Patricie Vázquez Iruretagoyena o Rain Dogs Johana Ingera: „Tu hudbu miluji!“

V ostravském Národním divadle moravskoslezském se chystá premiéra představení Rain Dogs švédského choreografa Johana Ingera jako součásti komponovaného večera s názvem All That Jazz, Rock and Blues. Tato choreografie využívá odvážného pohybového slovníku současného tance, tanečního divadla a všech nuancí osobitého autorova stylu. Je v dokonalém souladu s hudbou Toma Waita, která „v sobě snoubí prvky blues, jazzu, rocku, šansonu a urban folku a rovněž poetické texty“ (Ondřej Hricka pro musicserver.cz). Ostravský baletní soubor neúnavně piluje každý detail pod dohledem a za podpory Ingerovy asistentky Patricie Vázquez Iruretagoyeny, která přijela pracovat se souborem na více než čtyři týdny. Požádala jsem ji, zda by se mohla podělit o svůj názor na představení Rain Dogs a na průběh příprav s tanečníky ostravského baletu.

Rain Dogs (Patricia Vázquez Iruretagoyena a soubor baletu NDM, zkouška). Foto: Martin Popelář

Rain Dogs (Patricia Vázquez Iruretagoyena a soubor baletu NDM, zkouška). Foto: Martin Popelář

S Johanem Ingerem pracujete od roku 2009 – co vám tato spolupráce přináší? Čím vás obohacuje a v čem je pro vás výzvou?
Je to práce obohacující a náročná zároveň. Vždy je pro mne výzvou setkat se s novými tanečníky, zjistit, co potřebují, aby se sžili s novým stylem a pochopili, co choreografie obnáší. Zároveň mne to však obohacuje, protože sama potřebuji přijít pohybům na kloub a porozumět tomu, jak v těle fungují. Pak to musím předat tanečníkům, ale zároveň pozorovat, jak mé vysvětlení přijímají, nechat je přebrat si to po svém. A nejen kroky, ale také pocity v těle a vztahy, které si budují se svými kolegy – to je pro mne velmi důležité a pro Johanovu práci také.

Jaký je váš vztah k choreografii Rain Dogs? Co na ní máte ráda?
Ach, tu hudbu! Hudba je fantastická. Tu miluji. Když dáváte dobrý pozor, cítíte, jak atmosféra, kterou hudba vytváří, dokonale ladí s pohyby – myslím, že to dodává choreografii velkou sílu, a to mě baví. Johan vybral různé písně, které v rámci představení přináší různé nálady, takže na začátku je to skoro show, která přechází do klidnějších okamžiků, později se objeví skupinová scéna, která je opravdu niterná a má správné provedení; a závěrečný duet – je nádherný, skoro vám při něm puká srdce. To všechno mě po celou dobu představení strhává.
 

S ostravským baletním souborem pracujete už déle než čtyři týdny – postřehla jste některé části nebo prvky tanečního jazyka Rain Dogs, se kterými měli tanečníci obzvlášť problém?
Soubor je celkem mladý a práce, kterou obvykle dělá, zahrnuje klasické baletní kusy. Takže tanečníci mají problém pracovat s chodidly, uvědomit si kontakt těla se zemí a být na jevišti přirození a sami sebou. Musí porozumět svým tělům rovněž ve vztahu k ostatním. Měli by je poslouchat a ztvárnit pocit ne skrze formu, ale skrze vlastní zkušenost.
 

V Rain Dogs jsou zpochybněny tradiční genderové role – muži nosí ženské kostýmy a naopak. V jednom z interview Johan Inger řekl: „Idea cross-dressingu vznikla při pozorování mužských a ženských mocenských poměrů v rámci vztahu. Jak jsou dnes zpochybňovány a diskutovány staré mužské a ženské identity a role, tak právě z této debaty jednoduše vzešla i tato poznámka, resp. toto pozorování.“ Jak se tato idea odráží v pohybu?
V pohybu se vlastně neodráží. Tanečníci si vymění kostýmy ve skupinové scéně a nezáleží, kdo je do nich oblečen – jestli muž, nebo žena; je to stále lidská bytost. Mělo by jít především o určitý výraz, pohybový jazyk, bez ohledu na pohlaví.

Každý baletní soubor je jiný – čím je pro vás jedinečný ten ostravský?
Je mladý a svěží a to mám ráda – tanečníci chtějí nasát všechny informace a jsou skutečně soustředění a „přítomní“. Nechtějí zůstat ve své komfortní zóně a dychtí po tom se něco naučit, naplnit choreografii. Někdy bývají starší tanečníci pohodlní, ale to není případ ostravského baletního souboru.

Patricia Vázquez Iruretagoyena, původem ze Španělska, započala své taneční vzdělání v Alicante a pokračovala na Instituto del Teatro Barcelona, kde v roce 2002 absolvovala v oboru současný tanec. Její profesionální taneční kariéra začala v mladém souboru IT Dansa v Barceloně, a poté v Stadsteatern Bern pod vedením Stijn Celis. Později byla šest let, až do jara 2015, členkou Cullberg Ballet. Tančila v choreografiích Stijn Celis, Johana Ingera, Matse Eka, Tilmana O’Donella, Jefty Van Dinthera, Margrét Sáry Gudjonsdottir, Benoît Lachambra a mnoha dalších. Vedle své taneční kariéry, od roku 2009 až do současnosti pracovala Patricia jako asistentka choreografa. Nastudovala díla Matse Eka a Johana Ingera pro Ballett am Rhein (Düsseldorf), Les Ballets de Monte-Carlo, Basel Ballet, Ballet de l’Opéra du Rhin (Mulhouse), Aterbaletto (Itálie) a NDT II (Holandsko). V roce 2015 se stala asistentkou produkce a zájezdovou manažerkou Nordberg Movement spolu se švédským choreografem Björnem Säfstenem a od roku 2016 je projektovou koordinátorkou a uměleckou asistentkou Mirka Guida, italského choreografa tvořícího ve Stockholmu.
V červnu 2017 získala magisterský titul v oboru choreografie na Taneční a cirkusové univerzitě ve Stockholmu. V současnosti spojuje profesionální kariéru s programem Somatic Movement Educator na Body-Mind Centering School a producentskou stáží na SITE, produkční společnosti a umělecké platformě ve Stockholmu.   

Témata článku

Patricia Vázquez Iruretagoyena

Balet Národního divadla Moravskoslezkého

Národní divadlo moravskoslezké

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

červen 2020

Po Út St Čt So Ne
6
7
8 9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19 20
21
22 23 24
25
26 27 28
29 30 1 2 3 4 5
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: