Za dveřmi je Nultý bod

Za dveřmi je Nultý bod

Za dveřmi je Nultý bod

Autor: Redakce TA
Klidnou, lehce nudnou atmosféru letních dní, i když letos popravdě dosti deštivých, rozvířil mezinárodní festival Za dveřmi je Nultý bod, který vtrhl do pražských ulic a Divadla v Celetné třetí týden v červenci. Aby byl atak na diváky o to mohutnější, spojily své síly původně dva oddělené festivaly, Za Dveřmi a Nultý bod, a jejich „sňatek“, ať už z lásky nebo z rozumu, se ukázal jako dobrá investice.
Festival nabídl na 25 představení, ve kterých se uvedli umělci nejen z České republiky, ale i z Polska, Ruska, Velké Británie, Německa a dokonce i Japonska. Taneční aktuality.cz byly u toho a přináší vám svůj pohled na vybraná představení.
Jako tenká nit se táhla festivalem tématika klauna a jeho všech možných podob. V představení Dias de Las Noches česko-ruského uskupení Teatr Novogo Fronta se hrálo na pantomimickou poetiku 70tých let. Atmosféra zábavního podniku pochybné pověsti byla prodchnuta záměrně lacinými gagy, které svou účinností uváděly diváky ve smích. Místy však až příliš evokovaly pofidérní komiku ve stylu Žilková-Genzer-Suchánek. Taneční slovník působil ještě více zastarale, naštěstí však nebyl hlavním prvkem děje. Pokud toto byl opravdu záměr tvůrců, pak je vše v pořádku. Zůstává však otázkou, zda se na takovou produkci nebude divák v dnešní době dívat jako na přežitek. Pokud se v pondělí publikum svíjelo smíchy, v úterý naopak sedělo v Divadle v Celetné doslova přibito k sedačkám strachy. Ruští BlackSKYWhite přivezli temné USSR Was Here založené na manipulaci, útlaku, strachu a podmanivé zvrácenosti. Performeři ovládali svá těla tak dokonale, že bylo až k neuvěření, že se jedná o lidské bytosti z masa a kostí a ne o umělé stroje. Nezapomenutelný je moment, kdy se na scéně objeví tělo se dvěma hlavami. Marcella Soltin tuto scénu sehraje tak nepředstavitelně, že není pomalu možné rozlišit, která hlava skutečně patří k jejímu tělu. Z dramaturgického hlediska by ale bylo záhodno některé scény trochu zkrátit či úplně vypustit, z hygienického zase ubrat na decibelech v zájmu zachování zdraví diváků. Komiků s nabílenou tváří jsme se dočkali ve středu, kdy v Celetné sehrál maďarský tandem Bladder Circus Company svou Musical Catastrophe. Převažujícím vyjadřovacím prostředkem v této absurdní komedii bylo slovo, divák tedy musel odvracet hlavu od umělců směrem vzhůru k anglickému překladu, což trochu rozptylovalo pozornost a neumožňovalo sledovat plně výrazy obou herců, kteří geniálně zápasili s hrou na vlastnoručně vyrobené nástroje. Vskutku originální a neotřele vtipné představení. Na stejný den byla naplánována premiéra site specific projektu DOTEX.věnováno, kterou do prostoru v Bubenské „umístil“ Teatr Novogo Fronta. Představení o běsech, které mají lidé v sobě, o nevysvětlitelných pohnutkách mysli, které nutí člověka ubližovat si a ničit se. Jednotlivé obrazy, zdánlivě spolu nesouvisející, znázorňují tyto nešťastníky. Lidé, kteří byli vypuzeni ze svého domova, s kufrem v ruce a plni strachu bloudí neznámým místem. Lidé, kteří se snaží najít místo na výsluní a dojít spásy, se o něj perou a ničí navzájem. Velmi působivý je obraz, kdy Irina Andreeva v bílé košili představuje člověka ubližujícího si do té míry, až se sám zabije. Tato velice násilná scéna, během níž vycházejí na povrch ty nejhorší vnitřní běsy, je podtržena hlasitou metalovou hudbou a vrcholí efektním proudem červené tekutiny tekoucí seshora na vysílenou Irinu... Tragikomická je scéna dvou sněhuláků, jejichž romantická láska se postupem času změní v malé osobní peklo a končí smrtí obou. I tato poněkud přehnaná metafora může být realitě blíž, než si myslíme. Dotex je krutou, ale působivou podívanou, která se divákovi rozhodně vryje do paměti a některé obrazy z ní jen tak nedostane. Ve čtvrtek večer obsadili Divadlo v Celetné blázniví klauni. Jednalo se o přehlídku několika souborů, které měly v rámci festivalu samostatné představení, ale souhlasily i s vystoupením na tomto komponovaném večeru. Tak se naskytla divákům ojedinělá možnost vidět během jednoho večera průřez tím nejlepším z festivalového dění. Po česko-ruské formaci Teatr Novogo Fronta s ukázkou z představení Dias de las Noches následoval Yuri Gertsman s úryvkem z vystoupení Hamlet or Not to Be, ruská skupina fyzického a vizuálního divadla BlackSKYWhite, britská komička Nola Rea, maďarská formace Bladder Circus Company se svým pojetím hudby a bizardními nástroji (část představení Musical Catastrophe). Na závěr vystoupili na jeviště členové Spitfire Company včetně režiséra Petra Boháče, který se snažil naživo režírovat své herce. Noc bláznivých klaunů byla chvílemi komická, chvílemi ironická, krutá i krásná a ukázala, že klauniáda a pantomima není jen duchaprázdná zábava, ale skrývá v sobě mnoho dalších vrstev, které stojí za to objevovat. Kdo zavítal do Divadla v Celetné v pátek o půl osmé večer, měl možnost zhlédnout pantomimu britské autorky a režisérky Noly Rae, komediální drama s názvem Exit Napoleon / Pursued by Rabbits. Jedna z nejvýraznějších postav současné klaunérie a pantomimy zde v časovém rozpětí bezmála 90 minut provází diváka světem nezměrné imaginace a nápadů. Světem neustálé recyklace nejrůznějších rekvizit k jejich dalšímu využití a především světem inteligentního humoru, s nímž vypráví příběh bezejmenného kuchtíka Napoleonovy armády, jemuž zachutná náhodně získaná moc a sláva, což v autorčině pojetí vede k nevyhnutelné tragédii, gradující v kulisách nacistického Německa. Celek byl umocněn prvky improvizace a nenásilným zapojením publika do děje, což se setkalo s nemalým ohlasem ze strany diváků, jedinou kaňkou na celém představení tak zůstává právě jeho vyústění, v němž vidíme až příliš mnoho z Chaplinova Diktátora. Sobotní Bad Clowns Spitfire Company si vzali na mušku právě klauniádu samotnou, zobrazení a zesměšnění sama sebe, světa mnoha nápadů, levných gagů, citlivých duší, křečovité touhy po divákově úsměvu – světa přerostlých hravých dětí, jejichž hra je pro ně posvátná, nechtějí z ní vyrůst a smířit se s realitou tam venku, za zkušebním sálem, mimo své kolegy herce. Neustálá pochybnost diváka, zda to, co se děje na jevišti, je myšleno „vážně“ jako čistá klauniáda, nebo zda se jedná o určitou formu parodie a nadhledu, byla pastvou pro oči pro zasvěcené, špatnou klauniádou pro ty druhé. Katarzi chyběl hlubší rozměr, zůstalo jen u zobrazení špatných klaunů. Závěrečný večer festivalu patřil italskému komikovi Paolovi Nanimu a jeho one man show The Letter uvedené slovy „Toto představení je o ničem“. A v podstatě tomu tak bylo doopravdy. Scéna zobrazující chlápka, který sice napíše dopis, ale perem, ve kterém nebyl inkoust, byla sehrána desetkrát, ale pokaždé jinak. Normálně, pozpátku, vulgárně, jako bezruký, překvapeně, hororově, líně, westernově, jako v němém filmu, snově, cirkusově... Z obyčejného tématu vznikaly díky komikově vynalézavosti překvapivé a velmi vtipné situace, takže se diváci téměř po celou dobu představení smáli, až se za břicho popadali. Ve světě komiky se zřejmě nejedná o žádný převratně nový způsob zábavy, je to ovšem způsob ověřený a stále skvěle fungující. Na fotografiích:
BlackSKYWhite, foto Pavel Matoušek
Bladder Circus Company, foto Michal Hancovský
Nola Rae: Exit Napoleon, foto Jan faukner
Paolo Nani, foto Pavel Matoušek

Témata článku

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

srpen 2019

Po Út St Čt So Ne
29
30
31
1 2 3 4
5 6 7 8
9
10 11
12 13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
1
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: