Hned po absolvování divadelní fakulty JAMU jste začala profesionálně spolupracovat s režisérem a choreografem Viliamem Dočolomanským v rámci tehdy ještě bezejmenného divadelního souboru. Zúčastnila jste se prvního divadelního výzkumu v Andalusii – projektu Andalusian Dog (2001), který nakonec vyústil v divadelní kompozici Dark Love Sonnets (2002). Členem Farmy v jeskyni jste dodnes. Čím je pro vás atraktivnější než klasické divadlo?
Když jsem začínala pracovat s Viliamem, neměla jsem tušení o tom, jak to celé bude ve finále vypadat. Čili na začátku nebyl žádný konkrétní koncept. Soubor Farma v jeskyni se vyvíjel v průběhu času velmi intuitivně a přirozeně. Práce s Viliamem byla specifická už od samých počátků. Věnoval se pohybu a práci s výrazem poněkud jinak než v klasické činohře, což mi vyhovovalo. A propojení s hudbou a zásadní role muzikality ve výrazu i celku inscenace byly a jsou pro mě něco, s čím souzním. Viliama jsem zároveň vnímala jako tvůrce s jasnou vizí, kterou jsem respektovala.
Jsem introvertní typ se slušně vyvinutým smyslem pro humor, s úsměvem konstatuje performerka Hana Varadzinová
S Hanou Varadzinovou jsem si povídala nejen o jejích minulých a současných zkušenostech ve Farmě v jeskyni, ale také o sebevědomí, limitech a soustředění. Chtěla jsem se o této nepřehlédnutelné a pro mě tajuplné umělkyni dozvědět více. Během rozhovoru na mě zapůsobila svou energickou povahou a racionalitou, a především svou skromností, vytrvalostí a oddaností jedinému souboru – Farmě v jeskyni.
Hana Varadzinová. All Is Good in Heaven. Foto: Michal Hančovský.