Za roli Blanche DuBois ve zmíněné inscenaci dokonce obdržela i cenu Thálie 2024 v oboru Balet, tanec a pohybové divadlo. Odborná komise ocenila její bohaté interpretační zkušenosti, které vtělila „do sugestivního pojetí psychicky labilní Blanche. Je to výkon s obrovskou škálou odstínů. Tušíme nesourodou změť, která se odehrává v její hlavě a nahlodává zbytky psychického zdraví. V závěru jako by se snažila vytřást z hlavy všechen ten ubíjející zmatek. Všudypřítomná technická jistota se v jejím hereckém pojetí prolíná se značnou dávkou niternosti.“ Kláru jsem proto oslovil, aby poodhalila proces tvorby této náročné postavy. Dotkli jsme se ale i jejího životního příběhu, ve kterém dobrovolně odešla z jistého angažmá v Baletu Národního divadla a vydala se do nejistých vod nezávislé scény.
Brečela jsem, ale stálo to za to. Arthur Pita ve mně objevil nový odstín ženskosti, který jsem do té doby nepoznala, říká Klára Jelínková, laureátka Thálie 2024
Laureátku Thálie 2024 Kláru Jelínkovou nepřehlédnete. Výrazné oči a upřený pohled vás zaujmou již z dálky. Když přicházím do kavárny Nona na Nové scéně, přivítá mě zastřeným, vykřičeným hlasem, jelikož právě odehrála několik večerů Tramvaje do stanice Touha portugalského choreografa Arthura Pity podle předlohy Tennessee Williamse.
Klára Jelínková. Tramvaj do stanice touha. Foto: Serghei Gherciu.