific projekt v Galerii výtvarného uměníKoncept: Nataša Novotná
Choreografie: Nataša Novotná a interpreti
josefina
Vážená pani Šturová,dodatečne blahopřeji k významnemu jubileu.Vždy jsem se svojí rodinou obdivovala umeni jak Vaše,tak…Rozhovor s Astrid Štúrovou: „V divadle to byla krásná léta, bylo to naplnění mého dětského snu…“