Andreo, veliká gratulace k nominaci na Cenu Thálie! Jaké byly první dojmy?
Pro mě to bylo velké překvapení. Nesmírně si té nominace vážím a cítím to bez jakékoli skromnosti jako ocenění celého inscenačního týmu v čele s Lenkou Vagnerovou a samozřejmě ostatních interpretů Gossipu. Gossip je kolektivní záležitost a myslím si, že výkony nás všech jsou tam velmi vyrovnané.
To sice ano, ale něco za tím musí být, proč vybrali právě tebe. To nebude jenom o ocenění celé inscenace. Jak vůbec nominaci na Thálii vnímáš?
Svou nominaci vnímám i na jiné úrovni, a to jako ocenění českého současného tance, který se rozvíjí mimo soubory kamenných divadel. V třiadvacetileté historii Thálie se to událo jen v několika málo případech a kromě Nataši Novotné tuto cenu nikdo z „alternativního“ prostředí současného tance nezískal. Přitom v zahraničí jsou kvalita mnohých českých inscenací a profesionální úroveň interpretů souborů, např. LV&C, VerTeDance, ME-SA, Farma v jeskyni, Nanohach či Spitfire Company, paradoxně vysoce hodnoceny už dávno. U nás stále ještě bojujeme s tím, za jakých podmínek musí probíhat tvorba. Nemáme možnost kontinuálně pracovat.
Jaké si dáváš šance na získání ceny?
Já o tom vůbec takto neuvažuju. Když se točil medailonek k Thálii, tak se mě ptali, jestli je pro mě Thálie ta „meta“. Není. Pro mě je v životě metou vychovat z dcery dobrého člověka a metou v práci mít ještě příležitosti k setkání se zajímavými a inspirativními lidmi, být součástí tvůrčího procesu, který probíhá v příjemné atmosféře, zanechat alespoň nepatrnou pedagogickou stopu ve svých studentech, ale ne primárně shromažďovat ceny.