Milý Luďku, jsem rád, že můžu dělat tento rozhovor k tvým šedesátinám. Vlastně, jak ti mám správně říkat? Všichni tě oslovují Luďo, ale ty máš vznešené královské jméno Ludvík.
Jsem od malička Ludvík, ale maminka mi začala říkat Luďo. Když jsem přijel do Prahy, tak jsem pro všechny byl Luděk.
Říká ti dnes někdo Ludvíku?
Dnes už ano a musím říci, že se mi mé jméno zalíbilo. A dokonce všechny své kamarádky, když jsou těhotné, tak je přesvědčuji, že když to bude syn, aby dali jméno po mně.
Narodil ses na stejném místě jako náš slavný hudební skladatel Bohuslav Martinů – v Poličce. Existuje nějaká vazba mezi rodinami?
Bohužel vůbec ne, protože má rodina ke kultuře žádný vztah neměla. Můj otec byl armádním důstojníkem a maminka dělnice. Navíc, když mi bylo devět měsíců, tak jsme se přestěhovali do Týniště nad Orlicí.