Za dveřmi česky, ale světově

Vzhledem k pandemii, jež zaplavila celý svět, se mnoho festivalů, které vždy vrcholí v letních měsících, muselo vypořádat s řadou těžkostí. Organizátoři řešili například účast zahraničních souborů, méně diváků a mnoho hygienických opatření, někteří byli nuceni své kulturní akce zrušit. Organizační tým festivalu Za dveřmi se nevzdal a dobře udělal. Sice asi zažíval horké chvilky, ale nakonec se ukázalo, že tento pouliční festival může přinést velmi bohatý a zajímavý program sestavený jen z tuzemských performerů a souborů.

V.O.S.A Theatre. Foto: Adéla Vosičková.

V.O.S.A Theatre. Foto: Adéla Vosičková.

Mistři žonglování

Nepřízeň počasí je neodradila. Hned první představení – premiéra Bratří v tricku Hra o trůn – se muselo zrušit a přesunout na druhý den. Inscenace je definována jako pohádka, ale baví se rozhodně i rodiče dětí, kteří přicházejí jako doprovod.

Děj příběhu je postaven na potřebě jít na záchod, zařízení ale nefunguje. Ještě že oba herci diváky upozornili, že během představení se na záchod nedostanou, a tak raději sami za děti i dospělé snědli a vypili, co se do nich vešlo. Záchod totiž ovládá maňáskový král zvaný Smradimír (loutka nasazená na rukách loutkovodičů), a pokud oba aktéři nesplní tři úkoly, není možné ho použít. Potrubí pod záchodovou mísou je ucpané. Bratři v tricku se zde pouštějí nejen do velkých žonglovacích triků se záchodovými prkýnky, se štětkami, osvěžovači vzduchu a především s toaletními papíry. Ty létají do vzduchu všemi směry, oba „bratři“ jsou v žonglování opravdovou kapacitou, podhazování, přehazování jeden druhému, otočky, to vše je součástí jejich lehkého a přirozeného stylu. Výzvou pro ně mohla být práce s mluveným slovem, kterého je v tomto představení relativně hodně. Navíc užívají prakticky bez chyby dvojhlas, který evokuje pohádkovou atmosféru. Ukázalo se, že duo Bratři v tricku je nezastavitelné a jen tak se něčeho nezalekne. Po mezinárodně úspěšné Běžkařské odysee (reflexi si můžete přečíst ZDE) uvolňují publikum vyspělou a vtipně vystavenou pohádkou.

Hra o trůn (Bratři v tricku). Foto: Adéla Vosičková.

Dalším kusem z repertoáru Bratří v tricku je Prasečí cirkus, jehož dominantou je obrovské nafukovací prase, které by chtělo létat, ale nedaří se mu to, i přes to, že mu jeho komplicové oděni do růžových ošoupaných džínů a bílých košil vehementně pomáhají. Připravují ranvej, žonglují s dopravními kužely, přebíhají ze strany na stranu, ukazují předlohy, jak se létá, dokonce vyzvou i mladé publikum, aby praseti pomohlo. Sen prasete létat se naplňuje vypuštěním nafouknutých růžových balónků ukrytých v jeho břiše. Je pravda, že když člověk zná i jiné kusy tohoto seskupení, Prasečí cirkus zrovna nijak výjimečně nevyčnívá, ale zároveň neurazí.

Současné pouliční novinky

Akrobatické seskupení tří mladých žen, které si říká Holektiv, vystoupilo s malou, ale koncepčně dobře vypointovanou glosou o baletkách. Sylfidy začínají příchodem dvou holek k tyči a přípravami na baletní trénink. Jedna z nich, navzdory tradičním baletním konvencím, ta drobnější a menší, to vůbec neumí. Nohy ji neposlouchají a ona není schopná si stoupnout na špičky a předvést svůj vysněný tanec. Ta statnější metá piruety, skáče do vzduchu a tančí jako opravdová baletka. Ačkoliv se ráda předvádí, své drobné kamarádce ochotně pomáhá na špičky. A to i třeba tak, že si ji postaví na ramena, stoupne si s ní na špičky a udělá několik kroků, aby ji nechala zažít pocit vyvýšení. Zde se začíná projevovat akrobatický um Holektivu. Stoj jedna na druhé a balancování se zátěží, to je to, co Holektiv umí. Akrobacie je vidět i při práci na tyči. Mise naučit i tu druhou baletku chodit po špičkách je splněna a po dokonalé děkovačce byl pro diváky připraven baletní workshop. Holektiv zde opět potvrdil svoji vyspělost nejen ve zpracování a uchopení tématu, které je založeno na chytrém humoru, ale i v dokonalém využití svých možností v akrobacii.

Součástí letošního programu Za dveřmi bylo také uskupení Teatr Novogo Fronta. Představilo dvě inscenace pro děti – Adamneto!, odkrývající digitální svět a možnosti ovládat člověka a svět hlasem, a Kolaps, která zde oslavila svoji premiéru a vyprávěla příběh o tvorbě představení a snaze zavděčit se režisérovi a autorovi. Ačkoliv se zde událo několik hezkých nápadů, které osloví diváka, obě dvě představení jako by postrádala dramaturgii a režii, pasáže se mnohdy ne zcela propojily a nepřinesly celkový očekávaný dojem. Oproti dětským představením, které představili např. Bratři v tricku, byly tyto inscenace pouze průměrné.

Kolaps (Teatr Novogo Fronta). Foto: Adéla Vosičková.

Další povedenou komedií je Johny a Jenny, příběh o mobilních kadibudkách dua studentů katedry pantomimy HAMU Jonatána Vnoučka a Michaely Staré. Závozník přiváží zelenou WC budku prý pro nějaký festival. Předvádí se před diváky jako sebevědomý mladík v povolání svých snů, jak se svým nákladem svede balancovat. Pak se vrátí do reality a uvědomí si, že potřebuje odvézt druhou růžovou budku pryč. Poté, co ji nakloní, se ozve výkřik. V růžové budce bydlí žena. Mezi oběma aktéry začíná vtipná honička. Žena se své růžové nechce vzdát, závozník však musí plnit plán a budku odvézt jinam. Honí se okolo jak kočka s myší, přesněji jako Tom a Jerry, líčí na sebe pasti a každý se o svůj prostor bije jako lev. Jedná se o vtipnou podívanou, která končí jako každá břitká lovestory happyendem: muž a žena se do sebe zamilují a odjíždějí na rudlu vstříc svému společnému životu. Před odjezdem však stihli své publikum napojit kupodivu chutnou modrou tekutinou (položená kadibudka se rázem stane barovým okénkem), které bývá na těchto záchodech dostatek. Od červnové premiéry, která proběhla ve Vnitrobloku Mečislavova v Nuslích, byl znát posun v preciznosti provedení i hereckých výkonech. Rozpačitost ustoupila před jistotou a uvolněností. A diváci si oba hrdiny zamilovali.

Večerní zážitky

Několik festivalových dnů završila působivá noční představení. Nedělní večer patřil Návštěvníkům od V.O.S.A. Theatre. Připravili divadelní instalaci, která propojuje svět divadelního a výtvarného umění s moderními technologiemi. Zde se jednalo o průvod obrovských loutek na tyči, všechny ušité z bílého plátna a na nich byla nainstalovaná LED světýlka, která průvodu vdechla působivou atmosféru. Dvě velké ryby, mnoho medúz a jedna mořská víla se přibližovaly a oddalovaly od účastníků průvodu, navazovaly kontakt a snažily se všechny pozvat do svého snového světa. Podmořský příběh dokreslovala relativně tichá, ale podmanivá hudba z hlubin moří a oceánů. Průvod začal na Mariánském náměstí a vydal se na Staroměstské náměstí, které bylo krásně prázdné a nezaplněné křiklavými turistickými atrakcemi. Proto nic nenarušovalo atmosféru hlubin. Přes úzké uličky, jako např. Karlova, se průvod vrátil opět na Mariánské náměstí. Tato hodinová instalace přinesla opravdu jeden ze silných zážitků. Působivé bylo zakomponování do ulic staré Prahy i výtvarně snový koncept.

Návštěvníci. Foto: Adéla Vosičková.

O pár dní později nabídlo V.O.S.A. Theatre ještě jednu divadelní inscenaci se speciálními divnostroji – Exp(o)edice. Divadelní expedice za cestami souboru do všech koutů světa, jako je Šanghaj, Miláno, Dubaj, a vzpomínka na světové výstavy Expo. Instalace se odehrála na nově upraveném prostoru Stromovky, na místě, které dříve vyplňovalo obří kolo a horská dráha. Exp(o)edice tvoří několik zastavení. Aktéry spojují „cirkusové“ kostýmy, kterým vévodí modré, bílé, černé a červené pruhy, kšandy, hučky a podkolenky. Celý průvod vede šlapací čtyřkolka se zpěvačkou/uvaděčkou a harmonikářem. Cirkusová hudba je součástí celé inscenace. První zastavení bylo žonglérské. Dále byla k vidění instalace těžké, kovové kladinové houpačky, zakončené rámem, v němž cvičili akrobati. Poutavý byl i muž v cyrově kole, který se dokázal točit i v téměř ležaté poloze, a přesto udržel obruč nad zemí v osmičkovém pohybu. Za chvíli se přitočilo obrovské železné kolo, které jezdilo tam a zpět, řízené pohybem muže a ženy, kteří během jízdy zvládli i několik artistických prvků od přeskakování a věšení až po různé výmyky a točení hlavou vzhůru. Na závěr tohoto zastavení přiskočilo ještě několik mužů, včetně principála souboru, a vždy se každý otočil o jeden celý obrat a vyčkal ve skrčené poloze, než na něj opět vyšla prázdná tyč, aby opět naskočil, jako perpetuum mobile. Tím expedice zdaleka nekončila. Ještě přišlo balancování na stavbě z nezajištěných dřevěných kůlů, akrobacie ne na šálách, ale svěšených LED světlech poté, co ze tmy vystoupila bílá osvětlená víla a uvítala další artisty. Závěr patřil obrovskému kovovému lvu, řízenému skrze vysokozdvižný vozík, který zvedal tlapy, otevíral tlamu a řval a řítil se v blízkosti přihlížejících diváků tak rychle, že polovina diváků leknutím vykřikla. Oba večery připravené V.O.S.A. Theatre byly jistým highlightem celého festivalu.

Exp(o)edice. Foto: Adéla Vosičková.

To ale ještě diváci netušili, co přijde další den. Diváky překvapilo představení Stoppers v podání Studia Underground – klaunů, kteří boří jakékoliv hranice a konvence, užívají vlastní jazyk a nezaleknou se opravdu ničeho. Na svoji show přijeli Mini Cooperem namačkaní v jeho útrobách, rozdováděně troubili na lesy. Oblečení a styl napovídá, že mají co do činění s mafií. V prvních minutách vypouštějí ohňostroj a všude létají konfety. Člověk by řekl, že toto se přece děje na závěr, ale ne u Stoppers. Mafiáni se pohybují mezi barevnými konfetami, navazují kontakt s diváky, vymýšlejí, čím překvapit. Neustále něco komentují v řeči, které není zcela rozumět, ale pomocí gest a jejich činů divák přečte velmi snadno, co chtějí sdělit. Jejich představení je založeno především na tom, že neustále něco vytahují ze svého auta, v jeden moment pak také z pytlů, které lemují hranu jeviště a hlediště a je v nich několik desítek, možná i stovka balónků. Tento barevný chaos budí bujaré a nadšené ovace, děti sbírají vše, co je k mání, všichni se vesele baví. Na jevišti se objeví i dětský bazének, kýbl s vodou, srdíčka a jiné. Klauni se baví a chtějí, aby se bavili i ostatní. Nabízejí odreagování, humor a velkolepý zážitek. Velké drama však nadejde ve chvíli, kdy jejich miláček – černé mini auto – nemůže nastartovat. Rázem se z nich stávají lítostiví opatrovníci a pro záchranu své lásky jsou schopni udělat maximum. Naštěstí všechno dobře dopadne a každý odchází s úsměvem na rtech a radostí v srdci domů.

Letošní ročník dokázal, že i v Čechách jsou k mání skvělí umělci či uskupení světové úrovně a není třeba se bát, že by divák strádal. Jistě, že konfrontace se zahraničím je vždy zajímavá, ale není nezbytně nutná. Za dveřmi v českém podání působilo stejně dobře, jako kdyby bylo světové. Teď už se žádných krizí nemusíme bát. České současné pouliční umění to zvládne.


Fotogalerie

Prasečí cirkus (Bratři v tricku). Foto: Adéla Vosičková.

Prasečí cirkus (Bratři v tricku). Foto: Adéla Vosičková.

Exp(o)edice (V.O.S.A.). Foto: Adéla Vosičková

Exp(o)edice (V.O.S.A.). Foto: Adéla Vosičková

Exp(o)edice (V.O.S.A.).  Foto: Adéla Vosičková

Exp(o)edice (V.O.S.A.). Foto: Adéla Vosičková

Exp(o)edice (V.O.S.A.).  Foto: Adéla Vosičková

Exp(o)edice (V.O.S.A.). Foto: Adéla Vosičková

Johnny and Jenny. Foto: Adéla Vosičková.

Johnny and Jenny. Foto: Adéla Vosičková.

Stoppers. Foto: Adéla Vosičková.

Stoppers. Foto: Adéla Vosičková.

Témata článku

Bratři v trickuExp(o)ediceHolektivHra o trůnJohny a JennyKolapsNávštěvníciStoppersStudio UndergroundTeatr Novogo FrontaV.O.S.A. Theatre

Za Dveřmi

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

září 2020

Po Út St Čt So Ne
31
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
1
2
3
4
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: