Vaše kariéra je neodmyslitelně spjata s baletem Jihočeského divadla, kde se v příští sezoně stanete uměleckým šéfem. Vaše kariéra ale začala v Hudebním divadle Karlín.
V HDK jsem vystupoval ještě při škole. Chyběli jim v souboru kluci a vedení konzervatoře nám umožnilo zde účinkovat, což pro nás bylo skvělé. Ještě před angažmá jsme si mohli přičichnout k divadelnímu provozu a harmonogramu – ranním zkouškám a večerním představením.
Poté jste nastoupil do Národního divadla v Praze, kde jste působil tři sezony. Proč jste se poté rozhodl odejít do Budějovic? Lákal vás rychlejší kariérní postup?
V Národním jsem dostával od začátku hezké příležitosti. Často záleží, jaký jste typ. Já jsem tak od začátku začal přebírat role od vysokých tanečníků, kteří končili kariéru a začínali působit jako baletní mistři. Když jsem přišel za Vlastimilem Harapesem s tím, že chci odejít, ptal se, jestli mám v souboru nějaký problém. Z Národního se prý dobrovolně neodchází. Ale když jsem mu své důvody vysvětlil, pochopil. Šel jsem za láskou, za svou tehdejší přítelkyní. Ta je nyní mou manželkou a máme spolu osmiletou dceru.