Petr Boháč je dobře známou osobností české scény současného fyzického a experimentálního divadla. Jeho jméno je spojeno především se Spitfire Company, kde působí jako umělecký šéf a režisér. S touto skupinou byl několikrát oceněn doma i v zahraničí, například skotskou The Herald Angel Award na festivalu Fringe Edinburgh. Na České taneční platformě 2015 bude uvedeno představení Animal Exitus, které vzniklo minulý rok v koprodukci Tance Praha, drážďanského divadla Hellerau a bruselského prostoru Les Brigittines. Zeptala jsem se Petra Boháče na tři otázky o vzniku a tématu tohoto představení.
Co vás vedlo k obsazení představení – vedle stálé členky Spitfire Company Miřenky Čechové byla k projektu přizvána Bára Látalová?
Skupina nemůže být uzavřená. Jde o normální vývoj. A jsem za to nesmírně rád. S Bárou jsme se naučili nový komunikační kód, o kterém jsem neměl tušení, že existuje. Byl jsem přinucen se jej naučit, neboť pracovat s Bárou je cítit se jako Fin, na kterého se mluví španělsky. Představení nabízí divákům možnost zvolit si, díky sluchátkům, různé zvukové doprovody. Když jste představení připravovali, pracovali jste zároveň s rozličnými verzemi nahraného zvuku a brali ho v úvahu pro pohyb, anebo jste pracovali na ticho?
To není tak úplně přesné. Divák, posluchač má možnost sluchátka použít, nebo nikoliv. Jeho rozhodnutí ovlivní zcela zásadně jeho vnímání. Tento nápad přišel až na samotném konci procesu zkoušení, takže nijak cíleně jsme s tím během zkoušek nepracovali. Mně jde o nezáměrnost, možná o juxtapozici, o to, že v každém okamžiku můžeme představení vidět nově a jinak. A tomu jsem šel na konci vstříc. Umocnili jsme to tím, že diváci nesedí v hledišti, ale jsou na začátku vyzváni, aby si našli své místo, aby korzovali během představení a aby si našli svůj úhel pohledu. Je to na nich. Je to o svobodě, o odvaze přijít na dotek performerům a dívat se na ně z bezprostřední blízkosti. Poslední dobou mě zajímá téma intimity, studu, být pozorován a být aktivním pozorovatelem. A v Animalu Exitus jsem zatím došel v tomto tématu nejdále – nebo mám říci nejblíže?
V představení se zabýváte závažnými tématy, jako jsou trauma a smrt. Přinesla vám osobně tvorba tohoto díla nový pohled, popřípadě nové otázky ohledně těchto témat?To jsou jen slova. Cosi, co je napsáno v anotacích. Nejraději bych žádné anotace nepsal. Jak byste četla toto dílo, kdybych do anotace napsal, že se jedná o téma porodu a zrození? Nebo ovlivnilo by vaše vnímání tohoto představení, kdybyste věděla, že toto dílo vzniklo v bezprostředním kontaktu se smrtí? A co kdyby se tato informace nezakládala na pravdě? Vaši těžkou otázku bych rád otočil směrem, odkud zazněla. Přinesl vám prožitek představení Animal Exitus nový pohled na téma jako trauma a smrt, když jste toto téma bezpečně v představení zahlédla? Nebo jste představení neviděla a pokládáte s lehkostí otázku, na kterou je velmi těžké odpovědět? Mě osobně zajímá prožitek. Všechno ostatní je spekulace.
josefina
Vážená pani Šturová,dodatečne blahopřeji k významnemu jubileu.Vždy jsem se svojí rodinou obdivovala umeni jak Vaše,tak…Rozhovor s Astrid Štúrovou: „V divadle to byla krásná léta, bylo to naplnění mého dětského snu…“