Jo Strømgren o baletu Mahlerovy vzpomínky: „Slavní skladatelé byli lidé jako my.“

Jo Strømgren. Foto: Jakub Sobotka.

V jednom z vašich dávnějších rozhovorů jste řekl, že rád dáváte věci do nových souvislostí a hledáte pro ně neobvyklý rámec či úhel pohledu. Našel jste nový kontext také pro osobnost Mahlera, velikána klasické hudby?
Ano. Ale předně, když začínáte spolupracovat se soubory a institucemi, a zvláště těmi, které mají v názvu slovo „národní“ nebo „opera“, je to provázeno určitými konvencemi, očekávají se od vás určité formy a styly. Ze začátku své kariéry jsem se snažil tyto formy studovat, ale postupem času jsem zjistil, že není mým cílem naplnit něčí očekávání. Chci najít nový přístup, styl a koncept. Každé představení zároveň nastolí nový úkol a problém. A často je těžké tento úkol definovat ještě před začátkem projektu, protože postupně poznáváte nové lidi a soubory s jejich vlastními pravidly.

Takže se můj přístup vyvíjí. Někdo si možná myslí, že přicházím nepřipravený. Ale když jsem začínal, byl jsem vždycky perfektně připravený a byla to nuda (smích). Proto se teď snažím pracovat spíše intuitivně. Je to o hledání výzev a posouvání sebe sama pokaždé novým směrem. Což může být samozřejmě riskantní, protože si nikdy nemůžu být jistý výsledkem, ale už jsem se naučil to přijmout. A po čase opět zjišťuji, že je to nejlepší způsob, jak vytvořit něco originálního a nového.

Mým důležitým úkolem tady v Ostravě je najít určitý jevištní koncept. Mahlerova hudba se zase tak často pro tanec nepoužívá, nemá tak výrazný rytmus a je pomalejší, na rozdíl třeba od hudby Čajkovského. Mahler je ale velmi současný, má romantickou rovinu a jeho hudbu můžeme popsat téměř jako ambientní. Chtěl bych tedy vytvořit ambientní taneční představení na Mahlerovu hudbu a zachytit, jak jsou jeho díla jakoby zasněná a také intuitivní. Zajímá mne, jak to ztvárnit ve vizuální rovině, a s tím pro mne přicházejí mnohé výzvy.

Zároveň cítím, že co se týče reflexe děl jiných umělců, panuje obecně velký respekt. Já se ale nesnažím vytvořit dokument ani analyzovat Mahlerovu hudbu, spoléhám se na to, jak o tom přemýšlím, co cítím a co znám. Nemusím chodit do knihovny a dělat hloubkový výzkum.

Chcete ve svém představení ukázat Mahlera spíš jako člověka nebo jako umělce? Jakkoli je těžké, dokonce nemožné, tyto dvě roviny oddělit.
Určitě jako člověka. Zajímá mne, odkud se jeho hudba vzala – když ji psal kdesi v Jihlavě, kde vyrůstal, slyšel švitořit svoji tetu, slyšel cikánské písně… Chci se dotknout těchto inspirací, jeho dětství, otázek, které si pokládal, toho, s čím se musel vypořádat. Ano, mé představení je o lidech a obrazech ze života, ne o kompozici nebo struktuře Mahlerovy hudby. O životě slavných osobností toho často víme velmi málo a tím spíše o skladatelích, jejichž dílo je abstraktnější. Ale byli to lidé jako my.

V anotaci zmiňujete také diverzitu a různorodé kultury a vlivy, se kterými se Mahler setkal v rámci Rakousko-Uherska. Vy sám jste velmi všestranný umělec, věnujete se divadlu, choreografii, filmu, literatuře. Je tedy diverzita něco, co vás zajímá, co ve vás rezonuje?
Ano, ale není to diverzita sama o sobě. Diverzita v Londýně znamená něco jiného než diverzita v Americe, stejně jako je diverzita jiná ve Skandinávii než tady v Ostravě. I v rámci divadla potkáváte různé osobnosti, zažijete rozdílnost názorů a hlavně zkušeností. Možná jsou to detaily, ale objevují se, takže vlastně pořád dáváte dohromady spoustu různých malých dílků.

Když se vrátím k Mahlerovi a k diverzitě, kterou zažil on, tak mohu prozradit, že v první části představení zazní úryvek ze starého rozhlasového vysílání. Rád sbírám zajímavou hudbu a hudební úryvky a pokaždé v nich něco najdu, takže mám i židovskou hudbu v jidiš z období let 1910–1930. A v Mahlerových vzpomínkách jsme použili krátkou melodii, která pochází z Krakova z roku 1920. Je to takový náznak jeho doby a skutečnosti, že byl žid. Chtěl jsem raději použít asociace místo polopatických sdělení.

Bylo něco, co jste v Mahlerových vzpomínkách chtěl mít a věděl jste to už před začátkem zkoušení?
Upřímně, nebylo (smích). Ale mívám pro sebe taková klíčová slova, která se vážou k jednotlivým inscenacím. V případě Mahlerových vzpomínek jsou to slova „překvapivá poezie“. Jako choreograf mám totiž za normálních okolností nabitý program a představení se plánují dlouho dopředu. A všichni chtějí vědět, o čem budou, takže mi pomáhá nějak si je pro sebe označit.

Hudební libreto k představení se skládá z Mahlerových kompozic, ale spolupracoval jste na něm i s hráčem na violu, virtuosem Bergmundem Waal Skaslienem. Přispěl tento umělec vlastním hudebním materiálem? Pokud ano, jak jste jej zkombinoval s Mahlerovou hudbou?
Hodně jsme mluvili o tom, jak by to mělo vypadat. Mahler je úplně jiná generace než Skaslien, přesto je jejich hudba v něčem podobná. Takže některé části, zejména první jednání, jsou na hudbu Mahlera. Ve druhém jednání se více objevuje ona současná hudba, která je ovšem také orchestrální. Skaslienovu hudbu nahrál orchestr NDM, použili jsme také jeho vlastní nahrávky, ve kterých on sám hraje. Nicméně se záznamem hudby jsme počítali, neměl to být živý orchestr, což nám umožnilo přidat různé další zvuky a vytvořit tak onu ambientní náladu.

Myslíte si, že je Mahlerova hudba pro současné posluchače stále zajímavá a lákavá?
Upřímně, to je těžké říct. Známe především Mahlerovy symfonie, které jsou velmi dlouhé a mají poměrně náročný formát, méně už známe jeho kratší skladby a písně. Poslouchat Mahlerovu hudbu je velmi příjemný a hřejivý pocit, ale je na to potřeba čas. Navíc je těžko zařaditelná, Mahler měl svůj vlastní osobitý styl.

Prý jste plánoval navštívit Jihlavu, město, které je s Mahlerem neodmyslitelně spjaté?
Ano, ale zkomplikovala to situace s covidem-19. Zamýšlel jsem to spíše jako poznávací návštěvu, bydlet v levném hotýlku, procházet se po ulicích, udělat pár fotek. Nechtěl jsem jít do knihovny ani do muzea, abych dohledal informace o Mahlerovi. Šlo mi o to nasát atmosféru toho místa. Ale rád bych se podíval kdekoli jinde, Česká republika dává světu tolik zajímavých věcí a je tu toho hodně k vidění.

A poslední otázka, která je v současné situaci nasnadě. Jak se vypořádáváte s obdobím bez živých představení, ale zato s mnoha omezeními? Je pro vás například těžké navázat spojení s tanečníky, když roušky nevyhnutelně vytvářejí komunikační bariéru?
Je to hodně těžké a pro mne opravdu frustrující. Co se roušek a respirátorů týče, není moc způsobů, jak to obejít nebo si ulehčit, musím se při komunikaci s tanečníky vyjadřovat velmi jasně.

Ale abych byl upřímný, čekal jsem, že taková krize, jakou teď prožíváme, jednou přijde. A svým způsobem jsem za ni i rád. Díky pandemii jsme totiž všichni na jedné lodi. Samozřejmě je to hrozná situace, dokud trvá, musíme se s ní vyrovnávat. Ale vynutí to změnu! Takže jsem opravdu zvědavý, co z toho vlastně vzejde. Jak se změní struktura v rámci umění a uměleckého světa, pohled na konzumaci a produkci umění, jaká nová témata to přinese.

I když je náročné během této krize pracovat, vidím ji jako příležitost. Během uplynulého roku jsem hodně pracoval s filmem a jeho různými formáty. Můj soubor natočil přes třicet krátkých uměleckých filmů, které jsme zveřejnili online, a které měly spoustu zhlédnutí. To mě překvapilo, netušil jsem, že naším projektem můžeme oslovit tolik diváků. Stejně tak další divadla pracovala s různými digitálními žánry a zaujala mnohem širší publikum. Takže může dojít k tomu, že budou vznikat nové žánry. Stejně tak se ale musíme ptát, kdo bude digitální formáty produkovat a kdo k nim bude mít přístup...

Jo Strømgren

Choreograf, divadelní režisér a dramatik. Narodil se v roce 1970 v norském Trondheimu. Je autorem více než 30 celovečerních divadelních her, které jsou uváděny v divadlech v Norsku, Švédsku, Dánsku, na Islandu, v Německu, Rusku a USA. Jako divadelní režisér spolupracoval s mnoha divadelními scénami, např. Staatstheater Meinz, Puškinovo divadlo v Moskvě, Staatstheater am Gartnerplatz v Mnichově, Dánské královské divadlo, Norské národní divadlo, Litevské národní divadlo a mnoho dalších. Jako choreograf vytvořil taneční představení pro baletní soubory, např. Wiener Staatsoperballett, Ballet de l‘Opéra National du Rhin, dánský Den Kongelige Ballet, švédský Kungliga Ballettens, Staatsoper Nurnberg Ballett a další, ale také pro soubory moderního a současného tance, jako jsou Cedar Lake Contemporary Ballet v New Yorku, Cloud Gate v Tchaj-peji, GoteborgOperans Dance Company, Rambert Ballet, Scottish Dance Theatre, Helsinki Dance Company, Iceland Dance Company, Staatstheater Braunschweig atd. Je také stálým choreografem norského Nasjonalballetten. Pro soubor Jo Strømgren Kompani, jehož je uměleckým šéfem, vytvořil široký repertoár experimentálních inscenací, které kombinují tanec, divadlo, film, živou hudbu a loutkové divadlo. Představení Jo Strømgrena byla uvedena ve více než 60 zemích světa.