Mladá tanečnice, performerka, pedagožka a choreografka Jana Vrána je autorkou originálního sólového projektu Sfinga, který bude 15. dubna uveden v divadle NoD v rámci festivalu Česká taneční platforma. Na okolnosti vzniku tohoto „tance časoběhu“, jak zní podtitul díla, ale i na její další tvorbu a životní zážitky se Jany Vrány zeptaly Taneční aktuality.cz Choreografie Sfinga není vaším prvním dílem. V čem navazuje na vaši předchozí tvorbu a čím je nová?
Nenavazuje na nic záměrně, ale samozřejmě že se tam odráží mé zkušenosti z předchozí práce i spolupráce. Navazuje na sóla, kterým jsme se věnovala v minulosti a nová je v tom, že je to první autorský celovečerní pokus. Sfinga vychází ze zkušenosti 12ti hodinového tanečního „maratonu“, experimentu pořádaného skupinou Kyklos Galaktikos. Jak tato zkušenost ovlivnila vaše vnímání pohybu, těla a prostoru? Zkuste popsat tento zážitek.
K Sfinze mě 12ti hodinový tanec inspiroval stejně jako mnoho jiných zážitků z mého života, ale ovlivnění určitě proběhlo a to na všech rovinách mé existence. Nejkrásnější zážitek bylo zjištění, že v určitém bodě vyčerpanosti mentální i tělesné se člověk dostane do světa, kde neexistují hranice, kde vládne tzv. podzemní proud, který člověka táhne bez zřetelných výkyvů po spirále směrem vzhůru. Po osmé hodině se otevřely obzory, které jsem neznala. Nepatřila tam únava, strach, obava, myšlenka…Byla tam pouze přítomnost. Jak byste charakterizovala vlastní taneční a choreografickou práci? Co vás inspiruje?
Inspiruje mě absolutně všechno, tanec je všude. Je pro vás důležitá při tanci/v choreografii hudební složka?
Ano je, ale za hudbu považuji i ticho. Kromě studia Duncan Centra jste absolvovala také roční stáž v Barceloně. Jaký byl umělecký přinos této stáže? Aplikovala jste jej ve své tvorbě?
Přínos Barcelony byl, že jsem tam potkala důležité lidi, viděla krásná místa a zažila neuvěřitelné zážitky. Určitě jsem to všechno, at´ už vědomě nebo nevědomě zpracovala a zatančila. Proč jste se rozhodla ke studiu na ETF UK a čím vás obohatilo toto studium?
V té době jsme měla období, kdy jsem potřebovala vstřebávat informace, proto jsem se rozhodla studovat. Teologie mě začala hodně zajímat, ale přestal mi vyhovovat způsob výkladu. Proto jsem nakonec se studiem skončila, ale přínosné to bylo hodně. Nejvíce mě bavily staré jazyky, které mi dávaly možnost překládat texty v originále. Jana Vrána Absolvovala v roce 2008 tanečně - divadelní tvorbu na konzervatoři Duncan Centre v Praze. V rámci studia byla oceněna na mezinárodní choreografické soutěži „Cena Jarmily Jeřábkové“ a absolvovala stáž na Institut del Theatre v Barceloně. Důraz klade na vlastní tvorbu (Katharze 2004, Včely 2006, Magnet 2009, Sfinga 2011), kde zkoumá rozmanité podoby tanečně - divadelního projevu a zážitky každodenní tělesnosti. Dále pracuje jako taneční interpret a pohybový model pro další média, jako je fotografie, film, fashion show nebo instalace různého druhu. Spolupracuje jako spolutvůrce např. s choreografkou Angelou Lamprianidou, se světelným scénografem Richardem Loskotem, s umělcem Janem C. Löblem, s choreografem Palem Kršiakem, se šperkařkou Danou Bezděkovou, s módní návrhářkou Petrou Ptáčkovou, s improvizátorem Martinem Zbrožkem. Interpretačně se podílela na desítkách inscenacích např. u Kateřiny Stupecké (Sunyata – Cena Sazky 2010), u bratrů Formanů (Kráska a  zvíře, Rusalka) a Roberta Wilsona (Káťa Kabanová) v Národním divadle. V současné době se věnuje taneční výchově malých dětí. Foto: Richard Loskot