Na úvod gratuluji k Thálii! Jaká byla první reakce, když zaznělo vaše jméno?
Děkuji! Když jsem slyšel své jméno, první reakcí byl šok a velká nervozita ohledně toho, že budu muset pronést děkovnou řeč (smích). Pomyslel jsem si: teď budu muset jít na pódium, něco říct a převzít si cenu! Už před slavnostním udílením jsem nad svým proslovem přemýšlel a pamatuji si, že jsem nakonec měl hlavu v dlaních a řekl něco italsky — ale upřímně si nepamatuji co. Byla to směs emocí – šok, nervozita a zároveň obrovská radost.
Jak vnímáte toto ocenění jako zahraniční umělec, který buduje svou kariéru v Česku?
Když jsem v roce 2015 nastoupil do Národního divadla, o Thálii jsem nevěděl, i když ji v Česku zná skoro každý. Postupně jsem ale pochopil její hodnotu a prestiž, všímal jsem si kolegů i umělců z jiných souborů, kteří ji získali. Jsem vlastně rád, že jsem Thálii dostal až teď, kdy plně chápu její význam a uvědomuji si, jaké mám štěstí. Už nominace mě velmi potěšila! Jako zahraniční tanečník se cítím poctěn a jsem za to všechno velmi vděčný, ale pro mě není cena otázkou národnosti. Je o umělecké práci a lidech, kteří za ní stojí. Jsem rád, že se porota soustředila na samotný výkon a umělecký výsledek.