Vaše jméno mi nezní typicky slovansky…
Danko je celkem obvyklé ukrajinské příjmení a maminka k němu vymyslela Nelly jako křestní jméno. V českém kalendáři je ale jenom Nela, k čemuž se nehlásím a slavím svůj svátek v den, kdy jsem přijela do Československa, tedy 17. března. V Československu mě nutili přidat si koncovku „ová“. Jméno Danková mám tak v občance. Ve slovníku Národní divadlo a jeho předchůdci jsem dokonce vedená jako Nelli Dankoová, což je naprosto příšerné. Ještě že se teď změnil zákon a já budu moct být Nelly Danko i oficiálně.
Nelly Danko: „Jsem v podstatě introvert.“
Nelly Danko slaví krásné jubileum. Když vás ale vítá energická žena se svým znělým altem, nechce se tomu číslu vůbec věřit. Však dodnes se s ní můžeme setkávat na divadelních scénách a jako baletní mistryně dohlíží na repertoár Národního divadla. Rozhovor převedený do psané formy má jednu nevýhodu: nemůže zachytit tu škálu gest provázejících vyprávění. Natož aby zachytil její nezapomenutelný smích.