Rozhovor s Karinou Elver

Rozhovor s Karinou Elver, dánskou choreografkou a bývalou sólistkou Dánského královského baletu, u příležitosti uvedení baletu La Sylphide na prknech Národního divadla moravskoslezského. Do premiéry představení zbývá necelý týden. Jak jste daleko s přípravami a jak jste zatím spokojena s průběhem zkoušek s baletem NDM? Cítím se dobře, ale jsem trochu ve stresu, spousta věcí se ještě musí dopilovat a ne se vším jsem zatím úplně spokojená. Všichni (zaměstnanci divadla, moji asistenti, kostyméři, jevištní technici, osvětlovači, orchestr atd.) pracujeme tvrdě na tom, aby představení vypadalo dobře. Tanečníci samozřejmě také, na což jsem velmi hrdá. Je jasné, že se chtějí zlepšovat. Tento balet je velmi náročný a myslím, že je to pro ně velká výzva, ale dá se to zvládnout, pokud jsou trpěliví a mají dobrou náladu, což má samozřejmě vliv i na mne. Přeji si, aby si diváci mohli v klidu sednout a vychutnat si nádherné spojení hudby a baletu. Vyučujete a nastudováváte  Bournovillovy  balety a variace v různých zemích a nyní pracujete v Americe. Je tato práce v různých zemích odlišná? V současné době pracuji na mnoha různých místech na světě a nyní zrovna pobývám převážně v New Yorku. Tam jsou lidé hodně zaměstnaní a většina z nich má pouze dva týdny dovolené za rok. New York připomíná tavící kotel - lidé se rádi setkávají, čiší energií a zároveň pochází z různých vrstev - což dělá toto město tím, čím je. Na druhou stranu v Newyorčanech nevidím individuální osobnosti, tak jako v lidech tady v Česku.
V New Yorku je ovšem tanci dopřávána velká pozornost, z čehož jsem nadšená a právě proto chci být právě tam. Kdy začala vaše spolupráce se šéfkou baletu NDM? Lenku Dřímalovou jsem poprvé potkala v roce 2008 v Praze, kde jsem hostovala jako pedagog v baletním souboru Národního divadla.
Lenka mě pozvala, abych učila také v Brně. Cítila jsem, že se nám dobře spolupracuje a tak jsme pro brněnský baletní soubor připravily ukázku Bournonvillovy taneční metody.  A potom - vždyť víte, čas letí - najednou jsem byla v polské Poznani, kam jsem v roce 2010 přijela nastudovat Sylfidu. No a Lenka se mě zeptala, zda bych nechtěla připravit Sylfidu také s ostravským souborem. Přípravy pak začaly v lednu 2013. Jak vypadá váš typický pracovní den v Ostravě? Můj typický pracovní den v Ostravě začíná kávou. Pak pracuji.
Tady v Národním divadle moravskoslezském pracuji od 9 do 14 hodin a pak znovu od 18 do 22, včetně sobot. Ve volném čase velmi ráda chodím na bikram jógu - pomáhá mi soustředit se jak v práci, tak v životě.
V deset hodin večer, po práci, mám strašnou chuť na pivo a dobrou večeři. Chtěla bych vám toho vlastně říct mnohem víc, ale v mém programu na to nebude prostor. Jak dalece je pro vás důležité udržování tradice? A jaký je váš osobní vztah k Bournovillovi? Obecně jsou pro mě tradice důležité, ale ne zase tolik, abych se jimi přesně řídila nebo se snažila na ně za každou cenu navazovat. Tradice Bournonvillova stylu pro mne znamenají mnoho, protože v divadle jsem s nimi vyrůstala a protože je s ním spjato tolik let mé taneční kariéry. Měla jsem skvělé učitele v tomto specifickém stylu a ti se se zápalem snažili udržet tradice naživu - někteří z nich již nejsou mezi námi, ale moje baletní mistryně a učitelka Dinna Bjørn je stále naživu a také mě podporuje a snaží se mě neustále posouvat dopředu v tom, co dělám. Jsem šťastná, že mohu být jednou z mála na světě, která tyto tradice drží dál při životě. To ale neznamená, že Bournonvillův styl nelze pozměnit. Někteří umělci mají nové nápady na úpravy - pak se z představení stane moderní kus nebo se změní jen pár scén, jako například ty, které jsem přidala v aktuální produkci La Sylphide. Vytvořila jsem některé scény navíc, aniž bych se odklonila od uměleckého a emocionálního charakteru představení; musíte být velmi opatrní, když začnete otevírat tento fantastický materiál, takže jsem se hodně zamýšlela nad tím, jak a na kterých místech by změny vyhovovaly mně, skladateli a snad také Bournonvillovi. A upřímně, změny v choreografii jsem provedla také proto, že jsem v 1. a 2. dějství vždy postrádala trochu více tance. Jaké jsou vaše plány, až po premiéře opustíte Ostravu? Budete dál stavět Bournonvillovy balety nebo pracovat s Bournonvillovou technikou? Až skončí moje práce tady v Ostravě, vracím se na nějaký čas zpátky do Dánska. Mám dceru, která teď v létě maturuje, takže je čas, abych tam pro ni byla. Pak pojedu zase do NewYorku a budu tam pracovat po zbytek léta. Příští sezónu se v New Yorku trochu usadím. Budu se dál zabývat Bournonvillovou technikou a nastuduji některé z jeho choreografií. Musím říct, že s Bournonvillovým stylem mám v USA úspěch a doufám, že to tak i zůstane - Američané tento styl zbožňují. Zároveň doufám, že budu mít trochu více času na vlastní tvůrčí projekty. Chystáte se vrátit do Ostravy? Určitě se plánuji vrátit do Ostravy, protože La Sylphide bude na repertoáru i příští sezónu. Proto je třeba, abych ve správný čas trochu „rozdmýchala oheň“. Ale možná, že si udělám kratičký výlet do Ostravy i dříve, až bude Sylfidu tančit druhé obsazení - a samozřejmě si po představení dám dobré české pivo. Existují nějaké určité fyzické předpoklady, které by měl tanečník mít, aby bravurně zvládl Bournonvillův styl? Tanečník či tanečnice musí mít pevný klasický základ a je velkou výhodou, pokud je také muzikální, pokud se umí vcítit, ví, jak hrát, a zároveň umí otevřeně vnímat poezii dané choreografie.  Kromě fyzických schopností, která další kritéria pro Vás byla důležitá, když jste vybírala tanečníky do hlavních rolí Sylfidy a Jamese zde v Ostravě? V Sylfidě jsou stěžejní tyto úlohy: James, Sylfida, Čarodějnice, Jamesův přítel Gurn a Jamesova matka. Všech těchto pět postav k sobě musí pasovat. Mě vždy zajímá, zda tanečníci na sobě opravdu chtějí pracovat a rozvíjet se i zevnitř. Musí mít mimořádnou sílu vůle, aby pochopili, jak je pro představení důležité, aby toto všechno vyšlo na povrch a že není rozhodující  jen to, jak u toho vypadají.  Jak se tanečníkům ostravského baletu podařilo zvládnout náročnou Bournovillovu taneční techniku? Jakým výzvám museli čelit? Bylo to zvládnutí přirozeného výrazu, týmové práce, poezie v tanci, rychlé práce nohou. Dále se museli naučit zachovat si svou vlastní osobnost (i v dané roli) a rovněž přijmout nový styl práce a jinou techniku kroků, která ovšem vyžaduje i lehkost horní části těla.  Na Vašich webových stránkách se můžeme dočíst, že již dlouho studujete herectví. Jaký je přínos hereckého vzdělání pro tanečníky? Je důležité pro jejich výkony? A co herectví v Bournonvillově stylu? Mohu pouze říci, že práce s herectvím může posunout tanečníka hodně dopředu, protože je schopný pochopit také odlišnou látku, s níž se ve své kariéře jistě setká. Na takového tanečníka je pak mnohem zajímavější pohled, protože je nucen pracovat vice do hloubky. To vše platí rovněž pro Bournonvillův styl.  Jaký je pro Vás, jako pro umělkyni, hlavní zdroj inspirace? Co Vám pomáhá pokračovat v tom, co děláte? Pro mě je hlavní inspirací asi hudba, ale inspiruje mě i mnoho dalších věcí. Je vlastně dost těžké říct, co přesně to je, může to vzniknout i najednou, mezi lidmi. Nicméně když mám dostatek času, ráda poznávám svoje dosud neprozkoumané stránky. Teď momentálně je to pomocí meditace, sochařství, bikram jógy, psychologie a četby. Z interview pořízených 17. a 20. dubna 2014  Překlad z anglického originálu. Tereza Cigánková