Rozhovor o festivalu Město v pohybu v Českých Budějovicích

23. 10. 2012 rozhovory

Autor Hana Galiová

V sobotu začal workshop Odvaž se!, jehož výstup zahajuje 24. října 2012 festival Město v pohybu – dance plate 2012. Před samotným workshopem, a pak částečně i během něho, zpovídaly Taneční aktuality jednoho z lektorů Pavla Štourače z Divadla Continuo a také organizátorky festivalu Markétu Málkovou a Báru Paulátovou. Jaké probíhají přípravy na workshop? Víte už, kolik budete mít účastníků, z jakých kruhů, jakého věkového složení? Plánujete jim workshop „na míru“ nebo vše necháte plynout?
Pavel Štourač: Naše workshopy jsou většinou založené na sérii cvičení, která vycházejí z naší dosavadní praxe zaměřené na pohyb, rytmus, partnerskou práci a muzikalitu. Pochopitelně, že je každý workshop jiný a hodně záleží na složení účastníků, jejich zkušenostech, způsobu přístupu k práci. Workshopu v Českých Budějovicích se účastní šest či sedm účastníků ve věku mezi 20 a 30 roky. Většina z nich má za sebou studium nějaké herecké či taneční školy. Spolupracoval jste již někdy v minulosti s druhým z lektorů Jarem Viňarským?
Pavel Štourač: Práci Jara Viňarského dlouhou dobu znám, sleduji ji a velmi se mi líbí. Tento workshop je naší první spoluprací. Po prvních dvou dnech musím říct, že mi jeho způsob vedení workshopu velmi vyhovuje a moc se mi líbí. Vámi organizovaný workshop je zaměřen na práci v městském prostředí. V popisu je uvedeno několik otázek, z nichž jedna mě zaujala nejvíce. Nevím, co si pod touto poměrně složitou větou přesně představit: Kde je hranice mezi vykonstruovaným a přehnaně expresivním projevem a funkčním projevem inspirovaným prostředím? Co tím myslíte a jak se zrovna na tuto otázku hledá odpověď?
Markéta Málková a Bára Paulátová: Máte pravdu, že odpověď na tuto otázku se nehledá jednoduše a proto jsme si k hledání přizvali Jara Viňarského a Pavla Štourače. Tvorba jich obou je podle nás ztělesněním čistého a pravdivého projevu, kdy každý pohyb má přesně tu správnou míru. Společně s účastníky workshopu využívají pohybovou improvizaci, pozorují a nechávají na sebe působit prostředí vlakového nádraží. Vnímají jeho pulzování a zkouší si, jak daleko můžou pustit svou expresi, aby však nevyděsili obyčejné kolemjdoucí. Kdy jsou ještě vnímáni, jako součást prostředí - tedy cestující, a kdy už je ostatní vnímají jako herce, tanečníky. Každopádně jejich odpověď na tuto otázku bude ke shlédnutí na hlavním vlakovém nádraží ČD v Českých Budějovicích 24. října od 17.00. A musíme přiznat, že jsme sami zvědavi, k čemu v procesu hledání došli. Ještě se vrátím k účastníkům vašich workshopů. Jsou to lidé, kteří vyhledávají spolupráci zrovna s vámi nebo lidé, kteří navštěvují rozličné akce za účelem rozšiřování vlastních možností? Stane se vám někdy, že se na těchto kratších akcích setkáte s někým, komu nabídnete spolupráci i na dalších projektech?
Pavel Štourač: Stává se poměrně často, že lidé, kteří absolvovali některý z našich předešlých workshopů, se vrací na další nebo se přihlásí na letní třítýdenní projekt pořádaný v Malovicích a okolí. Tohoto workshopu se však vedle členů Divadla Continuo účastní lidé, se kterými jsme se doposud nesetkali.
Že bychom někomu nabídli spolupráci již po prvním setkání na krátkém workshopu se ještě nestalo. Pokud se nám s někým dobře pracuje a tento zájem je oboustranný, následuje pozvání na nějaký větší projekt a pokud i potom trvá oboustranný zájem, přichází takový člověk na tříměsíční stáž do našeho souboru. Teprve po této třetí dlouhodobější spolupráci se stává členem souboru.
Markéta Málková a Bára Paulátová: Máte-li namysli workshop Odvaž se!, pak je to pro nás premiéra takového typu workshopu - tedy orientovaného na profesionály. Účastníky lze rozdělit na dvě poloviny. Jedna polovina jsou

členové Divadla Continuo, se kterými již spolupracujeme na worskhopech pro veřejnost od našeho počátku, a druhá skupina je namíchaná z tanečníků a performerů z celé České republiky, kteří jsou v Kredanci a na festivalu Město v pohybu úplně poprvé. Domníváme se, že je napoprvé přitáhla jména Jara Viňarského a Pavla Štourače. Účastníci ostatních workshopů (určených veřejnosti) se k nám dostávají převážně skrze naši celoroční činnost. Myslím, že si k nám postupně nacházejí důvěru, že zveme kvalitní lektory.
Během workshopu vznikne představení Na peroně. Nádraží a jízda vlakem byla také vyvrcholením jednoho letního projektu Divadla Continuo. Máte k nádražím a vlakům nějaký zvláštní vztah nebo je to náhoda?
Pavel Štourač: Nebude se jednat o představení. To se za pět dní udělat nedá. Bude to spíše prezentace výsledků workshopu, jakási kolektivní improvizace v prostoru nádražní haly v Českých Budějovicích. Když jsme společně s organizátorkami festivalu hledali vhodné místo pro tuto prezentaci, navrhli jsme jim, aby se odehrála na nádraží. Jeho budova totiž není daleko od tanečního prostoru Kredance, kde workshop probíhá. To ale nebyl hlavní důvod. Je pravdou, že mě nádraží baví a inspirují. Je to místo, kde se odehrává spousta situací, které mají divadelní potenciál. V rámci festivalu vystoupí i Divadlo Continuo s představením Now...?, které hrajete v různých městech a v různých státech. Jak je důležité v tomto kuse právě prostředí a jak se s jeho proměnami mění i samotné představení?
Pavel Štourač: NOW..? vzniklo jako pouliční představení, které jsme připravili z improvizací, nápadů, novinových článků a dalších materiálů během třítýdenní intenzivní přípravy. Od svého vzniku se neustále vyvíjí, mění, některé scény přibývají, jiné mizí. Několikrát jsme v rámci týdenního workshopu spolupracovali se skupinou účastníků a výsledky společné práce zapojili do připravené volné struktury. Místo, na kterém se představení odehrává, hraje pochopitelně velmi výraznou roli. Na festivalu Město v pohybu jej budeme hrát v kavárně tanečního prostoru Kredance, tedy pro nás ve zcela novém prostředí. Před sobotním představením budeme v prostoru dva dny zkoušet a snažit se do něj zapojit co nejvíce z daného prostředí. Na závěr ještě otázka k samotnému festivalu Město v pohybu, který se oproti předchozím ročníkům koná letos na podzim. Jaké publikum ho podle vás vyhledá? Jedná se o místní diváky, kteří rádi vidí pohyb a tanec ve svém městě nebo má, jak to u festivalů někdy bývá, větší zastoupení v „přespolních“ návštěvnících?
Markéta Málková a Bára Paulátová: V předchozích dvou ročnících festival navštívili lidé z celé České republiky, ale samozřejmě největší zastoupení měli diváci z Jihočeského kraje. Letos jsme zvědaví, jestli se počet "přespolních" zvýší, neboť celá akce by měla svým novým formátem nabídnout atmosféru známou spíš z letních hudebních festivalů. Také z toho důvodu jsme propagaci směřovali intenzivně i za hranice jižních Čech. Po celou dobu festivalu by se měla pěkně na blízko koncentrovat komunita diváků, tanečníků, hudebníků i organizátorů. Věříme, že se nám podaří vytvořit příjemnou atmosféru, kterou budou v příštích letech vyhledávat i obyvatelé větších měst, kteří se jinak se současným tancem snadno setkají po celý rok. Festival by tak měl nabídnout něco, co jinde v České republice nenajdete - zkoncentrované kreativní prostředí z oblasti současného tance a pohybového divadla v intenzivní dávce. Věříme, že podzimní termín festivalu pomůže přitáhnout také vysokoškolské studenty Jihočeské univerzity.