Rozhovor s Klárou Čížkovou: „Vnímám, vidím, reaguji pohybem“

Rozhovor s Klárou Čížkovou: „Vnímám, vidím, reaguji pohybem“

Rozhovor s Klárou Čížkovou: „Vnímám, vidím, reaguji pohybem“

Ani v letních měsících neustává boom téměř nepřeberného množství tanečních akcí, který nastal nejen v Praze. Nabídka je skutečně pestrá. Možná, že jste na facebooku narazili i na taneční pikniky. Pořádá je Klára Čížková, kterou znám jako svou kolegyni z Asociace tanečně-pohybové terapie (Tanter). Sešla jsem se s ní na Slapech v jednom horkém srpnovém večeru – zajímalo mě, jak takový roztančený piknik vypadá. Jak jsi dospěla k tomu, že jsi začala taneční pikniky pořádat?
Mám ráda tanec, zabývám se tancem profesně jako taneční terapeutka, tanec mě zajímá i jako umění, kdy má danou formu, odehrává se v prostorách, které ho podle mě limitují. Chtěla jsem vymyslet něco pro radost, kde je naprostá volnost, kdy tanec je příležitostí, aby se lidi jen potkali. Taneční pikniky jsou vlastně happeningy, které se konají na místech, kde se běžně netančí. Původně jsem zamýšlela pikniky pořádat ve městě, lidé se tu příliš vzájemně nevnímají. Chtěla jsem, aby taneční piknik v prostředí, kde všechno funguje tak zrychleně, ulice se lomí v pravých úhlech, vybídl kolemjdoucí k dialogu, větší vnímavosti. Dnes je pořádám také v přírodě, kde je zase úplně jiná energie. Podle čeho vybíráš místa k setkání?
Většinou se domlouváme čtyři, pět lidí, kteří od počátku na pikniky chodí, a společně hledáme prostor. Zpočátku jsme je pořádali v Praze, později i jinde – „piknikovali“ jsme například v Olomouci na náměstí, když se konala konference expresivních terapií a kam jsme byli pozváni. Piknik budeme také určitě pořádat na podzim na Moving Self in Psychotherapy Conference 2015. Tančili jsme na hlavním nádraží v Praze, v Šárce, před kostelem. Prostě tančíme tam, kde je nějaký plácek. Jak takový taneční piknik v reálu vypadá? Někdo si může myslet, že se na pikniku naučí nějaký tanec, pozná novou taneční techniku…
Reagujeme na sebe, lidi kolem, zvuky, prostředí, kde se hýbáme. Bereme podněty z okolí. Někdy nepoužíváme hudbu, jindy máme muzikanty, skvělé zážitky máme s violoncellistou Michalem Turkem nebo perkusionistou Hearnem Gadboisem. Co se tedy konkrétně odehrává?
Taneční piknik je v podstatě taneční improvizace zaměřená na sdílení v pohybu. Každý si může dělat, co chce. Zároveň vycházím z principu tanečně-pohybové terapie, která rozvíjí pohybový dialog, empatii. Vnímám, vidím, reaguji pohybem. Začínáme v kruhu, předáváme si pohyb, společně se tak rozcvičíme a potom je na nás, abychom si vytvořili prostor, ve kterém se vzájemně setkáváme a měli bychom se cítit dobře. Většinou tančíme ve dvojicích, někdy ve skupinkách. Já vnímám tanečně-pohybovou terapii jako práci s klienty, s jasnou strukturou, v uzavřeném prostoru. Tady jde ale o něco jiného. Pohybujete se ve veřejném prostoru, jak na vás reagují kolemjdoucí?
To byl pro nás zpočátku velký otazník. My se někde vyrojíme a lidi se nejvíce jen koukají, většinou na nás reagují děti, dospělí se zapojí málokdy. Máme dohodu, že pohybem lidi neatakujeme, nikomu pohyb nevnucujeme, ale někdy lidi vyzýváme k tanci. Žádnou negativní reakci jsem nezaznamenala. Pro mě jsou taneční pikniky asi určitým adrenalinem. Nikdy nevím, co se stane; pokaždé je setkání jiné, na jiném místě a ta nejistota, očekávání mě baví asi nejvíce. Kdo se pikniků účastní?
Z velké části taneční terapeuti, chodí i profesionální tanečníci, také laici, kteří se věnují kontaktní improvizaci a tančí pro radost. Jak se scházejí různí lidé, s jiným povědomím o tanci, tak nás to přivedlo k uspořádání taneční dílny v Grébovce, kterou jsem vedla spolu s Renatou Milgromovou a Honzou Drahokoupilem. Zkoušeli jsme komunikaci ve struktuře Labanovy pohybové analýzy, kontaktní improvizace a somatické práce. Piknik je otevřený prostor i pro setkání v pohybu s určitým cílem. Jak dlouho taneční piknik trvá a jak často ho pořádáš?
Nehlídáme čas, ale většinou trvá třicet, čtyřicet minut. Snažíme se pořádat pikniky jednou za dva měsíce. Zatím se nám to již druhým rokem daří. Mgr. Klára Čížková je taneční terapeutka a psycholožka. Vystudovala jednooborovou psychologii na FF UK, výcvik v tanečně-pohybové terapii pod záštitou American Association of Dance Movement Therapy. V současnosti je frekventantkou hlubinně-dynamického výcviku Rafael Institutu se specifickým zaměřením na problematiku psychotraumatu. Pracuje v Centru komplexní péče Roseta s klienty s psychosomatickým onemocněním, kde propojuje verbální terapii s tanečně-pohybovou terapií a prací se sny. Vyučuje a publikuje v oblasti tanečně-pohybové terapie. Je místopředsedkyní Tanter – České asociace taneční a pohybové terapie. Svou zálibu v taneční improvizaci realizuje s přáteli a kolegy v projektu Taneční piknik, jehož je autorkou.

Témata článku

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

srpen 2019

Po Út St Čt So Ne
29
30
31
1 2 3 4
5 6 7 8
9
10 11
12 13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
1
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: