Johana Pocková, laureátka Divoké karty TA: „Životní potřeba tvořit mě neustále žene vpřed.“

Když se před pár lety zrodila myšlenka Divoké karty TA, nepodařilo se ji uvést v život hned napoprvé. Nechtěli jsme se ale vzdát, protože jsme vnímali palčivou potřebu mediální existence pomíjivého tanečního umění. Když umělec tančí jen pro pár vyvolených, kteří si všimli upoutávky na jeho novinku, považuji to za velkou škodu. Věřím, že tanec totiž dokáže kultivovaným způsobem oslovit každého. Proto jsme se v redakci „vzepřeli na zadních“ a rozhodli, že do tohoto projektu půjdeme naplno, a to bez jakýchkoliv externích zdrojů. Vznikla výzva k přihlašování do Divoké karty TA, v níž nás měli jednotlivci jednoduše zaujmout. Porota (Yvonna Kreuzmannová, Adriana Světlíková, Daniela Machová, Lucie Hayashi a já) nakonec ocenila hned tři přihlášené, hlavní cenu v hodnotě 50.000 Kč ale získala mladá a nadějná choreografka Johana Pocková. S ní jsem se sešel za parného letního dopoledne, aby nám prozradila něco málo o své aktuální situaci i budoucích plánech.