Po třech letech uměleckého vedení jste oznámil, že končíte. Všechny tedy zajímá jediné: Proč?
Odpověď je jednoduchá: Protože už nemůžu dál. Když jsem přišel do souboru, tak jsem měl jasnou vizi, kam bych chtěl taneční soubor dostat. Vnímal jsem jeho potenciál a chtěl jsem se soustředit především na pozdvihnutí úrovně tanečníků. Přišel jsem v polovině ledna 2019 do příprav premiéry Bajadéry, která byla naplánována minulým vedením.
Musel jsem se chopit tohoto úkolu, a jelikož to byla první taneční premiéra po mém nástupu, chtěl jsem, abych na ni mohl být hrdý. A tak jsem začal vše předělávat podle svých představ, čímž jsem si možná udělal hned zpočátku nějaké nepřátele. S překvapením jsem zjišťoval, co vše v divadle nefunguje tak, jak bych chtěl, a kromě svého souboru jsem musel denně konfrontovat i jiné složky, jako dílny, garderobu, techniku, což se jim samozřejmě nelíbilo.
Je jasné, že po opravdu dlouholetém šéfování Roberta Balogha byly změny, které jsem s entuziasmem prosazoval, asi velkým zásahem do fungování divadla. Někteří možná nevěřili, že změna není jen dočasná, neuměli si představit, že se tam už Robert nevrátí. Myslím, že teď už to konečně pochopili a že kdokoliv přijde po mně, bude mít situaci mnohem snazší.
Michal Štípa odchází z Olomouce: „Asi mi přebývala upřímnost a otevřenost.“
Po třech letech na pozici uměleckého šéfa v olomouckém baletu se bývalý první sólista Národního divadla rozhodl současnou funkci na konci sezóny 2021/2022 opustit. Napsal to na svůj facebookový profil bez dalšího komentáře… Hozenou rukavici redakce zvedla a kontaktovala uměleckého šéfa i ředitele divadla (jeho vyjádření v komentáři níže). S Michalem Štípou jsme se sešli před pražskou premiérou Spící krasavice ve Státní opeře, kam dorazil v chvatu ze zpožděného vlaku a promoklý náhlým deštěm, abychom zrekapitulovali, co jej k tomuto kroku přivedlo. Zahříval se u mátového čaje a vřele se rozpovídal o zklamáních i neproměněných očekáváních v hanácké metropoli.